Další pokračování našeho povídání o boilie nás zavede do světa příchutí, ale zastavíme se částečně i u složení směsi pro jeho výrobu, přirozených a více či méně úspěšných přísadách. I tady lze totiž nalézt spoustu různých mýtů, polopravd, byť se mnohdy jedná o roky zaběhnutá tvrzení.
text: Michal Kučera
Rybáři mají rádi jednoduchá řešení a jednoduché poučky. Proto mnozí na bahně nastražují příchuť patentka, v kamenitých místech s výskytem škeblí volí škebli nebo mušli a na místě, kde do vody padají nějaké bobule, použijí švestku nebo jiné ovocné aroma. Nic proti tomu, ono to může fungovat, ale otázka je, zda to funguje právě proto, že ona příchuť má na daném místě logiku?
Začněme třeba těmi patentkami neboli larvami pakomára. Typické místo s výskytem patentek je nános, v jehož vrchní vrstvě se ukrývají. Kapři je nasávají při prorývání bahna. Filtrují tedy velmi lehké mikročástice, z nichž oddělují potravu od ostatního odpadu. A teď si vezměte, že jim do téhož místa naházíte velké těžké koule.
Ano, boilie je proti patentce takový obr, asi jako kdybyste tenisák vyměnili za medicinbal. S tím by zřejmě nezvládl podání ani Roger Federer. Takže kaprům v místě, kde jsou zvyklí filtrovat mikropotravu, přistanou velké kusy potravy. A jediná spojitost je příchuť – v tomto případě patentka.
Aroma je přísada, nikoliv základ
A jsme u toho. Co to vlastně ta příchuť je? Také jsem si dříve myslel, že jahoda je vymačkaná šťáva z jahod, frankfurtská klobása pochází přímo z této uzeniny a třeba právě patentka je silný výtažek z pakomářích larev. Chyba lávky! Esence neboli aroma je syntetická přísada, jejíž vonná část má lidskému nosu navodit pocit, že se jedná právě o jahodu, klobásu či patentku.
V některých živočišných esencích mohou být stopy přírodního základu, ale opravdu spíš stopy než reálná chuť a vůně přírodních složek. Pokud tedy hodíte boilie s příchutí patentka do patentkového pole, blíží se této přirozené potravě asi tolik, jak D1 kvalitní, příjemné a pohodové dálnici.
Pokud zde bude fungovat, tak ne proto, že jste použili tuto příchuť, ale hlavně a především z důvodu, že jde o produktivní místo, kde jsou ryby zvyklé vyhledávat potravu. A když jim tam naservírujete boilie, možná po nějaké době přijdou na to, že pro ně bude jednodušší cestou sbírat velké kusy než filtrovat bahno.
Jsem si zcela jist, že v tom místě budou stejně dobře fungovat i jiné příchutě. Třeba i sladké nebo ovocné. Podobně to bude na mušlovém poli nebo pod stromem s bobulemi. Nehledejte logiku v tom, co se nachází na dně, ale hledejte takové boilie, kterému věříte a které na dané vodě funguje.
Tím vůbec neříkám, že byste neměli boilie s přirozenými příchutěmi používat. Například já mám právě patentku velmi rád. Jednak mi přinesla mého dosud největšího kapra z české svazové vody (25,1 kg), navíc mi několikrát pomohla při závodech. Nejmarkantnější to bylo na jedné velmi prochytávané vodě. Věděl jsem o esenci patentka, kterou používám, že je velmi jemná, neokoukaná, výborná do těchto typů vod. Proto jsem ji použil.
V první části závodů jsme chytali v přítokové části revíru. Měli jsme spoustu záběrů, ovšem většina ryb měla 8 až 11 kg, zatímco se zde bodovali kapři od 10 kg výš. Bylo to zhruba v poměru jeden bodovaný kapr na tři chycené. Přitom v jiných částech revíru v tu dobu chytali 12–18kg ryby. I tak nám to v poločase stačilo na čtvrté místo, ovšem s víc než 100 kg ztrátou na první. I třetí místo se zdálo být v nedohlednu.
Ještě hůř to vypadalo po losu druhého kola. Ten nás poslal na místo, kde se předtím chytila jen jedna bodovaná ryba. A co víc, ustal déšť, voda se vyčistila a ryby úplně přestaly brát. Nedělali jsme si velké iluze, ale chtěli jsme se poprat o co nejlepší výsledek. Objevili jsme v našem sektoru dvě lehce atypická místa, provnadili je boilie s patentkovou příchutí a čekali, co se stane.
A ony se děly věci. Zatímco celý revír, tedy několik desítek závodníků, byl úplně mrtvý, mé pruty se ozývaly čím dál pravidelněji. Postupně jsme se dostali na třetí místo, posléze na druhé, před poslední nocí už před námi bylo jen několik desítek kilo na první. Nebudu to napínat, vítězného kapra jsem ulovil zhruba hodinu a půl před koncem. Stáhli jsme zdánlivě nepřekonatelný náskok, během druhé půle jsme ulovili víc než zbytek soutěžících dohromady. A to i díky Královské patentce.
Proč řepkové boilie nefunguje?
Dál se vydáme do světa přísad pro výrobu boilie. Třeba na to, jaký je rozdíl mezi řepkou jako partiklem a řepkou coby přísadou. Mnoho rybářů se domnívá, že když kapři tak rádi sbírají tyto drobná semínka, bude boilie s jeho obsahem takový hit, že jim to při záběrech utrhá ruce. Jenže opět si neuvědomují ten rozdíl. Jestliže někde navnadíte větším množstvím spařené či povařené řepky, vytvoříte kaprům místo velmi podobné přirozené potravě, jako je právě nános s patentkami. To je pro ryby velmi přitažlivé. S velkou pravděpodobností se zde budou „pást“ jak menší ryby, tak velcí kapři. Bude jim to připadat bezpečné.
Ovšem sestavit boilie z řepky už taková hitparáda není. Sám jsem se o to kdysi pokoušel a pořád mi nešlo do hlavy, proč to jako partikl funguje, ale jako přísada moc ne. Rozhodně ne tak, jak by si člověk představoval. Vysvětlení není tak složité. Kouzlo drobného partiklu je v jeho přirozenosti – krmný koberec drobných částeček působí velmi důvěryhodně.
Ale hromádka kuliček boilie už tak přirozeně nevypadá. Jeho devízou je chuť, vůně a také výživová hodnota, což možná ryby nepoznají úplně v prvním momentu, ale poměrně brzy ano. Co jim v tomto ohledu může nabídnout boilie z řepky? Oproti třeba rybím moučkám nebo mořským extraktům skoro nic, nebo jen na velmi nízké úrovni. Proto řepku v mém rejstříku přísad do boilie nenajdete.
Naopak není špatný nápad přidat do boilie některé přírodní složky, jako jsou mletá játra, mořské ryby a podobně. Při domácí výrobě si lze pohrát i přímo s pomletými kousky ryb, například makrel. Musíte počítat s trochu horší pojivostí a obtížnějším rolováním, ale určitě to vaše boilie vylepší. Pro nás výrobce by to bylo přinejmenším nepraktické. Proto dávám přednost rybím moučkám, extraktům z mořských živočichů, játrovým sypkým i tekutým výtažkům a tekutým potravám s obsahem mořských i sladkovodních živočichů.
Když si prohlédnete tekuté potravy od britské firmy CC Moore, které do boilie používáme, nemůže vám ujít, že jsou plné mořského krillu, patentek, masa z mušlí, krabů či olihní. Všechny tyto složky kapři milují. Viděl jsem nedávno na videu, co udělala s kapry nová olihňová přísada Squid hydro, když ji rybář vmíchal do sypké vnadící směsi a prohodil s tím menší místo u klidného břehu. Kapři během několika minut začali přijíždět a doslova se „pást“ v těch olihňových mracích, jako by byli v rauši.
Připadal jsem si jako ve filmu Samotáři, z kterého jedna z nejoblíbenějších hlášek zní, že tu hulení zatím nemá vybudovanou tradici. Z toho videa jsem měl pocit, že kapři si ji už vybudovali. Občas, když vidím, kam v posledních letech směřuje tato země, mám chuť se k nim přidat. I když: „Já osobně s nima pokecám, smotnem brčko možná, ale nikam neletím, tady je to super, ne?“
Diskuze k článku (0)