Text: Dalibor Marounek, foto: autor, Lucie Zíbarová
Štítovka vrbová (Pluteus salicinus)
Neroste jen na vrbovém dřevě, můžeme se s ní setkat i na olších a dubech, také bucích, nejčastěji ve vlhkých lužních lesích a aluviích potoků.
Klobouk má tupý hrbolek a dorůstá do průměru až 60 mm. Je vrostle vláknitý, někdy i drobně šupinkatý, barvou šedý, šedohnědý, často s příměsí modré nebo olivové barvy.
Lupeny jsou husté a bílé, v dospělosti masově růžové. Křehký třeň dorůstá výšky až 80 mm, barvou je bílý nebo našedlý, někdy s hlízovitě rozšířenou bází.
I bílá dužnina je křehká, po poranění někdy slabě modrá na bázi třeně (přítomnost psilocybinu). Druh má nevýraznou chuť a nasládlou nebo ředkvovou vůni. Roste místy hojně od května do listopadu.
Některé zdroje uvádějí, že je štítovka vrbová jedlá, jiné ji označují za mírně jedovatou a přisuzují jí halucinogenní účinky, které podobně jako u lysohlávek vyvolává psilocybin.
Štítovka hlízečkatá (Pluteus semibulbosus)
Jde o drobnější druh. Prosvítavě rýhovaný klobouk dorůstá do průměru až 40 mm, často má nízký hrbolek, pokožka je sametová bělavá, barvou krémová, šedohnědá, na středu tmavší.
V mládí bílé lupeny jsou pevné, po dozrání výtrusů růžovějí. Třeň je vysoký až 50 mm, barvou bílý nebo krémový a na bázi s výraznou hlízkou, obrostlou bílými vlákny podhoubí.
Dužnina je tenká, křehká a světlá, bez výrazné vůně a chuti. Druh roste od května do listopadu na dřevě listnáčů, především dubů, buků, habrů a je nejedlý.
Štítovka sametonohá (Pluteus plautus)
V mládí se může pochlubit plstnatým kloboukem. Ten bývá polokulovitý a dorůstá do průměru až 60 mm, později je nízce sklenutý, v dospělosti téměř plochý, v mládí vločkatě plstnatý, později sametový a na středu s hrbolkem.
Barvou bývá šedohnědavý, purpurově hnědý i skořicově hnědý. Lupeny jsou husté, zpočátku bělavé s vločkatým ostřím, nakonec narůžovělé. Třeň dorůstá do průměru až 80 mm, na bázi je často rozšířený, barvou bělavý a hustě pokrytý maličkými hnědými vločkami, popřípadě šupinkami.
Dužnina je měkká, za vlhka našedlá, za sucha bělavá. Druh nepříjemně zapáchá i nepříjemně chutná. Roste (dosti zřídka) od května do listopadu na tlejícím dřevě listnáčů, vzácně i jehličnanů a jde o nejedlý druh, jedovatý však není.
Diskuze k článku (0)