OBRAZEM: Rybaření v jihozápadní Anglii – lov ze břehu

Text: Petr Piskač, foto: autor

Po příletu na londýnské letiště Gatwick jsem dál pokračoval místní dráhou do Londýna a pak jihozápadní dráhou asi tři hodiny do malebného přístavního města Weymouth. Na místo jsem dorazil poměrně brzy, takže jsem se ubytoval a hned poté zamířil do přístavu, abych našel Atlantu, na kterou jsem se měl za dva dny nalodit.

V přístavu potkávám Davea. Zve mě na palubu, nalévá kávu a vypráví. Během dvaceti minut jsem tak nažhavený, že bych za rybářským dobrodružstvím nejraději vyplul ihned. Dave mi ukázal mořského úhoře (říkají mu conger), kterého ulovila jeho manželka. K chlubení to opravdu bylo, právě tento úhoř byl zveřejněný v britském časopise o mořském rybolovu a vyhodnocený jako úlovek roku.

Ale musel jsem pokračovat dál a navštívit druhou loď, na níž jsem měl vyplout nazítří. Po chvilce promenády přístavem Bon wey nalézám, ale je už zamknutá, takže v cestě pokračuji a hledám Weymouth Angling Centre, kde mám zamluvený prut Penn travel. Tam také hned kupuji balík pískovníků a nereitky na pobřežní rybolov, kterému se můžete věnovat na mohutných molech hned za přístavem. Vybíhají daleko do mořské zátoky.

Vracím se zpět na pokoj, rychle si připravuji něco k jídlu a plánuji, že si ještě dnes zachytám. Vybaluji surfové pruty a pádím na jedno z mol. Jakmile se začne stmívat, vidím, že sem přicházejí místní rybáři. Hned se dávám do řeči s prvním kolegou, který rozbalil své nádobíčko hned vedle mě. Dozvídám se, že je tu na dovolené, že je z Walesu a že tu včera kromě jiných ryb ulovil mořského úhoře o hmotnosti 10 kg. Aby svá slova dokázal, vytahuje mobil a ukazuje mi fotografie, které pořídil.

Po setmění přicházejí první záběry i mně. Zdolávám několik makrel, tresek a také krásně zbarvených pyskounů. Rybařina na molu je hezká, domů se mi nechce, ale nedá se nic dělat. Musím se připravit na ráno a tak se po dvou hodinkách zábavy vracím na pokoj. Však si tady ještě zachytám do sytosti.