Text: Jozef Májsky, foto: autor, David Štrunc
V 60. letech jsme jako kluci prošmejdili každou vodu v okolí. V největší oblibě jsme měli mělká mrtvá ramena řeky, kde se dalo nejenom dobře pytlačit, ale i koupat.
V jedné asi 2ha velké tůni, která měla bahnité dno a hloubku jenom kolem 1,5 m, jsme zaznamenali zajímavou zkušenost s candáty. Během prázdninového koupání jsme zjistili, že zhruba každých 20–30 m byla na dně asi 50cm prohlubeň (délka 60–100 cm, šířka 30 cm).
Když jsme nohama prohlubně prozkoumávali, zjistili jsme, že v každé z nich je candát. Některé ryby uplavaly, jiné jsme mohli nohou či rukou po jejich drsném těle i pohladit. Candáti tímto způsobem zřejmě vyřešili nedostatek úkrytů a snad se ani nejedná o výjimečný jev.
Je možné, že prohlubně mohly sloužit nějaký měsíc, dva dřív i při tření. Jestli pány jednotlivých prohlubní byli pouze samci, jsme samozřejmě nezjistili.
Diskuze k článku (0)