V minulém díle jsme řešili otázku, zda existují zázračné kuličky, které by jako jediné fungovaly na určitém revíru. Anebo jestli je možné, aby to či ono boilie na nějaké vodě nefungovalo vůbec.
text: Michal Kučera
Dnes se pustíme do dalších mýtů a polopravd, které okolo těchto kulatých fenoménů kolují. Zaměříme se na čerstvost a tvrdost. Pamatuji, když se v rybářských prodejnách poprvé začalo objevovat boilie, jak všichni ohmatávali pytlíky, zda jsou kuličky alespoň trochu měkké. Ty měkčí samozřejmě mizely dřív. Tradovalo se, že jsou čerstvější.
Horší to bylo s kuličkami, které se prodávaly po kusech a obvykle byly pod pultem v nějakém plastovém kelímku, často otevřeném. Tam si člověk nesáhl, a tak buď bral, nebo ne. Doba se za tu dobu přeci jen změnila. Většina zákazníků už nezkouší stiskem, jestli je boilie měkčí nebo tvrdší. Spíš sází na vyzkoušené značky, řady a příchutě.
Otázky jsou ale úplně jiné. Znamená měkčí boilie vždy to, že je čerstvější? A je čerstvější vždy účinnější? Začneme s první z nich. Ano, může to být pravda, ale musíte porovnávat stejný druh boilie od stejného výrobce. A navíc i stejnou velikost, tedy průměr. Měkkost nebo tvrdost boilie totiž ovlivňuje několik různých činitelů. Tím prvním je složení směsi. Mohou být boilie, které právě díky složení směsi jsou měkké i dlouhou dobu po výrobě, zatímco jiné jsou tvrdé okamžitě po uvaření.
Ovlivňují to suroviny, jejich dávkování, dokonce i jejich jemnost (hrubost), a také to, jestli výrobce použil pravá vejce, nebo jejich náhražky. Může se tak stát, že boilie týden staré bude mnohem tvrdší než to vyrobené před pár měsíci, ale i třeba dvěma lety. Proto, jak už jsem zmínil, je nutné porovnávat stejný výrobek, ne dva různé, a na tom základě si chtít udělat úsudek o čerstvosti.
Velikost boilie ovlivňuje pevnost
Také velikost boilie ovlivňuje jeho tvrdost, lépe řečeno pevnost. Při ruční výrobě na rollballu by ten rozdíl byl téměř neznatelný, ale při výrobě na strojích to znát je. Čím menší průměr boilie, tím je potřeba vytlačit užší had těsta, který pak padá mezi rotující válce. A čím užší had, tím větší tlak vzniká. Pro lepší představu – je to jako byste zubní pastu namísto běžného otvoru tlačili přes malou dírku, kterou si uděláte špendlíkem. Taky to nepochybně půjde mnohem hůř. A teď to několikrát znásobte, protože boilie těsto je mnohem hustší a tužší než zubní pasta. Z tohoto důvodu jsou menší boilie vždy utaženější a pevnější než stejná boilie větších průměrů.
Poslední věc, která ovlivňuje tvrdost boilie, je skladování. Pokud je boilie uzavřeno (zataveno) v silnostěnných sáčcích, mělo by v dobré kondici bez výrazného tvrdnutí vydržet minimálně rok, většinou i mnohem déle. Slabostěnné sáčky dle mých zkušeností z dlouhodobého hlediska tak stabilní nejsou. U kbelíků pak závisí na tom, jestli víčko dobře těsní a zda nedochází k jeho rosení vzhledem k výkyvům teplot a slunečnímu svitu.
Druhá otázka je ještě zajímavější. A to, zda je čerstvější boilie vždy účinnější? Ani na ni neexistuje jednoznačná odpověď. Mnohý rybář si řekne, že čerstvější pečivo chutná lépe, stejně tak maso a jiné potraviny. Ano, na druhou stranu si vezměte guláš a jiné pokrmy, které se nechávají odstát, aby byly lepší. Nebo zrající sýry. U boilie je to zřejmě něco podobného. Čerstvým boilie určitě nic nezkazíte. Ovšem u některých druhů může být to starší lepší.
Vzpomínám, jak jsme někdy před osmi, deseti lety měli menší problém s řadou Express. Sice skvěle chytala, ale boilie, které se neprodalo dřív než během tři čtvrtě roku, se začínalo mírně vizuálně měnit. Vypadalo jakoby starší, jak kdyby ty sáčky s ním ležely na pultě už několik let, ne pár měsíců. A tak jsme je tehdy vždy na konci roku stahovali zpět a měnili za čerstvé.
Díky tomu nám vznikla poměrně velká zásoba kuliček, které nebyly na prodej. A tak jsme je postupně rozdávali kolegům a známým. A brzy se stalo něco, co by mě nenapadlo. Začal boj o tyto „vyřazené“ kuličky. Ovšem ne proto, že by byly zdarma, ale protože fungovaly víc než ty stejné čerstvé. A to výrazně víc. Důkazem bylo i to, že chodilo čím dál víc zákazníků, kteří žádali ty staré, ty co „vypadají tak blbě“. Nakonec jsme ten problém s předčasným stárnutím vyřešili, ale co bych dal za to, kdybych uměl dosáhnout jejich úžasné účinnosti, a přitom dlouhodobě skvělého neměnného vzhledu.
Úspěšná nástraha dva roky po sobě
Velmi zajímavý příklad mají na svědomí mí synové spolu s naším kolegou Michalem Veselým. Všichni tři se dvakrát po sobě zúčastnili závodů Stairs2Hell na Pálavě. První rok se dlouho drželi v průměru, ale poslední den či spíše noc začala úřadovat Michalova 30mm kulička Gangster G2. Už ji měl ve vodě sice den namočenou, přesto ji nechal nastraženou i na finální fázi závodů.
A klukům tu noc pomohla k ulovení tří velkých ryb, které je katapultovaly těsně pod stupně vítězů. Dokonce jim k postupu na bednu stačila jedna průměrná ryba, což už tehdy bohužel nestihli. Alespoň vyhráli sektor. Jasně, nic extra zajímavého. Ale poslouchejte dál.
Za rok byli kluci znovu na těchto závodech. A Michal, o čemž věděl jenom on, měl tu úspěšnou kuličku po celý rok v obýváku na poličce. Něco jako svatý grál, vítězný puk z finále NHL nebo poslední reprezentační dres slavného hráče. Celý rok tam schnula, padal na ní prach, a kdo ví co dalšího. A teď byli opět na závodech, měli jednoho většího kapra a potřebovali zabrat, aby se posunuli výš.
V tu chvíli vytáhl Michal onu kuličku, která byla před rokem dva dny ve vodě, tři kapři ji měli v tlamě a rok se válela nezakrytá v pokoji. Určitě vám je jasné, co se stalo. Hned první noc na ni přišla ryba, která je posunula opět těsně pod bednu a opět jim poté stačila jedna průměrná ryba, tentokrát dokonce na vítězství. Tak dokonalý happy end to bohužel nemělo, tak z toho bylo opět „jen“ sektorové vítězství.
Možná i mnozí z vás mají podobný příběh, kdy někdo vyndal nějakou starou věc z tašky, která už rozhodně nevypadala moc atraktivně a po několika dnech bez záběru se hlásič ozval právě na ni. Já vím třeba o jednom závodníkovi na Balatonu, který v domnění špatného losu a otrávený z toho, že se kvůli vlnám nemůže zavážet, nahodil nazdařbůh do vody starý návazec s tupým háčkem a polorozpadlou kuličkou, s kterou rok předtím chytal na Labi.
A díky tomu začínal po půl hodině závod s více než dvacetikilovou rybou. Proto i já mám ve své výbavě mnoho kuliček, které již něco pamatují. Nemyslím zrovna starých vymáčených kuliček připevněných k tupému háčku. Jsou to pět, ale i osm a více let staré boilie, které mám v zipových sáčcích nebo kyblících. Jsou stále ve výborné kondici, rozhodně nejsou tvrdé tak, že bych je musel vrtat. Vím, že i po těch letech nejsou horší a naopak, že občas mohou být lepší než ty čerstvější. Něco jako karibské rumy, které roky zrají v sudech. Proto je mám uschované a jen čekám, kdy pro ně bude vhodná příležitost. Mám na mysli samozřejmě ty kuličky, na dobrý letitý rum je vhodná příležitost vždycky. Hodně úspěchů.
Diskuze k článku (0)