Fotografie
milosbreth40@gmail.com založil otázku legitimní nabíd...
před 6 hod
Fotografie
Jan okomentoval Amur na bulhars...
předevčírem
Fotografie
Jan okomentoval Na Labi byl ulo...
předevčírem
Fotografie
Jan okomentoval Na Labi byl ulo...
předevčírem
Fotografie
Jan okomentoval Jak jsme si uži...
předevčírem

ODEMČENÝ ČLÁNEK Z AKTUÁLNÍHO RYBÁŘSTVÍ: V podzimním proudu

Marek iRybářství 4. října 2024 0 komentářů
podoustev

foto: Petr Janeba

Praxe

Začátkem října přišlo to pravé babí léto. Listy stromů hrají všemi barvami a příjemné teploty přímo vybízejí otočit se aspoň na skok k vodě. Je trošku problém, že většinu výše popsaného sleduji leda tak přes okno z práce. Všelijaké resty se nějakým záhadným způsobem nakupily a já teď nevím kam dřív. Aby toho nebylo málo, počasí mi taky úplně nepřeje a na sobotu televizní věštci předpovídají déšť a výrazné ochlazení.

text: Petr Janeba

S vidinou chvíle strávené u vody jsem se nakonec vybičoval k neskutečnému tempu a zdárně přežil až do konce pracovního týdne. To, že jsem byl myšlenkově u vody už od pondělka, zmiňuji čistě jen pro pořádek. V pátek odstartuje úder druhé hodiny odpolední závod k domovu. Vklouznout do maskáčů, hodit batoh přes rameno a hurá k vodě. Jenže kam vyrazit a co budu chytat?

REKLAMA

Rybí drobotiny v mělčinách i přes příjemné teplo razantně ubylo. Co trochu provětrat vláčák a zkusit přemluvit k záběru nějakého toho dravce? Nebo mám spíš vyrazit s mušákem na pstruhovku? Zkusit nějakého toho kapříka na rybníce nebo plavačku pod jezem? Abych byl upřímný, někdy nastanou chvíle, kdy ortodoxním kaprařům docela závidím. Ti mají jasno hned. Prostě se seberou a jedou na kapry, hotovo šmytec. Sem tam na kapry vyrazím rád, ale dlouhodobě bych se jen a jen kaprům věnovat nemohl. Mě osobně baví ta pestrost, různé rybolovné techniky na různých místech a v ideálním případě s nepřeberným množství rybích druhů. To je něco pro mě!

Podzim přímo vybízí k vláčce, ale budou dravci při chuti? Foto: Petr Janeba

Konečným vítězem rozsáhlého výběrového řízení se nakonec stává feeder se třemi plusovými body.
Bod první: chci si hlavně zachytat, a to by snad s feederem na řece neměl být až takový problém.
Bod druhý: nebudu se muset nikam daleko trmácet, u vody jsem do půl hodinky.
Bod třetí: včera mi přišel balík krmení a já bych moc rád vyzkoušel jeden nový method mix, který vypadá moc zajímavě.

REKLAMA

První ostroretka

Před čtvrtou hodinou už jsem na jednom rychlejším úseku řeky Svratky v Brně. Nehodlám se zdržovat ani nic vymýšlet a mířím rovnou k největší tůni. Paráda, zaraduju se, jen co vybrané místo z dálky spatřím. Nikde nikdo. Kvůli strmým břehům a množství vázek tohle místo není až tak frekventované, jak by se na první pohled mohlo zdát. Přitom bych se nebál říct, že jde o jeden z nejlepších fleků široko daleko.

Po rychlejší mělčině tu dno padá na víc než půldruhého metru a vytváří širokou tůň. Větve, které sem tam trčí z vody, jsou trochu problém, ale vzhledem k tomu, že kolem nich ryby hledají úkryty a potravu, vlastně se svým způsobem ještě zvyšují celkovou atraktivitu místa.

Hrubší tmavá směs má opravdu sílu. Foto: Petr Janeba

Sestupuji strmým svahem po spadaném listí k vodě. Po rychlém zapsání docházky nejdřív namíchám krmení. Hned po otevření sáčku jako bych dostal ránu do nosu, v method mixu je určitě rybí moučka. Opravdu hodně rybí moučky. Silně vonící (zapáchající) novinku mám během chvilky připravenou k použití. Už když si oplachuji ruce, vidím, jak krmení hezky kalí vodu. Přidám pár červíků a šup s tím do tůně. Jeden prut umisťuji hned za peřej, druhý přibližně do středu, do nejhlubšího místa.

Na začátku nechám montáže na dně tak dvě tři minuty, pak přehazuji, abych si místo trošičku zakrmil. Na jeden prut dávám chomáč masňáků, na druhý maličkou robin red peletku, A pak už nezbývá než čekat.

Netrvá to dlouho a jedna ze špiček se divoce zatřepe. Na nic nečekám a sekám, škoda, že jen do prázdna. Nevadí, u prutu s červy jsem to tak trochu čekal, takže doplním stav chlapců na háčku a pokračujeme. Tentokrát přijde záběr prakticky hned po náhozu a zásek jde do živého. V ruce hezky cítím, jak ryba hned po záseku divoce zatřepe hlavou. Asi nějaká zdejší droboť, bleskne mi hlavou. Vzápětí ryba vyrazí k nejbližším větvím. Nakonec táhne docela slušně, ale i tak se mi daří jí v úprku do vázky zabránit. Ještě pár divokých výpadů a první ryba je v podběráku. Je to nádherně stavěná ostroretka, na zdejší poměry už docela slušný kousek. Rybu opatrně pouštím a posílám červíky do akce znovu.

Narovnaný háček

Od té chvíle nemám prostor na nic jiného. Plotice a maličké podoustve přilákané voňavou směsí nenechají těch pár masňáků ani na chvíli na pokoji. Není to špatné chytání, ale po chvilce už netrpělivě vyhlížím nějakou tu větší rybu. Je čas zkusit trochu selektovat. Nasadím větší háček a místo červíků nastražím kousek rousnice. S krmením budu brzdit, abych na místo zbytečně nelákal zdejší drobotinu, a krmítko rovnou i vyměním za jiné o dvacet gramů těžší.  

Masové peletky různých průměrů používám často. Foto: Petr Janeba

Zrovna se chystám nahodit, když přijde záběr i na druhý prut. Žádné lehké škubání nebo oťukávání peletky se nekoná, feeder se ve vidličce prostě ohne a než stihnu zaseknout, ryba se rozjede přes brzdu. Hned po záseku cítím, že vlasec pod vodou o něco nepěkně drhne. Rybu se snažím přibrzdit, ale i tak po chvilce silového přetahování padá. Sakra! zavrčím vzápětí. Něco povolilo. Až na břehu zjišťuji, že mi ryba bez pardonu narovnala háček.

Hlavní podezřelí jsou mi celkem jasní. Buď nějaký zdejší kapřík, nebo parma. Co se dá dělat, přitvrdíme. Tak jako tak budu muset převazovat, protože poslední dva metry vlasce vypadají, jako bych je tahal přes struhadlo.

Královna z proudů

Během vazačské chvilky nechci být rušen, a tak druhý prut nahodím, až když mám vše připraveno. Do akce jde jak žížala, tak osvědčená peletka. Krmítka teď naplním asi tak ze třetiny, jen aby směs ve vodě zavoněla.

Čekání na záběr trvá o poznání déle, ale dočkám se. Ryby tentokrát rychleji našly peletku. Prut se najednou ohne do pravého úhlu. Sekám a ryba jako na povel startuje do větví. Ne, ne, ne, zavrtím hlavou a cívku navijáku přibrzdím prstem. Ryba na pár vteřin zastaví uprostřed tůně a pak vyrazí proti proudu. Žádné mlácení hlavou do stran, jen čistě nekompromisní tah. Tohle vypadá na parmu, bleskne mi hlavou. Nepletu se. Po tom, co párkrát projedeme tůní tam a zpět, končí královna z proudů v podběráku.

Parmy se na podzim fantasticky vybarvují. Foto: Petr Janeba

Je to ještě drobek, něco přes čtyřicet čísel, ale podle souboje vypadala na víc. Po chvilce odpočinku v podběráku ryba zase mizí ve svém rodném živlu.

Od té chvíle jsem zase v jednom kole. Na střídačku zdolávám ostroretky a parmy a opravdu si užívám parádní podzimní den u vody. Třešničkou na pomyslném rybářském dortu je více než čtyřiceticentimetrová podoustev, která neodolala kousku nastražené žížalky. Užil jsem si den jak z pohádky a domů odcházím s úsměvem a perfektně odpočatý. „Zítra jsem zpátky,“ mávnu rybám na rozloučenou. A pak nechám řeku zmizet za zády.

Je to bída

Sotva ráno otevřu oči, zamračím se při pohledu na provazce vody za oknem. S nadějí mrknu na počasí a ejhle: odpoledne má sice být pod mrakem, ale alespoň bez deště. Paráda!

Úsměv z tváře mi ale vzápětí vymaže studená sprcha v podobě pětinásobného průtoku řeky Svratky (veškeré info je bohudík dostupné online). Podle toho, kolik vody teče, bych asi i ta nejtěžší krmítka, co mám, hledal někde na půl cesty do Rajhradu.

Někdo by ryby po pátečním odpoledni u vody v sobotu i oželel, ale já tedy ne. Pravdou je, že s jídlem roste chuť. A tak se rozhodnu zkusit Svitavu, ta by snad měla být ještě místy chytatelná. Pokud ne, mám ještě přehradu jako takovou malou pojistku.

Taková podoustev se povede málokdy. Foto: Petr Janeba

Svitava je zvedlá a barvou připomíná legendární UHO (univerzální hnědou omáčku), ale chytat se tu určitě dá. Rychlé mělčí úseky vynechávám a mířím rovnou na hloubku. Oproti včerejšku se díky rannímu dešti docela ochladilo, ale i tak tu plánuji strávit alespoň dvě, tři hodinky. Dnes zkusím ryby spíš hledat, než abych někde zakrmoval. Nakonec s feedery pochoduju po proudu od tůně k tůni.
Peletě dnes úplně nevěřím, takže do akce jdou červi, žížaly a zbytek směsi od včerejška.

Po první hodině snažení musím konstatovat, že je to bída. Teplotní skok směrem dolů s rybí aktivitou opravdu razantně zatočil. Sem tam mám drbanec, ale většinou je to jen od proplouvajícího listí nebo drobných větviček. V průběhu druhé hodiny se mi na břeh povede dostat jednu menší ostroretku, ale i tak jsem doufal v mnohem lepší výsledek.

Větev, nebo ryba?

Posouvám se dál a dál po proudu, ale kde nic tu nic. Když po jednom zatřepání špičky vytáhnu červíky obalené koulí listí velikosti pořádné chlapské pěsti, začínám uvažovat nad cestou domů. „Pro dnešek to asi zabalíme,“ oznámím červíkům na háčku, mezitím co z nich sundávám chomáč různobarevného lupení. Během obírání zvednu oči k druhému prutu a ejhle: špička se jako na povel líně ohne. Celý ten pohyb je hezky pomalý a plynulý.

Zase větev, pomyslím si pesimisticky, ale i tak pro jistotu prut zvednu z vidličky. Visím. To musí být pořádná větev, bleskne mi hlavou, a tak prutem zkusmo zaškubu ve snaze uvolnit montáž. Nedaří se. Druhý prut odložím, utáhnu brzdu a chystám se pořádně zabrat, když najednou cítím, jak se domnělá větev pohne. Než stihnu údivem otevřít pusu, větev rozvážným tempem vytrvalostního běžce vyrazí k protějšímu břehu. Takže žádná větev, ale ryba! A vzhledem k tomu, jak si jede, asi nebude zrovna malá. Už je skoro pod břehem a pak se prudce stočí proti proudu a vyrazí vpřed.

Někdy stačí jedna přeháňka a na řece a už si s feederem nezachytám. Foto: Petr Janeba

Na to, že masitý kus žížaly zlákal parmu, bych si teď už klidně i vsadil. Utaženou brzdu povolím právě včas a ryba se rozjede naplno. Při takhle zvednuté vodě je to neuvěřitelná jízda! Ryba to tu očividně zná líp než já a obloukem zajede do nejsilnějšího proudu hned na začátku tůně. Cítím, jak několikrát praští ocasem do vlasce. Pak přijde otočka a divoký výpad směrem dolů. Je mi jasné, že kdybych předtím nepovolil, teď bych o ni jistojistě přišel. Soupeřka jakoby nic projede tůní z jedné strany na druhou. Chvíli mi to trvá, ale nakonec ji navedu na střed toku a začnu pomalu přitahovat k sobě.

Na břeh se jí rozhodně nechce, ale výpady jsou čím dál kratší, až se po nějaké době dostaneme na délku prutu. Na zvednutí ryby ode dna potřebuji několik pokusů a když se mi to konečně povede, stačí maličko povolit a ryba se zase přilepí ke dnu. Už ji i vidím! Je to parma, a nádherná! Určitě jedna z největších ryb, co jsem tu zatím chytil. Na třetí pokus končí divoce se zmítající válec v podběráku.

Královna řeky mi nedala ani metr zadarmo. Foto: Petr Janeba

Přesně pro takové případy s sebou nosím podložku pod ryby. Rychle ji namočím a pak už se jen kochám zdolanou rybou. Malý háček se v koutku masité tlamky úplně ztrácí, ale hlavní je, že vydržel. Ryba má určitě přes šedesát čísel a tělesnou stavbou je jedním slovem neskutečná. Mockrát jsem se nesetkal s tím, že by parma měla základ na takové to „kaprové bříško“, ale tahle ho rozhodně má. A ty barvy!

Po pár fotkách a chvilce v podběráku říční královna hned u břehu mizí. A já pomalu mizím taky, dnes to sice bylo „jen“ o dvou rybách, ale i tak jsem si ty dva podzimní dny u řeky parádně užil.

REKLAMA
REKLAMA
Líbil se vám článek?

Pošlete ho dál svým přátelům

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru

Diskuze k článku (0)

Novinky z iRybářství na váš e-mail

Články, videa, recepty a další novinky na váš e-mail. Mějte přehled