Perlín ostrobřichý

Poznávací znaky

• Tělo je vysoké, ústa horní, šupiny poměrně velké a pevně uložené v kůži.
• Hlava je relativně malá s tupějším zakončením.
• Hřbetní ploutev je posunuta za kolmici vztyčenou z báze břišních ploutví (důležitý znak při porovnání s ploticí).
• Břicho za břišními ploutvemi je z boků stlačené s kýlem pokrytým šupinami.
• Hřbet je modrozelený až hnědošedý, boky stříbřité.
• Ocasní, řitní a břišní ploutve jsou červené, hřbetní je šedá, prsní jsou rovněž šedavé s načervenalým nádechem.
• Duhovka oka je žlutá (nanejvýš s oranžovým nádechem).
• Pro výrazné zbarvení ploutví je rybáři běžně nazýván „červenopeřice“ (označení pochází z německého názvu Rotfeder, je to doslovný překlad).

• Plotice obecná má přední nasazení hřbetní ploutve svisle nad nasazením břišní ploutve. Od plotice obecné se také perlín liší horním postavením úst (plotice má koncové), zbarvením ploutví a ostrým kýlem na břiše za břišními ploutvemi.
• Podobné rozdíly lze nalézt i u jelce jesena, který má ale drobnější šupiny (více než 56 šupin v postranní čáře, u perlína je to nanejvýš 42 šupin).

Plotice obecná
kaprovití (nové zařazení do čeledě Leuciscidae – jelcovití)

Jelec jesen
kaprovití (nové zařazení do čeledě leuciscidae – jelcovití )

Obývá dolní toky řek, tůně, odstavená ramena, hojný je v rybnících (například na Třeboňsku, na jižní Moravě, v Polabí).

Vyhledává pomalu tekoucí či stojaté vody s porosty měkkých vodních rostlin.

Objevuje se i v údolních nádržích a zatopených štěrkopískovištích.

Žije v menších hejnech, která jsou tvořena především jedinci obdobné velikosti.

Plůdek a mladší jedinci se zdržují na mělčinách, větší jedinci vyhledávají hlubší vodu s porosty vodních rostlin.

Pokud plave těsně u hladiny, snadno ho rozeznáme od jiných ryb podle zelenomodrého hřbetu a sytě červených ploutví.

Živí se především vodními rostlinami a řasami, požírá ale i zooplankton, zoobentos a větší jedinci i dospělce hmyzu.

Perlíni dospívají někdy ve druhém, většinou však ve třetím roce života.

Je to typický fytofilní druh, který ukládá jikry na vodní rostliny (pokud chybějí, dokáže se vytřít i na náhradní substrát).

Tře se v hejnech nebo skupinkách, a to vždy několik mlíčáků s jednou jikernačkou.

Tření probíhá obvykle v druhé polovině května až první polovině června při teplotě vody alespoň 18 °C.

V nižších polohách se u nás vytírá v jedné dávce jiker, ve vyšších nadmořských polohách se výtěr uskutečňuje postupně ve dvou dávkách.

Jsou známi kříženci s ploticí obecnou, cejnkem malým, cejnem velkým a ouklejí obecnou.

Rybolovné způsoby, náčiní a nástrahy jsou obdobné jako u plotice obecné.

Dává přednost drobnějším nástrahám nabízeným ve vodním sloupci i na hladině.

V létě dobře přijímá rostlinné nástrahy, především drobné kousky pečiva.

Jinak se loví na masné červy kombinované s kuklami, zabere i na žížalku nebo rousnici.