Jak na líny

Každý rybář si oblíbí lov některého druhu ryb. U nás je to asi nejčastěji kapr, ale já si oblíbil lov línů.

text: Dalibor Marounek

S línem jsem se setkal už jako malý kluk, když jsme po výlovu v bahně hledali uvízlé ryby. Líni nejsou nároční na kyslík a ve vlhkém hadru bez potíží vydrželi transport domů, kde z nich babička dělala vynikající polévku, na kterou rád dodnes vzpomínám.

Dříve byli líni v každém vesnickém rybníku, to už je ale minulost. Přesto si troufám tvrdit, že v našich revírech je línů dost, většinou však tato ryba není rybáři doceňována a neznám nikoho z okruhu svých známých rybářů, kdo by se lovu těchto ryb s načervenalým okem intenzivně věnoval. Pokud ji někdo chytí, většinou se jedná o náhodné úlovky při lovu kaprovitých ryb.

Na lov línů vyrážím, jakmile se trochu oteplí. V dubnu lín sice ještě není tak aktivní, ale ulovit se dá – po zimě, kterou strávil zavrtaný v bahně, hnojákům neodolá. Nejlepšími lovnými místy z jara jsou tůně, rybníky nebo slepá ramena. Tedy lokace se zabahněným dnem, zhruba metrem vody, která je zde už teplejší než v proudící řece.

Speciální přísada do krmení

Každá ryba má svoji bylinku, které jen těžko odolá. Kapr anýz, amur libeček a lín dobromysl. Dobromysl se dříve pěstoval v každé zahrádce a právě ve staré literatuře jsem se inspiroval, abych při lovu línů přidával do krmení usušený dobromysl.

Dobromysl je běžně v prodeji, ale spíše se setkáte obchodním názvem oregano. Hojně ho využívá italská kuchyně – pizza, špagety a podobně. Do krmení, které připravuji už večer, přidávám hrst dobromyslu (pytlík oregana) a krmení získá přes noc krásné aroma.

Lov

Líny lovím na plavanou, s lehkým splávkem (1 až 2 g), který vyvažuji malými bročky. Používám háček velikosti 14 a vlasec 0,20 mm. Není výjimkou, že místo lína občas ulovím také pěkného kapra.

Zakrmím a pak nahazuji do míst, kde začíná vyrůstat rákos a jiné vodní rostliny. Lín se na jaře i v létě zdržuje v úkrytech tvořených měkkými překážkami, hlavně vodním porostem. Když se trefím do místa, kde líni skutečně jsou, za chvíli stoupají k hladině malé bublinky, jak líni ryjí v bahně a hledají mé osvědčené krmení.

Záběry lína jsou snadno rozpoznatelné – lehké pohrávání se splávkem, který se někdy ponoří až za dlouhou minutu a následně se rozjede. To je přesná chvíle záseku. Většina ryb požírá žížalu pomalu, a u lína to platí dvojnásobně.

Fígl pro hbité hnojáčky

Mám vypozorováno, že když je nástraha na háčku v pohybu, je to pro lína výrazně atraktivnější. Když už jsou hnojáčci, ale i červi, nehybní, vyměním za čerstvé.

Prozradím vám malý fígl, jak mít hbité hnojáčky. Chovám je ve sklepě v bedýnce a do substrátu, ve kterém žijí, jim přidávám suchý lógr z kávy. Hnojáčci jsou pak temně červení a hodně aktivní.

Z nástrah kromě hnojáčků používám také červy (při lovu na červy nasypu část červů do krmení). Záběrů od línů jsem dosáhl také na rousnici, při lovu na těžko jsem jich několik ulovil také na pařenou veku. Záběr přitom vypadal jako od kapra…

Nejaktivnější je lín po vytření, což při příznivém počasí vychází na období kolem zahájení dravců v polovině června. Při chladném počasí je aktivita nejvýraznější na konci června. V jakou dobu líni berou? Na jaře kolem poledne a při slunečném počasí, po vytření pak celý den. Nejvíce záběrů ale získáte brzy zrána, přes den je ojediněle a navečer se množství záběrů znovu navýší.

Ideální počasí

Pamatuji si, že jsem jeden červnový den nachytal 49 ryb (cejny, okouny, plotice, karasy). Z toho bylo 11 línů. Vládlo tehdy dusné počasí, byla vysoká vlhkost a občas se nade mnou prohnal slabý deštík. Všechny líny jsem ulovil na hnojáčky a když ti došli, pokračoval jsem v úspěšném nastražování červů a krmení s vůní dobromyslu.

Lín má velmi chutné maso. Přitom si pamatuji, že se v době před listopadem 1989 dali v rybárně koupit kapři, pstruzi, štiky, candáty, amury, tolstolobiky, uzené halibuty, mořské štiky (štikozubce), ale lína jste nedostali. Státní rybářství je exportovalo do Francie, Itálie a NSR, kde je dodnes lín považován za lahůdkovou rybu.

Rybáři líny neodnášejí od vody i proto, že je slizký. Na to existuje jednoduchá rada: vykuchané líny posypu solí a nechám 15 minut působit. Potom sliz stáhnu utěrkou a ryby opláchnu – kůži z lína nikdy nestahuji.

Líny nejraději připravuji na grilu a pečené na pánvi. Z pečených obalených línů občas udělám i pečenáče – na nálev používám vinný ocet, nebo bílé víno. Polévku připravuji taky, ale takovou, kterou vařila babička, neumím.

Pro zajímavost přidám ještě pár pověr z minulosti: Štika jeho slizem sobě rány hojí; Pojídání jeho masa vyvolává zimnici. Kdo má horečky, obloží masem z lína chodidla a horečku vyžene; Oční neduhy a žloutenku vyženeme, když lína přiložíme na krk nebo břich.