Porovnání obou mistrovství světa z roku 2023 pohledem do historie českých a československých reprezentací.
text: Karel Kobliha
Rybolovná technika má v našich končinách jeden drobný problém – závodnice a závodníci, kteří se tomuto sportu věnují, jsou extrémně dobří na mezinárodním poli. Dokladem jsou desítky medailí, které vozí nejen dospělá, ale i mládežnická reprezentace. V haldě titulů mistrů světa pak zaniká úsilí vynaložené na získání takových výsledků a laickému fanouškovi či nezávislému pozorovateli zvenčí se může zdát, že letos se vlastně nic zvláštního nestalo, protože takové úspěchy tu přece byly každý rok.
Pozorovatel zevnitř si však může všimnout, že rok 2023 byl opravdu výjimečný, co se výkonu některých reprezentantek, ba i reprezentantů, týče. A protože by byla škoda odbýt to jen prostým krátkým článkem o tom, že se dovezlo tolik a tolik medailí nebo že ta či ten se stali mistry světa, následně zakončeným něčím ve smyslu „jo a opět jsme vyhráli všechna družstva“. Kdo však ví, jaké výsledky byly v dřívějších dobách? Kolik bylo takových závodníků, o kterých mluvíme jako o legendách? Mohou se jim současné hvězdy nějak rovnat? Oficiální statistiky pro taková porovnání chybí.
Nahlédněme tedy pod pokličku historických záznamů pohledem neoficiálních statistik… Můžeme začít juniorskou kategorií.
V roce 1981 proběhlo první mezinárodní mistrovství juniorů. Ovšem až na to třetí mistrovství pustila tehdejší politická scéna naši výpravu. Jednalo se o rok 1985 a závodilo se v kategoriích mladší chlapci, starší chlapci a dívky. Již tenkrát česká reprezentace velmi překvapila, když získala 28 medailí a k nim přidala dvě zlaté medaile ze soutěže družstev. Velmi se na výsledku podílelo duo Patrik Lexa – Martin Musil v mladších chlapcích, kteří spolu byli pokaždé na stupních vítězů s výjimkou jedné disciplíny. Ještě lépe čarovaly dívky Michaela Křížová a Petra Korbelová, které byly spolu na stupních vítězů ve všech disciplínách i v celkovém součtu disciplín zvaném pětiboj.
O rok později se konalo mistrovství mládeže v Nymburku a tým se rozrostl na tři závodníky v mladších žácích, čtyři závodníky ve starších žácích a tři závodnice v kategorii dívek. Tehdy tato parta získala neskutečných 40 medailí. Od roku 1990 se na mistrovství mládeže objevovaly již pouze dvě kategorie – chlapci a dívky. Chlapců mohlo být nanejvýš šest a dívky mohly být maximálně tři. Zlatá generace odrostla a součet všech medailí se již nedostal přes 25.
Nejvíce se přiblížila „stříbrná“ generace, bojující během období let 1999 až 2002, kdy se podařilo vozit přes 20 medailí. Vrcholem byl rok 2001, kdy se o rekord devítičlenného týmu (24 medailí) postaralo především pražské trio složené z bratrů Hnízdilových a Jaromíra Přepechala. Sám Daniel Hnízdil se postaral o šest medailí, z toho pět bylo zlatých. Juniorům zdatně sekundovala kroměřížská juniorka Zuzana Kočířová, která také dovezla šest medailí, z toho čtyři zlaté. Poté, co bratři Hnízdilové a Zuzana Kočířová opustili reprezentaci v roce 2002, se již nikdy nepodařilo dovézt 20 a více medailí, průměr byl lehce přes 13 medailí.
Změna přišla v roce 2021. V té době dorůstaly nové osobnosti české rybolovné techniky, a to především juniorští David Nejdl z Kdyně a Jan Bombera z Litovle. Borci navázali na výše zmíněné duo Lexa–Musil a rovněž pouze na zátěži dálce spolu nebyli na stupních vítězů. Družstvo tenkrát vyrovnalo rekord z roku 2001 a dovezlo 24 medailí (a k nim i zlaté medaile za obě družstva).
Vrchol však přišel v letošním roce. Z dvanácti zlatých medailí, které se rozdělovaly mezi juniory a juniorky, získal český tým jedenáct. Jinak dívky vybojovaly celkem 13 medailí a chlapci měli stejný medailový zisk. Česká juniorská reprezentace tak stanovila nový český rekord v počtu individuálních medailí získaných ve dvou kategoriích. Jeho hodnota je 26 medailí (11 zlatých, 9 stříbrných, 6 bronzových). A samozřejmě dvě za družstva, obě zlaté.
Ano, ta družstva jsou tady dána trochu bokem. Každý považuje za vrchol úspěchu něco jiného. Jsou lidé, kteří si nejvíc váží medaile za družstva. Jiní pro změnu oceňují především individuální výkon jednotlivce a umístění v celkovém pětiboji. Upřímně – kdyby se hodnotil pouze výsledek v družstvech, nemluví se o několika desítkách medailí získaných reprezentací. Mluví se o dvou medailích – družstvo v ženské/dívčí kategorii a mužské/chlapecké kategorii. Pak ještě maximálně celkový součet všech disciplín v jednotlivcích, tedy pětiboj u juniorské reprezentace, sedmiboj u žen a devítiboj u mužů. A ono se to tak skutečně hodnotí na různých místech. Víceboje a družstva, víc nic. Přitom ani s těmi víceboji bychom se nedostali v celkovém hodnocení přes 10 medailí. Tak kde se berou ty hromady medailí, co se vozí z mistrovství světa? Odpověď je jednoduchá – v jednotlivých disciplínách. Tak se na ně trochu podíváme…
Pětiboj v rybolovné technice obsahuje tři disciplíny na přesnost a dvě disciplíny do dálky. Zatímco u dálek není počet bodů omezen a vše je dáno jen výkonem závodníka a povětrnostními podmínkami, u terčů je maximální počet určen. Na každé z terčových disciplín je možné hodit nanejvýš 100 bodů. A není to vůbec jednoduché hodit, i dospělá reprezentace s tím má problém. U žen se to ještě žádné závodnici nepovedlo a ze 42 reprezentantů se to povedlo jen pěti mužům. Naposledy to dokázal Patrik Lexa před čtyřmi lety.
V dívkách na první třístovkový výsledek stále ještě čekáme. Pouze dvěma dívkám se podařilo dostat přes 290 bodů. Hned při naší úplně první účasti se o výsledek 294 postarala jihočeská Petra Korbelová a vyrovnat tento rekord dokázala až kroměřížská Zuzana Kočířová v roce 2001. Od té doby na vyrovnání či překonání výsledku čekáme.
U chlapců se to však podařilo. O první fantastickou třístovku se postarali hned dva závodníci, a to dokonce bratři a na stejném mistrovství. V roce 1986 Patrik a Tomáš Lexové odráželi nepříjemné Bulhary, kteří házeli stovky jak na běžícím pásu. Ale bráchové se nedali a oba hodili stovku na každé terčové disciplíně. Nakonec byli jediní, Bulhaři se museli spojit tři, aby se jim vyrovnali. Dnes se zdá až neuvěřitelné, že tenkrát padlo 15 stovkových výsledků v základním kole a dalších 7 stovek ve finále. Hrdinou mistrovství byl tehdy čtrnáctiletý Patrik, který nejen, že hodil stovku ve všech základních kolech, ale dokonce je hodil i ve všech finálových rozstřelech. Tento výkon se nikomu nikdy nepodařilo zopakovat.
Skoro to vypadalo, že bratry Lexovy nikdo nedokáže napodobit. Trvalo to dlouhých 15 let, než v roce 2001 na juniorské mistrovství do Slovinska přijel Daniel Hnízdil, kterému se podařilo jako teprve třetímu českému závodníkovi hodit 300 bodů. I když Patrika nenapodobil v rozstřelech a občas tam nějaká minela přišla, vybojoval tenkrát zlato v každé z terčových disciplín. Dokonce se stal i celkovým vítězem pětiboje z výsledkem 506 bodů. Od roku 2001 se již nikomu nepodařilo hodit 300 bodů, ani druhý nejlepší možný výsledek 298.
Změna přišla v letošním roce. To do Českých Budějovic dorazil s reprezentací i ostravský sedmnáctiletý Dominik Dresler a čaroval. Nejdříve začal na mušce skish, kde byl jedním ze dvou závodníků, kteří hodili plný počet. Pokračoval na zátěži arenberg, kde byl opět jedním z pouhých dvou závodníků, kteří hodili plný počet. S nervy na pochodu dorazil na poslední terčovou disciplínu a bojoval ze všech sil. A vyšlo to. I zde padly pouze dvě stovky a jedna z nich patřila Dominikovi. To, co jinak dokázali tři závodníci dohromady, zvládl Dominik úplně sám. Stal se tak teprve čtvrtým českým závodníkem, kterému se 300 bodů podařilo hodit.
Mimochodem – žádnému zahraničnímu závodníkovi se nikdy v historii nepodařilo na juniorském mistrovství hodit 300 bodů. Pouze našim čtyřem českým hrdinům.
I dospělá reprezentace letos zažila několik zajímavých „poprvé, vyrovnání, přiblížení“. Například to, že na mistrovství světa vyrazilo více reprezentantů z moravské části republiky než z té české. Stalo to již v letech 1996, 2000 a 2002. Letos se to stalo počtvrté, a to po 21 letech. Nebo že reprezentace pravidelně vozí v posledních letech 30 a více medailí. Poprvé se to podařilo v roce 2019 a poslední tři roky byl vybojován stejný výsledek – 32 medailí (+ 2 medaile ze soutěže družstev mužů a žen), což je aktuální maximum. Ne vždy tomu tak bylo.
Začněme zlatými medailemi. První velkou hvězdou československé rybolovné techniky byla Věra Čapková, která začala vozit zlaté medaile pravidelně a vrcholu své kariéry dosáhla v roce 1972, kdy dokázala vybojovat 4 zlaté medaile jako úplně první česká reprezentantka. Trvalo třináct let, než se tento rekord podařilo zopakovat jiné české legendě, a to Aleně Člaňkové v roce 1985. Dalších dvacet osm let trvalo, než 4 zlaté medaile získala další česká reprezentantka, a to Kateřina Marková, která o dva roky později stanovila nový rekord, a to 6 zlatých medailí z jednoho mistrovství světa.
U mužů jsme si museli počkat až na rok 1982, než se objevil závodník, který dovezl více jak jednu zlatou medaili. Jednalo se o Karla Světelského, který tehdy na mistrovství světa v Karlových Varech vybojoval 3 zlaté medaile. O šest let později ho překonala další česká legenda, tehdy teprve šestnáctiletý Patrik Lexa, který vybojoval 4 zlaté medaile. Karlu Světelskému se tento rekord podařilo vyrovnat o rok později.
Když se ještě zastavíme u loňských výsledků, zjistíme, že v mužské kategorii máme novou osobnost, které se podařilo zopakovat dosud nejlepší výsledek 4 zlatých medailí z jednoho mistrovství. Dokázal to Tomáš Spáčil, který je vybojoval v Estonsku. Ke dvěma zlatům z disciplín přidal titul mistra světa v pětiboji a také v sedmiboji.
U žen se rekordních 6 medailí nepodařilo vyrovnat ani překonat. V letošním roce však čarovala Lucie Kepáková. Tato bohumínská bojovnice, která během soustředění Moravskoslezského územní svazu téměř neopustila hřiště a dřela od tmy do tmy, zúročila svou přípravu excelentně. Po dlouhých třech letech dokázala do Česka vrátit titul mistryně světa v pětiboji a přidala k němu i titul mistryně světa v sedmiboji, což dokázala jako teprve druhá česká závodnice.
Navíc se Lucii podařilo dovézt celkem pět zlatých medailí, což jí momentálně řadí na druhé místo v české historii počtu zlatých medailí z jednoho mistrovství.
Již výše zmíněná paní Věra Čapková stanovila laťku i v počtu dovezených individuálních medailí. V roce 1963 dokázala dovézt 6 medailí. Tento výsledek vylepšila ještě v roce 1967, kdy dovezla 8 medailí. Z devíti možných. Dosud nepřekonaný rekord, který vyrovnala až Kateřina Marková v roce 2014 (a následně pak ještě třikrát). Jiná česká žena již tolik medailí nezískala.
V mužích byl prvním multimedailistou pan Jan Kapustík, který v roce 1970 získal 3 medaile. O 12 let později ho překonal Karel Světelský, který dovezl o medaili víc. O dalších 9 let později, v roce 1991, byl překonán Patrikem Lexou, který získal 5 medailí. Byl to také Patrik Lexa, kdo tento počet navýšil na 6 medailí, a to na mistrovství světa v roce 2006. Na toto číslo se již nikdo nedostal.
Ač stále platí, že v ženách máme pouze dvě závodnice s 8 medailemi za jedno mistrovství, objevila se závodnice, která dokázala získat 7 medailí. Jedná se o ostravskou závodnici Zuzanu Plachou, která letos, vloni i předloni dovezla pokaždé 7 medailí. V letošním roce se dokonce Zuzana stala závodnicí, která z mistrovství dovezla nejvíc medailí ze všech. Máme tedy dvě závodnice s 8 medailemi, jednu se 7 medailemi, a pak další tři závodnice se 6 medailemi.
V mužské kategorii až do letošního mistrovství platilo, že nejvíc medailí z jedné akce dovezl Patrik Lexa. Letos se středočeskému Tomáši Spáčilovi podařilo získat o jednu medaili víc. Máme tedy jednoho závodníka se 7 medailemi, jednoho se 6 medailemi a pak další 4 závodníky s 5 medailemi.
A pořád to není všechno, co se letos událo za zajímavosti. Český rybářský svaz letos vyslal tým, ve kterém byl i jeden závodník, co stále ještě patří do juniorské kategorie. To samo o sobě není nic zvláštního. Dokázal však někdy nějaký junior vybojovat titul mistra světa na dospělém mistrovství? Ano, již se to podařilo dvěma závodníkům. Patriku Lexovi bylo 16 let, když získal své první zlato v roce 1988. Josefu Luxovi bylo 17 let, když vybojoval zlatou medaili na mistrovství v roce 1992. A pak dlouho nic. To se změnilo právě na letošním mistrovství světa, kdy litovelský Jan Bombera, syn neméně šikovného jmenovce, dokázal vybojovat zlatou medaili jako teprve třetí závodník, kterému bylo maximálně 18 let.
Jan Bombera ml. se dokonce postaral o poslední „poprvé“ letošního roku. Nestalo se totiž doposud, že bychom měli mužského závodníka, který by se ještě jako junior dokázal probojovat mezi nejlepších 6 závodníků ve všech třech vícebojích, které v mužské kategorii jsou. Honza obsadil 6. místo v pětiboji, 6. místo v sedmiboji a 4. místo v devítiboji. Neuvěřitelný počin, který tak nějak zanikl mezi všemi tituly a medailemi ostatních.
Neuvěřitelné, kam se letos reprezentace dostala a kolik toho dokázala. A kdo ví, co dokáže příští rok. Juniorská reprezentace má bojovat ve Švédsku, dospělá ve Španělsku. Tak držme palce.
Diskuze k článku (0)