Candát obecný

Poznávací znaky

• Tělo je protáhlé, zavalitě vřetenovité, z boků mírně zploštělé a kryté drsnými ktenoidními šupinami.
• Hlava je klínovitá, oči poměrně velké, koncová ústa jsou ozubená.
• Na konci dolní čelisti vynikají dva ostré, tzv. „psí“ zuby (u candáta východního chybí), horní čelist zasahuje až za svislici vedenou od zadního okraje oka (u candáta východního jen po svislici vedenou ze středu oka nebo lehce za ni).
• Na hřbetě jsou dvě ploutve oddělené mezerou, břišní jsou posunuté dopředu až k prsním ploutvím.
• Zadní okraj přední kosti skřelové je obloukovitý (u candáta východního pravoúhlý).
• Hřbet je zelenošedý, případně až temně modrý, směrem dolů na boky světlejší.
• Břicho je žlutobílé až bílé, u některých jedinců s drobnými skvrnkami.
• Na skřeli za ostnem bývá namodralá lesklá skvrna.
• Na hřbetě a na bocích bývá 8–12 černozelených pruhů, obvykle přecházejících směrem k břichu v nepravidelné skvrnění.
• Základní zbarvení ploutví je šedavé až zelenavě hnědé, prsní ploutve břidlicově šedé, břišní a řitní ploutve mají slabě oranžový nádech.
• Na hřbetní a ocasní ploutvi jsou tmavé skvrny často uspořádány do řad.

• Podobný candát východní má na bocích 5–7 výrazných tmavých svislých pruhů, chybí mu rovněž pár výrazných „psích“ zubů na dolní čelisti. Horní čelist candáta východního zasahuje jen po svislici vedenou ze středu oka nebo lehce za ni. Zadní okraj přední kosti skřelové je u candáta východního pravoúhlý, ne obloukovitý.
• Okoun říční má načervenalé ploutve, tělo s klenutým hřbetem, na bocích 5–9 příčných pruhů a výraznou černou skvrnu na konci přední hřbetní ploutve.

Candát východní
okounovití

Okoun říční
okounovití

Je to náročný druh na čistotu vody a obsah kyslíku, nevyhovuje mu zabahněné dno.

Candát obecný je ryba dolních toků větších řek, které vyhovují i větší vodní plochy s hlubokou vodou (údolní nádrže, zatopené štěrkopískovny, rybníky).

Vyhovují mu rozsáhlejší vodní plochy s větší hloubkou a tvrdým a členitějším dnem s kameny, pařezy a potopenými kmeny.

Jeho rozšíření je ovlivňováno umělým vysazováním, proto se objevuje ve většině našich stojatých i tekoucích vod.

Žije v hejnech a zdržuje se u dna. Na rozdíl od štiky nevyhledává pobřežní pásmo s úkryty. Ve večerních hodinách vyplouvá za potravou do mělčích okrajů nebo k hladině.

Na podzim a v zimě se přesouvá do větších hloubek.

Plůdek se živí zooplanktonem, ale již ve velikosti kolem 12 cm se objevuje kanibalismus.

Větší jedinci loví larvy hmyzu a rybí plůdek, vzrostlí se živí prakticky výlučně rybami.

Na kilogram přírůstku své hmotnosti potřebuje candát 3,5–6 kg jiných ryb.

Pohlavně dospívá ve věku 2–5 let.

Tře se od konce dubna až do června při teplotě vody 8–14 °C.

Jako trdliště vyhledává nezabahněná místa s písčitým nebo štěrkovým dnem, případně s vodními porosty s hloubkou vody do 2 metrů.

Mlíčák před třením upravuje „hnízdo“ tak, že očistí písčité či štěrkovité dno nebo kořínky rostlin od nánosů.

Na tomto místě zůstává do tření, které probíhá v párech.

Vytřené jikry pak hlídá až do vykulení plůdku.

Mlíčák je při hlídání svého potomstva značně agresivní a útočí na vše, co se ke snůšce jiker přiblíží, včetně člověka.

Z metod lovu je nejrozšířenější lov na živou či mrtvou rybku na plavanou nebo položenou, velice úspěšná je také přívlač, možné je i muškaření.

Veškerý úspěch lovu při vláčení závisí na tom, jak dokážeme vést nástrahu vodou, aby napodobila zraněnou rybku.

Používáme tedy silné popotahování, cukání s nástrahou a poskoků pomocí špičky prutu.

Záběr candáta není tak prudký jako u štiky, někdy se projeví jen zastavením pohybu nástrahy, ale my musíme zaseknout, protože candát je opatrná ryba, která nástrahu hned pouští, když nepřisekneme včas.

K lovu se s různými úspěchy používají i třpytky, wobblery, twistery a mnohé další umělé nástrahy.

Vždy je lepší používat fluorokarbon než ocelové lanko.

Candáta vylovujeme podběrákem.

Malého candáta nebereme do rukou, háček uvolníme peánem a úlovek šetrně pouštíme zpět do vody.

Každý nešetrný stisk prstů na těle candáta je dlouho patrný a v těchto místech se často objevuje plíseň a ryba časem hyne.

Candát je velmi citlivý na sebemenší poranění, a tak se k vypouštěným candátům musíme chovat co nejšetrněji.