Zajímavost:
V dřívějších publikacích se uvádělo, že byla vzácně v 19. století potvrzena v řekách Moravy a Dyji plotice lesklá (Rutilus pigus virgo).
Dnes rozlišujeme druh plotici lesklou (Rutilus pigus), ta se ale podle současných znalostí objevuje pouze v některých tekoucích a stojatých vodách v Itálii a Švýcarsku.
Správně by se tento dříve k nám pronikající dunajský druh měl tedy nazývat plotice dunajská (Rutilus virgo). V dolním toku Moravy a Dyje se objevuje i v současnosti.
Plotice podunajská má relativně kratší hlavu než plotice obecná, obvykle 11–12 měkkých paprsků v řitní ploutvi (plotice obecná jich má 10).
V postranní čáře plotice podunajské bývá celkem 44–46 šupin (u plotice obecné 41–44).
Ústa plotice podunajské jsou spíše spodní (u plotice obecné koncová), duhovka je stříbřitá (u plotice obecné žlutá u nedospělých a červenavá u dospělců).
Břišní výstelka je u plotice podunajské černá, u plotice obecné světlá.
Plotice podunajská dorůstá více než 40 cm délky.
Díky své vysoké přizpůsobivosti je plotice jedním z nejrozšířenějších druhů ryb našich tekoucích i stojatých vod.
Setkáváme se s ní takřka všude s výjimkou horských a podhorských toků.
Jde o rybu středně náročnou na obsah kyslíku ve vodě.
Dospělí jedinci dávají přednost hlubším vrstvám vody.
V průběhu prvního roku života lze sledovat mladé jedince na mělčinách, kde nacházejí potravu a relativní bezpečí před dravci.
Dospělci po soumraku a v noci připlouvají na mělčiny za potravou.
V potravě je to málo vybíravý všežravý druh.
Živí se zooplanktonem i částmi rostlin, larvami vodního hmyzu a dospělci hmyzu.
Větší podíl rostlin v potravě nacházíme u starších jedinců.
Mlíčáci dospívají ve dvou letech, jikernačky o rok později.
Obvykle se tře od konce dubna do začátku června při teplotě vody 11–17 °C.
Plotice se tře na vodní rostliny, zatopené travnaté břehy, potopené kořeny stromů, ale i na kamenitý substrát.
Plotice obecná se může křížit s jinými druhy kaprovitých ryb (cejn velký, cejnek malý, perlín ostrobřichý, ouklej obecná, jelec jesen, jelec tloušť, ostroretka stěhovavá).
Na plavanou i na položenou s rozmanitou nástrahou (např. na různá těsta, vařené kroupy, kolínka, hnojáčky, moučné červy, larvy vodního hmyzu).
Nejlepšími nástrahami jsou masní červi, kukly a vařené konopné semeno.
Výborné jsou i kousky pečiva a malé měkké pelety.
Pod jezy bere plotice dobře i na vláknité vodní řasy.
Při muškaření jsou vhodnou nástrahou především mokré mušky a nymfy.
Plotici lze lovit i přívlačí na nejmenší marmyšky.
Všeobecně platí, že v teplejších obdobích používáme nástrahy rostlinného původu, v chladnějších obdobích spíše nástrahy živočišné.
Zdolávání plotice je poměrně jednoduché, a protože plotice neklade velký odpor, obvykle nemusíme při vylovení použít ani podběrák, ani brzdu navijáku, zvláště pokud lovíme na silnější náčiní.
