Plavaná – lov na řekách

V minulém díle jsme si představili základy lovu na plavanou na stojatých vodách. V tomto díle na toto téma navážeme a popíšeme plavanou na tekoucích vodách.

text: Jan Molnár

Možná si říkáte, jestli je rozebírání tohoto tématu po předchozím díle nutné a nevystačíte si se znalostmi, které jste si odnesli z minulého dílu. Mohu vás ujistit, že to nutné opravdu je, protože lov na plavanou na řece je úplně něco jiného než na stojatých vodách. Mnohokrát i detail může velmi významně ovlivnit šanci na úspěch.

Vybavení

Při lovu na stojatých vodách přicházejí ke slovu takzvané bolognesové pruty (boloňky). Jsou to dlouhé teleskopické pruty, většinou v délce od pěti do sedmi metrů. Ale mohou být i delší. Jistě vás udivuje, proč na tak lehkou metodu, jako je plavaná, potřebujete sedmimetrový prut. Vysvětlení je zřejmé: na některých místech není jiná možnost, jak chytat správně a efektivně.

Takto dlouhý prut výborně poslouží k tomu, abyste měli mezi špičkou prutu a splávkem co nejméně vlasce, který by ležel na hladině a unášel ho proud. V opačném případě by proud dělal na vlasci oblouk, kterému se přezdívá „pytel“. Ten by negativně ovlivňoval chod splávku i celé montáže. Splávek by se pokládal na bok a proud by ho unášel směrem k vám…

To by negativně ovlivňovalo i montáž a nástrahu, která se musí v proudu pohybovat naprosto přirozeně. To znamená plynule splavávat dolů po proudu bez jakéhokoliv cukání nebo zastavování.

Druhou možností jsou pruty matchové, které mají jednu obrovskou výhodu. Jsou oproti bolognesovým mnohem lehčí a snadnější na manipulaci. Po několika vteřinách držení se vám to až takový rozdíl zdát možná nebude, ale věřte, že každý gram navíc je po několika hodinách aktivního chytání, kdy nepustíte prut z ruky, opravdu znát. Pro říční plavanou bych doporučoval matchový prut s minimální délkou 3,6 m, a to spíše na menší toky. Optimální délka je mezi 3,9 až 4,2 metru.

Je třeba si zapamatovat jednoduché pravidlo. Čím delší prut zvolíte, tím lépe se vám bude se splávkem manipulovat. Na druhou stranu, čím delší prut zvolíte, tím hůř se s ním bude manipulovat. Hlavně v případě začátečníka bych pro zasvěcení do říční plavané doporučil matchový prut kolem 4 metrů, a to hned z několika důvodů.

I po několika hodinách nebudete mít zmoženou celou ruku, jak tomu často je s těžkým bolognesovým prutem. Dalším důvodem je i jejich finanční dostupnost. Kvalitní matchový prut se dá pořídit za opravdu dobré peníze, kdežto lehký bolognesový prut se stejnými váhovými parametry a komfortem bude mnohem nákladnější

Správný výběr místa

Zvolit správné místo je na tekoucí vodě možná ještě důležitější než na vodě stojaté. Můžete narazit na úseky řeky, kde se z určitého důvodu vyskytuje přirozeně velmi málo ryb. Na podobných místech pak lovíme spíše náhodné kusy. Ryby do těchto úseků mohou najíždět třeba v době tření nebo naopak v zimním období na takzvaná zimoviště. Zkrátka jsou úseky, které jsou v určitou roční dobu úplně „marné“. To ale neznamená, že o pár měsíců později to nemůže být ten nejúčinnější úsek.

Naučit se číst řeku a vědět, kam v který den za jakých podmínek jít, to se některým rybářům nepovede za celý život. Je třeba si najít svá místa, o kterých budete vědět, že se na nich dá nachytat úlovky téměř vždy. Takových není mnoho, ale najít dají. Hlavně je třeba mít na paměti, že řeka dokáže být každý den úplně jiná a to, co platí v jeden den, může být zítra úplně jinak.

Výborná místa jsou například ústí potoků či menších řek do hlavního toku. Na soutoku dvou řek či říček se voda čeří, točí, vznikají různé meandry a často tam nalezneme hluboká místa. Voda je tam zároveň okysličenější, takže se tam ryby budou držet díky většímu obsahu kyslíku. V letních měsících jsou taková místa výborná, obzvláště když je přítok studenější než hlavní tok. Výhoda je také z technické stránky chytání – udržením kontakt se splávkem tu není tak náročné jako v přímém proudu.

Celoročně jsou nejexponovanějšími místy ty pod jezy. Zdržuje se zde velké množství kyslíku, v letních měsících studenější voda, ryby jsou tu díky proudící vodě pořád v pohybu a jsou tak nuceny přijímat hodně potravu. A o tu pod jezy není nouze – rostou zde různé vodní rostliny, které jsou plné přirozené potravy ryb. Například ostroretky stěhovavé velmi často ožírají řasu přímo přirostlou k jezu.

Dalšími slibnými místy jsou ta pod mosty. Ryby tam nalézají úkryt ve stínu a sdružují se zde v početných hejnech. Pokud máte možnost jít se z mostu podívat, rozhodně toho využijte. Kolikrát vám pohled do řeky vyrazí dech. Tato krátká námaha vám může usnadnit spoustu času při hledání ryb.

Dalšími místy, kde lze čekat větší počet ryb, jsou vracáky a meandry za spadlými větvemi, podemleté břehy nebo zatopené vodní rostliny. Pokud ve vaší blízkosti nic takového v řece nemáte, zkuste se projít, prozkoumat co nejdelší úsek řeky a postupně si vytipovat nejlepší místa.

Montáž

Splávek na řeku volím podle následujících aspektů: síla proudu, hloubka a cílová ryba. Síla proudu hraje při výběru splávku důležitou roli a prolíná se i s hloubkou na lovném místě či úseku. Čím silnější je proud, tím větší je třeba použít splávek. To samé platí i na hlubokých úsecích, kde ale nemusí být proud ani tak silný. Velmi často totiž chytáme většinu říčních ryb v dolní vrstvě sloupce, mnoho z nich přímo u dna.

Proto je zapotřebí dostat nástrahu co nejdříve do požadované hloubky, abychom ji měli na správném místě a nečekali několik vteřin, než klesne ke dnu. Proud by ji mezitím odnesl několik metrů po proudu a nakonec bychom tak pořádně prochytali jen část lovného místa. Při použití většího splávku s vyšší gramáží můžeme použít více broků, které nám zajistí propadnutí celé montáže ke dnu téměř ihned po nahození.

Když teče hodně vody nebo se loví v silně proudných partiích toku, používají se splávky i více než třígramové. Vše záleží na aktuálním průtoku. Velmi důležitý je i tvar splávku. Vhodné splávky do proudu mají většinou širší, robustnější tělo ve tvaru kapky, které dobře sedí v proudu. I když se splávek v proudu kolíbá, nepotopí se snadno.

Velmi důležitým detailem montáže je správné vyvážení splávku. Nespočetněkrát jsem se setkal s tím, že rybáři mají splávek špatně vyvážený a diví se, že nemohou záběry proměňovat nebo je dokonce nemohou rozpoznat. Zpočátku je opravdu docela náročné naučit se záběry na tekoucí vodě rozpoznat, ale se správně vyváženým splávkem to bude rozhodně mnohem snadnější.

Splávky s oválným tělem a užší anténkou doporučuji vyvážit tak, aby na hladině koukaly asi 2 milimetry tělíčka. To bude sloužit jako jakási základna, která bude v proudu dobře sedět. A hlavně to bude mnohem lepší orientační bod pro naše oči, než kdyby byla nad hladinu vystrčená jen samotná anténka.

Na druhou stranu nesmí trčet nad hladinu moc velký kus tohoto tělíčka, protože byste záběry nedokázali rozpoznat. A když už byste nějaké viděli, věřím, že byste většinu z nich nezasekli. V případě, že by ryba o nástrahu projevila zájem, příliš velký kus vystrčeného tělíčka splávku by kladl příliš velký odpor (v proudu ještě větší). To ryba okamžitě pozná a nástrahu vyplivne. Pravděpodobně by následoval zásek do prázdna. Jsou to malé detaily, ale právě ty bývají často rozhodující.

Splávky, u kterých anténka navazuje přímo na tělo, doporučuji vyvážit tak, aby „koukala“ pouze vrchní část anténky. Na rozdíl od předchozího typu tento splávek drží v proudu velice dobře i při vyvážení na anténku. Zato ale není tak citlivý.

Rozložení broků

Ještě bych se pozastavil u rozmístění broků. Několikrát jsem se setkal s tím, že kolega měl všechny broky umístěné u sebe, asi 15 centimetrů nad háčkem. Kdežto já je měl samostatně rozmístěné po celém vlasci od splávku až po háček. Měl jsem nespočet záběrů, kdežto o něm se to říct rozhodně nedalo. Kromě rozložení broků jsme používali vše stejné. Právě to může být klíčem k úspěchu.

Pokud jsou broky roztáhlé, nástraha se ve vodě pohybuje mnohem přirozeněji, než když jsou těsně u sebe. Když potřebuji dostat ve velkém proudu nástrahu co nejdříve ke dnu, broky rozvrhnu na takzvanou hlavní a vodící zátěž. Poslední brok hlavní zátěže umisťuji 30 centimetrů nad háček a další broky nad něj (směrem ke splávku), a to zhruba s třícentimetrovými rozestupy.

To proto, aby byly blízko u sebe a působily tak na celou montáž větší silnou, než kdyby byla totožná zátěž „roztahána“ daleko od sebe. Vodící brok, který je většinou menší než broky, ze kterých je zhotovena hlavní zátěž, umístím asi 15 centimetrů nad háček, tedy uprostřed mezi háček a poslední brok hlavní zátěže. Tento brok bude nástrahu stahovat do těsné blízkosti dna, ale zároveň se bude chovat přirozeně.

Pokud nechytáte v silných proudech, můžete hlavní zátěž roztáhnout i výše ke splávku; rozestupy mohou mít i několik desítek centimetrů. Přesné rozestupy záleží podle nastavené hloubky. Vždy ale používám vodící brok, který mi nástrahu udrží u dna. Tento brok má vliv i na rychlejší projevení záběru na splávku.

Háčky bych na říční plavanou doporučoval ve velikostech 10–16. Jako vždy bude platit, že čím menší háček použijete, tím více záběrů budete mít. S větším háčkem zase neztratíte tolik ryb. Pokud ale jdete na plavanou zachytat si bez předem určeného druhu ryby, rozhodně doporučuji používat háčky menších velikostí, protože záleží na počtu záběrů a akčnosti při lovu.

Plavaná na řece je úplně něco jiného než chytání na stojatých vodách. Přináší nový rozměr rybařiny. Nové druhy ryb, nové zážitky, nové zkušenosti… Nakonec to není vůbec nic složitého, a pokud jste po několika vycházkách zoufalí, zkoušejte to dál a uvidíte, že plavaná na řece bude nenahraditelným zážitkem. Ona totiž taková bojovná parma při chytání plotic nebo malých jelců zůstane hodně dlouho v paměti…
Petrův zdar a hodně štěstí při prozkoumávání řeky se splávkem!