OBRAZEM: Podmořská invaze na ostrov bohyně Afrodity

Text: Mirek Brát, foto: autor

Pravda, poslední velkou invazí pro ostrov Kypr – v tomto geografickém prostoru – byla operace Attila turecké armády v roce 1974, která z politického hlediska rozdělila doposud jednotné rodiště bohyně Afrodity na dva politické celky proložené nárazníkovou linií OSN.

V tyrkysových vodách kolem ostrova však sílí a mohutní jiná globální síla, která neuznává žádné hranice, kontrolní stanoviště či diplomatická ujednání. V tavernách se večer sejdou turisté a připijí si na krásu večera ve Středozemí. Všechno je idylické a naplněné harmonickou rovnováhou. Skoro se nechce věřit, že podmořská invaze na ostrov bohyně Afrodity už dávno začala!

Cizinci „tam dole“
Kypr je ostrov vklíněný mezi Afriku, Asii a Evropu. K Suezskému průplavu, který už v 19. století spojil Rudé a Středozemní moře, je relativně blízko. Právě tady se setkávají dvě odlišná moře, dva různé ekosystémy. A středozemští seveřané při kontaktu s jižními rudomořskými sousedy dlouhodobě prohrávají.

Řada živočišných druhů z Rudého moře úspěšně migruje skrze Suezský průplav do Středozemního moře. Nahrává jim v tom zvyšující se teplota Středozemního moře i skutečnost, že zde nejsou jejich přirození nepřátelé přítomni v dostatečném počtu.

Příroda jednoduše s tropickými druhy ve Středomoří nepočítala. V současnosti se jedná už o stovky druhů a objevují se stále další a další. Vědci pro tento jev používají termín Lessepsiánská invaze (podle stavitele průplavu francouzského inženýra F. de Lessepse).  Proč je lidstvo znepokojeno tímto fenoménem až nyní, když je Suezský kanál otevřen již od roku 1869?

Dlouhé období blokovala pronikání flóry a fauny mezi oběma moři slaná jezera, která jsou součástí Suezského kanálu. Se změnami salinity v těchto jezerech a se stavbou Asuánské přehrady na Nilu v roce 1960 padly přírodní bariéry pro transport druhů pod hladinou Suezu.

Do Středozemního moře se dostávají nepůvodní druhy ryb, korýšů, hlavonožců, sumýšů, měkkýšů, žahavců atd. Badatelské týmy se snaží horečně rozluštit otázku, co to může znamenat v blízké budoucnosti pro středomořský rybolov i turistiku, která přináší tomuto sluncem zalévanému regionu nemalé finanční prostředky. Navíc se do Středozemního moře dostávají i nepůvodní živočišné druhy z Atlantického oceánu. Neděje se tak pouze Gibraltarskou úžinou, protože nájezdníky nechtěně rozváží po Středomoří i lodní doprava (např. prostřednictvím vody v lodních balastních nádržích, která je „kontaminována“ životem z lokalit vzdálených tisíce kilometrů).

Projekt umělých útesů
Jednou vidět je lepší, než o tom stokrát číst, říkám si při analýze fotografií, které jsem pořídil pod hladinou na několika místech kyperského pobřeží v lokalitách měst Agia Napa, Larnaka, Lemessos a Polis.

Je to k neuvěření, ale na datové kartě mám hned pět nepůvodních – invazivních živočišných druhů: Ryby Sargocentrum rubrum a Fistularia commersonii.  Kraby Percnon gibbesi a Atergatus roseus. Sumýše Synaptula reciprocans. Není náhoda, že ve Středomoří potkáte invazivní tropické druhy už pár desítek centimetrů pod hladinou.

Vzhledem k hloubce Suezského průplavu se do oblasti dostávají druhy obývající podmořský svět do hloubky maximálně 50 metrů. Egyptští inženýři ovšem uvažují o výrazném prohloubení Suezského průplavu. Tím by se mohly dostat do Středomoří i hlubokomořské živočišné druhy a invaze by se dostala i do spodních pater mořského ekosystému. Zatím se invazivní druhy úspěšně zabydlují v mělkých vodách. Jakoby nestačilo, že původní druhy ryb u kyperského pobřeží už dávno netvoří početná hejna!

Velmi zajímavým projektem, který by měl „domácí“ středomořské fauně i flóře pomoci alespoň ve vybraných lokalitách, je budování umělých podmořských útesů.

Stavěny jsou od roku 2009 v lokalitách Paphos, Lemessos a Agia Napa.  Jako jedny z prvních byly dokončeny podmořské útesy v lokalitě dávného fénického přístavu Amathounta. Na projektu, financovaného od roku 2009 z prostředků EU, participují kromě kyperské vlády i výzkumníci ze španělské univerzity v Alicante.

Nejedná se o levné investice. Například na útesy u Lemessosu byla uvolněna částka ve výši 294 500 eur (7,6 milionů Kč), útesy u Paphosu stály 214 500 eur (5,5 mil. Kč) a nad stejnou sumou se „zavřela voda“ u pobřeží Agia Napa.

Smyslem umělých podmořských útesů je vytvořit pod vodou lokality, které by byly oporou pestré druhové skladbě rostlin a živočichů. Bohužel, i tyto umělé podmořské útesy si přisvojují nepůvodní živočišné druhy. S oblibou je zabydluje například aktivní ryba Sargocentrom rubrum. 

Můj vrak, můj hrad
Umělé podmořské útesy jsou ovšem u kyperského pobřeží vytvářeny nejen prostřednictvím pyramid ze železobetonových prefabrikátů. Jsou pro ně využívány i vysloužilé rybářské i jiné lodě, které jsou záměrně potápěny na předem vytipovaných místech.

De facto každý lodní vrak poskytne po určité době moři a jeho obyvatelům užitek. Tak je tomu i u slavného vraku švédského trajektu Zenobia, který se potopil u Larnaky v roce 1980. Obří lodní trup dlouhý 172 metrů se stal domovem mnoha rybích druhů včetně kaniců, barakud a tuňáků.

A vraků naskládala historie do pobřežních vod Kypru opravdu hodně! Chcete-li spatřit jeden z těch nejstarších, nemusíte si namočit ani palec u nohy… Stačí totiž navštívit unikátní muzeum Thalassa v lokalitě Agia Napa. Právě zde je umístěna replika slavné lodi z Kyrenie ze 4. století před naším letopočtem. V 60. letech minulého století se vrak této lodi s nákladem amfor stal dějištěm intenzivního archeologického výzkumu.

V prostorných halách muzea Thalassa se můžete v tamních zoologických expozicích seznámit i se zástupci flóry a fauny Středozemního moře:  rybami, parybami i mořskými savci včetně středomořského tuleně Monachus monachus, který je v současnosti kritickým ohroženým druhem na pokraji vyhynutí.

Ochrana želv na Kypru
Navzdory intenzivní podmořské invazi mířící ke kyperským břehům z Rudého moře a Atlantského oceánu se naštěstí daří chránit alespoň některé živočichy, pro které Středozemního moře vždy bylo – a doufejme, že i bude – domovem.

Mezi ně určitě patří velké mořské želvy: kareta obecná (Caretta caretta) a kareta obrovská (Chelonia mydas). Právě v zájmu jejich ochrany se na Kypru už mnoho let angažuje profesor Andres Demetropoulos, který se svojí ženou Mirulou Hadjichristoforou vybudoval na plážích Lara u mysu Akamas chráněnou stanici mořských želv.

„Velmi mě těší, že se v posledních letech počet želv, které míří klást vejce na pláže Lara, neustále zvyšuje. Je to důkaz toho, že ochrana mořských želv v Kyperské republice zvyšuje počty karety obecné i karety obrovské v okolním moři.“

„Důležité však je, aby se při ochraně mořských želv spojily všechny státy na pobřeží Středozemního moře. Vždyť želva narozená na pláži Lara musí prožít ve Středozemním  moři čtyři desítky let! Teprve potom se opět vrací na zdejší pláže, aby do písku svěřila snůšku vajec s novou generací. A ty čtyři desítky let, než želva dospěje, jsou velmi nebezpečné roky života, zvážíme–li intenzitu lodní dopravy, rybolovu i masové turistiky ve Středomoří,“ uzavírá profesor Demetropoulos.