Slunečnice pestrá

Poznávací znaky

• Tělo je protáhlé, vysoké a z boků zploštělé, jeho výška dosahuje okolo 50 % délky těla.
• Ústa jsou malá, jejich rozštěpení dosahuje jen k přednímu okraji oka.
• Na hřbetě je dlouhá hřbetní ploutev, její přední část vyztužená tvrdými paprsky je nižší než zadní část s měkkými paprsky.
• Horní část hlavy, hřbet a horní část boků jsou zlatohnědé až olivově zelené, boky těla zlatavé s nepravidelnými, vlnitými a přerušovanými zelenomodrými pásky, břicho je bronzové až pomerančově červené.
• Na bocích těla a hlavy jsou četné olivově zelené, pomerančové nebo červené skvrny.
• Na bocích těla je navíc několik rozplývavých kolmých tmavých pruhů a na bocích hlavy nacházíme výrazné vlnité zelenomodré proužky.
• Výběžek hlavní skřelové kosti má velkou centrálně umístěnou skvrnu lemovanou úzkým bílým, žlutým, pomerančově červeným nebo modrým pruhem a na jeho konci je malá červená poloměsíčitá skvrna.
• Ploutve jsou žlutavé, měkká část hřbetní ploutve a řitní ploutev mají světlý okrajový lem.
• Hřbetní, řitní a ocasní ploutev mají nevýrazné tmavé skvrny.
• Zbarvení mladých ryb je méně pestré s převažující olivově zelenou barvou.

Teoreticky by ji šlo zaměnit za okounka pstruhového, který ale nemá výraznou barevnou skvrnu na skřelové kosti.

Okounek pstruhový
okounkovití

Do Čech byla slunečnice pestrá zavlečena neúmyslně s plůdkem kapra do třeboňských rybníků v roce 1929, a to z Jugoslávie (její původní vlastí je ale Severní Amerika).

Její rozšíření, které je většinou výsledkem vysazení akvaristy nebo rybáři, má ostrůvkovitý charakter.

Najdeme ji lokálně v pomalu tekoucích, čistých a vodách s měkkým dnem a dostatkem ponořené vegetace. U nás se vyskytuje v Dyji na Břeclavsku a v dolním toku Moravy a také v některých štěrkopískových jezerech.

Preferuje mrtvá ramena řek, menší nádrže, jezera po těžbě písku a zavodňovací kanály.

Mladí jedinci se seskupují do velkých hejn, která se zdržují většinou u břehu v malé hloubce a těsně pod hladinou, a to hlavně za slunečných dnů.

Dospělé ryby žijí v malých skupinkách spíše u dna mezi nárosty vegetace.

Větší slunečnice se při lovu pohybují v šikmé poloze hlavou dolů krátkými prudkými poskoky.

V noci odpočívají na dně, opřeny o párové a řitní ploutve.

Živí se larvami hmyzu, korýši, vodními plži, větší jedinci dovedou ulovit i drobné rybky.

Pohlavní dospělosti dosahují ve věku 1–2 let.

Budování hnízd začíná při teplotě nad 13 °C, většinou ale až když teplota dosáhne 20 °C.

Hnízda v podobě mělkých jamek o průměru 10–40 cm stavějí mlíčáci na prosluněných místech mezi rostlinstvem v blízkosti břehů v hloubce do 70 cm.

Tření předchází dvoření, kdy mlíčák střídavě útočí na jikernačku a prohání ji okolo hnízda.

Jikry mají jasně jantarovou barvu.

Mlíčák chrání nejen snůšku jiker, ale i plůdek.

Při střežení je mlíčák agresivní a útočí i na několikanásobně větší ryby, než je on sám.

Ač je tato rybka opravdu krásná, ve vodě může způsobit velké problémy. Při přemnožení totiž decimuje jikry a potěr ostatních ryb.

Vzhledem k omezenému výskytu v našich vodách je její záměrný lov nereálný, úlovky slunečnice jsou naprosto náhodné.

Slunečnice pestrá je nově zařazena na seznamu invazivních druhů ryb v rámci EU. Pro rybáře to znamená zákaz pustit ulovenou slunečnici zpět a nesmí ji použít ani jako nástražní rybku. Úlovek musí být v rámci povinné evidence zapsán do samostatné kolonky v sumáři úlovků.

Teoreticky je možné slunečnici nejsnáze ulovit na drobné živočišné nástrahy na plavanou a náhodně i na položenou.

Slunečnice většinou žije v místech, kde se může dobře ukrývat. Hledejte ji proto u potopených stromů, vodních rostlin nebo kamenných záhozů.