„Ani tam tu žížalu nenapichuj, na každý hod budeš mít trumena,“ radí mi zkušený rybář na Labi a má pravdu. Během hodiny mám asi dvacet sumečků amerických.
text: Zdeněk Hofman
Tahle příhoda se stala před více než pětadvaceti lety, kdy jich byla plná řeka. Jednou jsme seděli nad pruty, když jsem si všiml, že se k nám zleva valí pod hladinou obrovský černý mrak. Pomalu se šinul těsně podle břehu v asi třímetrovém pásu. Vůbec jsem nechápal, co to je, až dorazil k nám.
To už jsem si všiml, že jde o obrovské hejno nějakých černých rybek namačkaných na sobě. Popadl jsem kbelík a neznámou masu nabral. Nechtělo se mi věřit vlastním očím, v kbelíku uvázly stovky asi dvoucentimetrových sumečků amerických. Roztomilé rybičky vypadaly jako akvarijní black molly s osmi vousky. Trvalo hodně dlouho, než mnohatisícový konvoj odplaval. Labe bývalo tenkrát sumečky doslova zamořené.
Časy se mění
S narůstajícími počty sumců velkých se začalo měnit i složení ostatního obyvatelstva. Nejsem odborník a neznám všechny příčiny, sumečků amerických však v Labi citelně ubylo, zatímco sumec velký bývá zejména v malých exemplářích přemnožený.
Sumečkovi se dobře daří v některých uzavřených revírech, jakými jsou slepá ramena, tůně nebo pískovny. Pro někoho je to běžná, až přemnožená ryba, v mnohých lokalitách naopak úplně chybí. Na hlavním toku se mi nejvíce osvědčilo lovit u kamenitých břehů, kde mají dobrý úkryt.
Sumečci milují masitou potravu, mezi nejlepší nástrahy proto patří žížaly a červi. Větší kusy občas zaberou i na mrtvou rybičku nastraženou na candáta. Nejlepším způsobem lovu je jemná položená. Za trofejní kousek lze považovat jedince nad 30 cm.
Pohled do historie
Sumeček americký pochází ze Severní Ameriky, kde se vyskytuje od jižní Kanady až po Texas a Floridu. V rybářské příručce z roku 1941 se dočteme, že díky americkému importu se stal nežádoucí jihočeskou plevelnou rybou zvanou sumeček zakrslý.
Do naší vlasti byl dovezen v roce 1890 na Třeboňsko, kde byl zpočátku chován v rybnících. Pokus zavést tento duh jako běžnou konzumní rybu však ztroskotal, sumečci v našich podmínkách nedorůstali takových rozměrů, jako v rodné vlasti. Přesto byl vysazen na mnoha místech a v některých lokalitách došlo k jeho přemnožení. Dnes se počet míst jeho výskytu postupně snižuje a početnější populace se udržují už jen v Polabí a na Moravě.
Rozlišovací znaky
Vzhledově je na první pohled podobný sumci velkému, který má ale jen šest vousů, zatímco sumeček osm. Navíc má sumeček americký i tukovou ploutvičku a podstatně kratší řitní ploutev. Při manipulaci je třeba dávat pozor na ostré paprsky na hřbetní a prsních ploutví. I přesto, že se nejedná ze sportovního hlediska o příliš atraktivní rybu, je maso těchto ryb vynikající kvality bez svalových kůstek. Vzhledem k velikosti lovených exemplářů však bývá příprava dostatečného množství ryb hodně pracná.
Veselá příhoda z rybaření
Při jedné výpravě na kapry nastražil kamarád Jirka novinku na lov trofejních kaprů. Jednalo se o vysoce selektivní boilie s masovou příchutí. Nemusím dodávat, že taková tutovka stála pořádný balík peněz. Velká a tvrdá kulička měla ryby běžné velikosti odradit a to se opravdu podařilo. Za tři dny nepřišel Jirkovi na tuto kuličku jediný záběr. Čtvrtý den hlásič nečekaně ožil a bylo jasné, že kapitální ryba je tady.
Kamarád vší silou zasekl a nic. Zklamaně navíjel, když najednou zjistil, že se na háčku něco třepotá. Byl to sumeček americký, dlouhý 33 cm, což je ve své kategorii kapitální kus. Se smíchem musel uznat, že selektivní boilie funguje. Vysněný trofejní kapr do konce týdne bohužel nezabral.
I já se rekordního sumečka dočkal a bylo to opět s překvapením. Zabral mi na karáska nastraženého na káču. Měřil 32 cm a měl jsem z něj stejnou radost jako z trofejního sumce velkého. A takového přeji i vám. Tak ať berou.
Diskuze k článku (0)