Okoun říční

Poznávací znaky

• Tělo je vysoké, z boků stlačené, pokryté hřebenitými (ktenoidními) šupinami.
• Stupeň vyklenutosti hřbetu je rozdílný podle lokalit.
• Na hřbetě jsou za sebou dvě ploutve, báze první ploutve je o něco delší než zadní (u candáta jsou báze obou těchto ploutví stejně dlouhé nebo je zadní delší).
• Břišní ploutve jsou posunuté dopředu až téměř pod základ prsních ploutví.
• Šupiny s kanálky postranní čáry nepřecházejí na ocasní ploutev (u candáta ano).
• Tělo je převážně žlutozelené až šedé, hřbet zelenočerný, boky žlutavé až žlutohnědé s mosazným leskem, břicho bývá žlutavé nebo bělavé.
• Na bocích těla je 5–9 hnědých až hnědočerných příčných pruhů nesestupujících hluboko na boky.
• Pruhy nejsou vždy zřetelné, někdy jsou jen naznačené. Pokud jsou vytvořeny, mohou mít různou délku a někdy jsou i pospojovány do skvrn připomínajících písmena „V“ nebo „Y“.
• Přední hřbetní ploutev je šedá až hnědošedá, s výraznou černou skvrnou mezi posledními 2–3 ostny. Tato skvrna je vždy vytvořena, i když je pruhování na bocích nezřetelné.
• Druhá hřbetní ploutev je žlutozelená, průhledná.
• Prsní ploutve jsou nažloutlé, břišní a řitní červené, ocasní červená, zejména při okraji spodního laloku.
• Oči mají oranžovou duhovku.

• Určitá podobnost je s candáty, kteří jsou ale štíhlejší, nemají načervenalé zbarvení ploutví a chybí jim i nápadná černá skvrna na konci základny přední hřbetní ploutve.

Candát obecný
okounovití

Candát východní
okounovití

Obývá tekoucí i stojaté vody, říční ramena a tůně, rybníky a přehradní nádrže. S oblibou vyhledává místa zarostlá rostlinstvem.

Okoun patří mezi naše nejhojnější druhy ryb.

Je rozšířen po celém našem území. Obývá tekoucí vody od lipanového po cejnové pásmo a různé typy stojatých vod včetně údolních nádrží a rybníků.

Okoun je stanovištní ryba, která se pohybuje většinou jen na malé vzdálenosti.

Okouni tvoří hejna, která se za soumraku rozpadají a za svítání opět formují.

Aktivita okouna má obvykle dva vrcholy, jeden za svítání a druhý za soumraku.

Častý způsob pohybu okouna spočívá v prudkém střelovitém vyrážení kupředu, pak se náhle zastaví a znovu se dá do pohybu.

Plůdek se živí drobnými planktonními korýši, později loví larvy hmyzu či plůdek různých druhů ryb.

Vzrostlí okouni se živí hlavně rybami, běžný je i kanibalismus.

Pohlavně dospívá ve stáří 1–4 let, mlíčáci v průměru dospívají o rok dříve.

Tření probíhá v našich podmínkách od dubna do konce května, někdy do začátku června při teplotě vody 6–19 °C.

Jikernačka klade jikry v pentlicovitých pásech dlouhých 1–2 metry na kameny, ponořené větve, kořeny nebo vodní rostliny.

Okouna lze lovit všemi známými technikami lovu ryb.

Nejzajímavější je určitě chytání okounů na umělé nástrahy, a to nejen přívlačí, ale i muškařením.

Díky své početnosti a stále ještě širokému rozšíření je dravý okoun nejčastějším úlovkem při lehké a ultralehké přívlači.

Bez problému je možné okouny lovit i na plavanou nebo položenou na žížaly, larvy chrostíků a živou, výjimečně i mrtvou rybku.

Okoun polyká nástrahu velmi rychle, splávek se chvíli kymácí, pak se potopí a ujíždí.

Ihned zasekáváme, jinak okoun nástrahu zhltne i s háčkem a vyprošťování je pak obtížné.

Lov na položenou je vhodný způsob tehdy, když je voda přikalená, když lovíme na větší vzdálenosti a ve větší hloubce.

K oblíbeným způsobům lovu patří lov vertikální přívlačí.