OBRAZEM: Rybaření v jihozápadní Anglii – lov z lodi

Text: Petr Piskač, foto: autor

Ráno jsem ani nesnídal a pospíchal do přístavu, kde už čekal Ken Leicester, kapitán lodi Bon Wey. Pozdravili jsme se, dal jsem si věci na místo a zaběhl si koupit něco k snědku, abych na lodi při rybolovu nestrádal.

Konečně jsme vypluli. Od přístavu se vzdalujeme poměrně rychle, takže po půlhodince plavby už není po pobřeží ani památky. Začínáme lovit nástražní ryby. Jsou to zejména makrely. Chytáme je na přívlačový prut a asi 16g pilker. Makrely statečně bojují, ale není jim to nic platné. Jedna za druhou se ocitají na palubě. Po půlhodince máme naloveno.

Kapitán Ken změnil kurz a zaplul s námi nad vrak, kde jsme měli lovit úhoře. Jenže se k naší smůle zvedl velký vítr a museli jsme proto změnit i lovený druh ryb. Kambala má ráda větrnější počasí!

Loví se na krajích lavic v hloubce kolem 20 metrů. Tak jsme předělali montáže a neukotveni se nechali unášet proudem na krajích lavic. Po chvilce se dostavily první záběry máček skvrnitých i velkoskvrnných, občas se ulovil i hladkoun obecný nebo rejnok ostnatý.

Po několika zdolaných rybách jsem přizvedl svou nástrahu (8cm filetku z makrely) asi metr a půl nade dno. Agresivní záběr přišel okamžitě. Dvoukilogramová kambala! Paráda! Pak jsem ještě ulovil jejích několik menších sester. První den lovu z lodě se prostě vydařil náramně. Plujeme do přístavu. A když později ulehám, usíná se mi krásně.

Druhý den ráno nemohu dospat a jdu do přístavu zase o něco dřív, abych si zase stačil nakoupit čerstvé pečivo a nějakou tu dobrotu. Dave mě vítá jako starého známého a hned mi přeje dobrou chuť a dobré úlovky.

Atlanta je trochu pomalejší, ale prostornější loď než Bon Wey. A tak si dělám prostor a navazuji hned tři pruty s různými montážemi, to se tady smí. Jedna je na úhoře, druhá na kambaly a třetí je lehká „cejnovka“.

Zastavujeme, abychom nalovili makrely, posléze vyrážíme na volné moře. Je hezky, obloha bez mráčku. Záběr stíhá záběr, je to pohoda, koncentrovaná krása. Lovíme tresky, máčky, hladkouny i pyskouny. Jen ten úhoř nikomu nepřichází.

Když mi v jednom okamžiku přišel opravdu razantní záběr a já zasekl, po boji jsem vyndal jen hlavu opravdu velké makrely. Něco ji, nešťastnici, prostě zbaštilo.

Ke konci plavby jsem ještě zkoušel mořského úhoře v místech, kde se prý chytají opravdu velcí jedinci, ale po každém záběru jsem vytáhl velkou máčku, která sice nebyla zaseknutá, ale tak dravá, že se nechala vytáhnout klidně až do lodi.

Mořského úhoře jsem tedy neulovil, což mě trošku mrzelo, ale tento anglický výlet přesto hodnotím jednoznačně na jedničku.