Hlaváč černoústý

Poznávací znaky

• Tělo je protáhlé, zužuje se od široké hlavy k ocasu.
• Spadající čelo od úrovně očí k širokým ústům vytváří krátkou předoční část hlavy.
• Hřbetní ploutev má přední část kratší a druhou delší.
• V zadní části přední hřbetní ploutve je zřetelná tmavá skvrna, která může mít u mladých jedinců světlý lem.
• Prsní ploutve jsou velké, vějířovité, břišní ploutve jsou spojeny v oválný přísavný terč.
• Řitní ploutev má dlouhou základnu.
• Ocasní ploutev je vypouklá.
• Hřbet a horní část boků jsou tmavě skvrnité, břišní část těla je světlá.
• Hlaváč nemá plynový měchýř.

• Od hlavačky mramorované ho můžeme odlišit podle tmavé skvrny v zadní části přední hřbetní ploutve a podle toho, že nemá nozdry protažené v nápadně dlouhé rourky.

Hlavačka mramorovaná
hlaváčovití

Je to limnofilní a litorální druh, který vyhledává členité prostředí s úkryty, vyhýbá se bahnitému substrátu.

Tento druh je původní v oblasti Černého, Kaspického a Azovského moře.

První jedinci hlaváče černoústého byli v ČR uloveni teprve v roce 2008 v řece Moravě.

S balastní vodou v lodích se v roce 2015 dostal do dolního Labe, kde se neskutečně rychle přemnožil.

Hlaváč černoústý se stal už trvalou součástí naší ichtyofauny, v tocích Moravy, Dyje a Labe se přirozeně rozmnožuje a jeho početnost se výrazně zvyšuje.

Lze očekávat, že bude potlačovat původní rybí druhy, které vyhledávají obdobné prostředí (vranka obecná, hrouzek běloploutvý, mřenka mramorovaná, mník jednovousý, ježdík dunajský, hořavka duhová, hlavačka mramorovaná).

Na území ČR lze v dohledné době očekávat proniknutí dalších tří druhů hlaváčů povodním Dunaje z území Slovenska.

Potravu hlaváče tvoří larvy vodního hmyzu a drobný rybí plůdek.

Pohlavně dospívá ve 2.–4. roce života.

Jikry ukládá na spodní stranu kamenů, výtěr probíhá od dubna do září, o snůšku se stará mlíčák.

Lze ho ulovit na drobné bezobratlé živočichy nastražené na dně. Nejblíže k jeho lovu je lov hrouzků.