Parma obecná

Poznávací znaky

• Parma je ryba s protáhlým tělem oválného průřezu a s protaženým rypcem.
• Hřbet za hlavou je obloukovitě ohnutý.
• Ústa jsou spodního postavení, pysky jsou masité bez rohovitého pokryvu.
• Na spodní čelisti jsou dva páry vousků, první na konci rypce, druhý v koutcích úst (přední vousky jsou kratší než zadní).
• Výstelka břišní dutiny je světlá.
• Ocasní ploutev je často asymetrická, její dolní lalok bývá o něco delší než horní.
• Poslední (největší) tvrdý paprsek ve hřbetní ploutvi je na zadní straně pilovitý.
• Hřbet je olivově zelený, boky nazelenalé nebo nazlátlé, břicho běložluté.
• V prvním roce života ryby bývají mramorově skvrnité.

• Pouze nejmenší jedince kolem 10 cm lze zaměnit za některého z hrouzků, kteří ale mají pouze jeden pár vousků a laloky ocasní ploutve nejsou špičatě cípaté jako u parmy.
• V Evropě, Zakavkazsku, jihozápadní Asii a Africe žije dalších 10 druhů parmy.

Hrouzek obecný
kaprovití (nové zařazení do čeledě gobionidae – hrouzkovití )

Hrouzek běloploutvý
kaprovití (nové zařazení do čeledě gobionidae – hrouzkovití )

Hrouzek Kesslerův
kaprovití (nové zařazení do čeledě gobionidae – hrouzkovití )

Žije v tekoucích vodách po celém území republiky, zejména ve středních úsecích řek se střídáním peřejnatých prahů a tůní.

Vyhledává proudivé a dobře prokysličené úseky podhorských a nížinných řek.

Vyhýbá se úsekům s bahnitým dnem a dává přednost těm s kamenitým a balvanitým dnem.

Výjimečně se vyskytuje i v některých údolních nádržích.

Zdržuje se u dna a mezi kameny.

Vyznačuje se převážně noční pohybovou a potravní aktivitou.

Je společenskou rybou a zejména v době třecích tahů se sdružuje do početných hejn.

V potravě převažuje bentos s dominancí larev hmyzu a měkkýšů.

Mlíčáci pohlavně dospívají ve 2–3 letech, jikernačky ve věku 5–6 let.

Ke tření si vybírá kamenité dno mírně až středně proudivých a mělčích úseků řek.

Tření probíhá nejčastěji od května (v nížinných tocích již v dubnu) do začátku srpna, při teplotě vody 16–17 °C.

Nejběžnějším, nejsnadnějším a asi i nejúspěšnějším je lov parmy na položenou.

Dobré výsledky je možno dosáhnout i při plavané, překvapivě úspěšné může být někde muškaření, při kterém je možné parmu lovit na nymfy nabízené v blízkosti dna.

Úspěch někdy přinese i vláčení na drobnou rybku, třpytku, nebo malý wobbler či twister.

Vhodnými nástrahami jsou žížaly, rousnice, masní červi, larvy chrostíků, pošvatek, účinný je i kousek tvrdého sýra.

Záběr parmy vypadá jako vázka, ale splávek často začne ujíždět bokem, do stran.

Zdolání zaseknuté parmy na velkou vzdálenost dá při její bojovnosti a zarputilosti mnoho práce a stojí hodně sil.

Záběr parmy se často projeví nejprve jedním až dvěma mírnými přihnutími špičky prutu a potom silným přihnutím, kdy zasekáváme.

Parma velice často po záběru jede po proudu dolů, aby se brzy vrátila a táhla proti proudu.

Často si pomáhá silným úderem ocasu do hladiny i vlasce, a přitom silně táhne.

Parma bojuje statečně a ani u břehu blízko podběráku nemáme ještě vyhráno.

Při lovu parem se vyplatí použít raději silnější náčiní.