Nejlepší nástraha na kanadskou štiku? To byste nečekali

Text: Zdeněk Edelmann

Dobrosrdečný Hardy
Yukon není místem pro průměrného turistu – sem míří lidé „postižení“ zálibami v extrémních sportech, rybáři, lovci a lidé, kteří směřují na místa, kde s největší pravděpodobností mnoho jiných lidí nepotkají. Naložili jsme naši výstroj do mikrobusu a vyrazili ven z města.

Před budovou rybářského a loveckého pensionu Dalton Trail Lodge nás přivítala usměvavá paní domu, Trix. S manželem paní Trix, Hardym, jsem měl možnost seznámení hned po večeři. Zatímco si dvacet hostů pensionu pochutnávalo na zmrzlině nebo kávě, obcházel Hardy jejich stoly a pomáhal jim připravit program na následující den.

„Chceš jet na královské lososy? OK, žádný problém. Chceš jet s průvodcem nebo sám? S průvodcem? Fajn, támhleti dva Švýcaři jedou zítra s Thomasem, tak se k nim můžeš přidat a rozdělíte se o náklady na dopravu a průvodce. A co vy? Aha, na lipany… Jo, můžu vám zajistit průvodce, ale stačí, když vám odvezu loď na tohle jezero, přejedete k přítoku a pak půjdete po pravém břehu, popřípadě se zastavíte u některého z přítoků… Á, tady máme naše nováčky,“ usmál se Hardy a zamířil k našemu stolu, kde jsem seděl já a Roland – tak se jmenoval Francouz, který přiletěl se mnou. „Jaké ryby chcete lovit vy?“ zněla otázka. „Chci si zachytat jakékoli hezké ryby v hezké přírodě a podřídím se počasí,“ hlesl jsem.

Jdeme na to, očekávání je velké. Po hodině jízdy jsme opustili asfaltový povrch a chvilku poskakovali po lesní cestě, která končila u několika nepříliš udržovaných domků. „Nejprve zajedeme k výtoku říčky z jezera. Když tam ryby nebudou, tak zkusíme trávy uprostřed jezera a pak podle času i přítok,“ načrtl náš program průvodce.

Štiky u výtoku z jezera opravdu byly. Zatímco „Frantík“ ve vodě máčel wobbler, já nahodil oblíbenou modrobílou gumovou rybičku. V podstatě na každý nához byl nějaký drbanec a nezřídka, když po špatném záseku jedna ryba spadla, stačilo několikrát otočit kličkou navijáku a přišel další záběr. Po dopadu na hladinu jsme občas zahlédli, jak se v mělké vodě zalesklo štičí tělo nebo se u břehu zavařila voda. Jenže to byly spíše štičky než štiky. Navíc i tenhle štičí dorost dostal po dvaceti minutách drezúry rozum a ztratil o naše nástrahy zájem.  „Tak dost,“ zavelel průvodce. „Jedeme na pořádné ryby.“

Úspěch mezi rostlinami
Přejeli jsme na okraj hustého porostu rdesna a vodních trav. Chvilku jsem vláčel opatrně okolo travin, abych neuvázl, marně. Nesmělý nához nástrahy doprostřed bujného porostu a vedení rybičky tak, aby se pokud možno nezamotala do spleti kytek, přinesl kýžený efekt. Štika vyrazila z úkrytu mezi rostlinami a nekompromisně bafla rybičku, která zmizela v její zubaté tlamě.

V čisté vodě jsme měli možnost pozorovat nádherné úniky dravce, který po několika výskocích zamířil mezi trsy vodní vegetace, které našponovaná šňůra krájela jako tupý nůž chléb – pomalu, ale šlo to. Nakonec se mi podařilo štiku unavit a pak i vymotat ze salátu, do kterého se stihla během souboje celá zabalit. Metr ukázal 85 cm a to už je hezká rybka. Vrátili jsme ji zpět do jezera s pozvánkou na návštěvu starších příbuzných, která následovala vzápětí.

Aha, tahle žába není k jídlu, to je nástraha, rozzářil se Francouz

Nástraha s velkým N
Jinak klidný Francouz občas propadal výbuchu vášně, když se nám snažil sdělit, že mu právě zabrala štika a do jeho výkřiků „brošé, brošé“ a „grán brošé“ se občas přimotalo rázné „mérde“, to když mu nástraha zůstala trčet v porostu vodních rostlin. Po jedné ze sérií, kdy francouzské „mérde“ stíhalo mezinárodní „k…va“, se náš průvodce začal přehrabovat v kufříku s nástrahami a vytáhl jakousi zelenou, ze které se při bližším ohledání vyklubala plastová napodobenina žáby s rotujícími zadními končetinami a dvojháčkem.

„Aha, tahle žába není k jídlu, to je nástraha,“ zazářil Francouz a už ji navazoval na lanko. Žábu nahodil do porostu trav a rázem pochopil, že do jeho rybářského života vstoupila nástraha s velkým N. Žába si plavala asi deset centimetrů pod hladinou a rotující zadní polovina těla zabraňovala travám v uvěznění nástrahy.

A co teprve, když na ni zaútočila první štika! Nádherný útok na hladině – voda stříkala, Frantík brebentil nadšením, brzda cvrčela a štika se vypnula. Jenže co to, namísto důstojného ústupu do hlubin jezera se dravec opět vrhl na žábu. Tentokrát zásek seděl. Celé odpoledne pak dráždil Roland žabákem štiky v jezeře a situace, kdy štika zaútočila opětovně na nástrahu, ze které předtím spadla, se několikrát opakovala. Snad ani nemusím podotýkat, že pár žab jsem si s sebou přivezl domů jako suvenýr. Uvidíme, jak budou chutnat našim štikám…