Poznávací znaky
- Tělo je vřertenovitého tvaru, avšak na bocích dosti zploštělé a relativně dost vysoké.
- Při pohledu na rybu ležící na boku je břišní partie mírně vypouklá, hřbetní téměř rovná, hlava je kuželovitě zašpičatělá a zejména předoční část je u dospělých jedinců značně prodloužená, což je způsobeno dlouze protáhlými mezičelistními kostmi.
- Jako u všech lososovitých ryb je vytvořena tuková ploutvička.
- Na rozdíl od pstruha je ocasní násadec poměrně štíhlý, díky tvaru ocasní ploutve je možné lososa lépe držet v ruce.
- Zbarvení lososa je velmi proměnlivé.
- Do velikosti 7 cm jsou mladí lososi (tzv. strdlice) na hřbetě olivově zelení s černými skvrnami, po stranách těla s devíti tmavomodrými až šedými juvenilními skvrnami.
- Asi od 12 cm délky se objevují červené tečky, břicho se stává stříbřitějším.
- Ve velikosti 15–25 cm je hřbet hnědavý, v linii hřbetu je sedm skvrn, na skřelových víčkách se v úrovni očí zpravidla nacházejí tři černé skvrny umístěné v řadě za sebou, z nichž jedna bývá výrazně větší než ostatní.
- Na bocích zůstává devět tmavomodrých skvrn a objevují se červené tečky, umístěné obvykle v jedné řadě podél postranní čáry.
- Strdlice (o hmotnosti 60–100 g), které se připravují na tah po proudu do moře, výrazně mění své zbarvení.
- Postupně se (od hřbetní k břišní části) stávají stříbřitými a tmavnou jim ploutve – tento proces nazýváme smoltifikace.
- V pokožce nad šupinami se objevují četné leukofory a postupně pod stříbřitou guaninovou vrstvou mizí tmavé skvrny, které však po odstranění svrchních vrstev pokožky zůstávají viditelné.
- Zcela stříbřité strdlice nazýváme anglickým termínem smolt.
- V moři a na počátku svého tahu do řek je losos stříbrný, s tmavým hřbetem a černými tečkami, které mohou mít podobu písmene „x“ nebo hvězdy.
- Při delším pobytu v řece nabývá zbarvení tmavšího, mosazného až bronzového odstínu.
- Před třením se u lososů objevuje svatební šat, který se vyznačuje tmavohnědým zbarvením jikernaček a oranžovými či červenavými skvrnami, které se rozšiřují a tvoří na těle meandrovité kresby, někdy světle lemované, které jsou podstatně výraznější u mlíčáků.
- U mlíčáků se také v době tření prodlužuje dolní čelist a hákovitě se zahýbá směrem vzhůru.
- Tento „hák“ je tvořen vazivem pokrytým pokožkou.
- Při zavřených ústech se vtlačuje do prohlubně mezi pohyblivé předčelistní kosti, takže nezraňuje přední část patra ústní dutiny.
- Přední okraj řitní ploutve, okraje ocasní ploutve a břišních ploutví mají u mlíčáků červenavý nádech.