K hrázím větších rybníků v České republice neodmyslitelně patří mohutné stromové aleje. Již naši předkové věděli, proč stromy sázet, ale dnes se od sázení upustilo.
text: Pavel Vejsada
Už Štěpánek Netolický (1460–1539) věděl, jak jsou stromy na hrázích užitečné. Rybníkáři tehdejší doby zkoumali a zkoušeli jednotlivé druhy stromů a jejich odolnost vůči povětrnostním podmínkám. Tehdy vypozorovali, že smrky nebo topoly jsou mělce kořenící a tím docházelo k častým vývratům, a tedy i k narušení hrází.
Nejvhodnějším stromem pro rybníkáře se stal dub. Jeho kořenový systém zpevňuje hráz, dělá jakousi živou výztuž a zabraňuje erozi hráze. Navíc je dubové dřevo velmi odolné vůči výkyvům vlhka a sucha a zároveň může sloužit jako krajinotvorný prvek.
Problémy se stromy se začaly projevovat postupem času – o těchto problémech se zmínil například Josef Šusta (1874–1945).
Problematika stromů na hrázích
Problematické bývají hlavně náletové dřeviny – jedná se zejména o vrby, olše, smrky – stromy, jejichž semena se šíří větrem, které se zakoření na návodní straně hráze, a pokud nejsou včas odstraněny, kořeny těchto náletů poté začnou prorůstat hráz. Dřevina následně vyhnívá nebo je pokácena, ale po kořenech v hrázi vzniknou duté prostory, kterými může začít protékat voda.
Takto vznikne porušení hráze (průsak atd.), a pokud kořeny sahají až k potrubí, zejména k dřevěnému, může nastat nechtěný únik vody a následně může hrozit i protržení hráze. Kořeny také můžou narušovat kamenné opevnění a často vznikají podemleté oblasti, tzv. abrazní sruby.
Starším stromům, které byly na hráz vysazeny záměrně, se také věnuje více pozornosti, protože jsou náchylnější na nemoci a na hnilobu a mohou způsobit výše zmíněné problémy.
Kácení náletových dřevin
Vodní zákon definuje povinnost vlastníka vodního díla. Zvláštní oznamovací povinnost podle vodního zákona se liší od oznamovací povinnosti podle zákona o ochraně přírody a krajiny. Vlastník vodního díla je povinen oznámit orgánům ochrany přírody kácení všech dřevin, tzn. i těch, které nedosahují obvodu kmene 80 cm ve výčetní výšce 130 cm nad zemí, protože vodní zákon nestanovuje žádný limit.
Orgány ochrany přírody po přijetí oznámení prověří, zda se jedná o náletové dřeviny a zda podléhají zvláštnímu zájmu přírody podle zákona o ochraně přírody a krajiny.
Pokud by došlo kácením dřevin a nejednalo by se o náletové dřeviny, dochází k nedovolenému zásahu do ochranného režimu, památného stromu nebo zvláště chráněných druhů rostlin nebo živočichů a volně žijících ptáků, orgán ochrany přírody:
- musí být informován vlastník vodního díla o nutnosti získat povolení ke kácení, resp. výjimku ze zákazů u památných stromů, zvláště chráněných druhů rostlin nebo živočichů
- v určitých případech kácení omezit nebo zakázat
Současnost
V současné době se již stromy na hráze nevysazují. Hráze (např. rybníka) jsou podle vodního zákona tzv. vodními díly. V souvislosti s ochranou vodních děl vodní zákon zakazuje na ochranných hrázích vysazovat dřeviny. Pokud je výsadba stromů něčím odůvodněná nebo vyžadována (například v CHKO kvůli hnízdění vzácných druhů ptáků), má výsadba svá pravidla.
Musí se vysadit vhodný druh – dub nebo jilm. Stromy musí být jen v jedné řadě, minimálně 15 metrů od sebe, aby nebránily růstu trávy. Navíc nesmí být blíže než 6 metrů od rybničních objektů – výpusti, bezpečnostního přelivu aj.
Při opravách hrází se stromy jednotlivě posuzují – podle zdravotního stavu, umístění a druhu. Stromy nevhodného druhu nebo stromy na návodní straně hráze se musí odstranit. Odstraňovat se musí i dřeviny hustě rostoucí a ty, které neumožňují přístup k hrázi.
Diskuze k článku (0)