Víte, jak vypadá mihulí cop? Tyto ryby na něj můžete ulovit

text: Milan Tychler

Vezmu si jen jeden krátký proutek, naviják, z lednice červy a mizím. K splavu to mám pět minut. Doufám, že tam nikdo nebude. Mám štěstí. Je horko, rtuť teploměru šplhá až k 27 °C. Počasí na ryby nic moc, ale to nevadí. Stačí chytit pár plotiček a budu spokojený.

Přípravu je třeba nepodcenit
Ještě si připravím trochu krmení. Z tmavší směsi (mix pro plotice a cejny, smíchaný navíc se špetkou hnědé kalící barvy a po přidání hrsti masných červů) dělám kuličky ve velikosti slepičího vajíčka a házím je do proudící vody.  Mám v úmyslu chytat v první tůni pod jezem a to v místech s největším prouděním vody. Mám za to, že většina ryb bude tam, kde je nejvíce kyslíku, který v tomto horku lahodí jejich žábrám. Proud bude hezky roznášet pachovou stopu spolu s hrubšími kousky krmení a jistě nějaké ryby přiláká až k háčku. Nahazuji splávek do proudu a očekávám první záběr.

Asi napotřetí se splávek maličko zachvívá a pomaloučku potápí v místech, kudy by měl v klidu proplout. Zasekávám jen mírným tahem do strany a z vody letí první rybka. Je to hrouzek. Vypadá jako malý ušmudlánek, vousky mu bojovně trčí. Po takovém by se každý dravec jen oblízl. Pustím ho, aby mohl ještě nějakou dobu žít. Vzápětí chytám druhého a po něm větší ouklej.

Zvláštní záběr
Po chvíli přichází razantnější záběr. Ryba nemá vůbec snahu uniknout někam dál do klidnějších partií tůňky. Když vyrazí stranou a dostane se na hranici proudu a klidnější vody, hned se vrací zpět. Brzy se poddává trvalému tahu vlasce a vyplouvá k hladině. Je to menší ostroretka.  Takových jsou tu spousty.

Následuje několik prázdných proplavání, než přijde záběr. Ten je zvláštní. Splávek se třese, stále plyne po proudu a pak se zcela položí na hladinu. Asi cejn. Občas se tu chytí v noci i pěkný kousek, ale v tuto dobu to bude spíš něco menšího. Je to tak. Tento cejn měří odhadem okolo třiceti čísel.

Čas se krátí
Přesto se rozhoduji ještě pro jeden pokus… Klepnu plotičku, oškrábu ji a udělám z ní dvě filety. Ty nakrájím na tenké nudličky. Zvětším háček, napíchnu na něj tři proužky rybího masa a zkouším provnaděný úsek znovu proplavávat. Podobný střapeček, ale samozřejmě větší a z kožených proužků se dříve často používal k úspěšnému lovu hlavatek. Říkalo se mu mihulí cop. 

První proplavání je neúspěšné. Druhé také, ale když se splávek na konci tůně zastaví a já začnu navíjet zpět, přichází prudký útok.

Co se vlastně stalo, říká si asi tloušť
Ryba není velká. Udělá pár výpadů, několikrát cvrkne brzda a už vidím, že mým soupeřem není nikdo jiný než tloušť. Jednou rukou držím prut a druhou fotím narychlo rybu ve vodě. Tlouště ani nezvedám. Zbavím ho háčku rovnou ve vodě. Chvíli stojí na místě a člověk by řekl, že přemýšlí nad tím, co se vlastně stalo. Pak pomaloučku odplouvá.

Štika vyskakuje nad vodu
Nastražím nové kousky rybího masa. Záběr přichází až po několikerém přehození a je to na rozhraní tišiny a proudu. Splávek se zastavil a začal pomalounku klesat za současného pohybu do strany. Zasekávám okamžitě a dobře dělám, protože hned po záseku nad vodu vyskakuje menší štika. Dosud klidná hladina víří jako pod vodopádem. Vlasec řeže vodu a proutek se poslušně ohýbá. Brzda navijáku pracuje bezchybně. V podobných chvílích nejvíce oceníme kvalitní a spolehlivé náčiní. Trochu se obávám o tenkou čtrnáctku, ale vidím, že háček má ryba zaseknutý v koutku tlamy, takže to chce jen trochu trpělivosti a všechno bude v pořádku.  

Tak se také stalo. Štičího výrostka přivádím po chvíli bezpečně do podběráku a tím se končí i jedno časné rybářské odpoledne pod jezem Malé Bečvy.