Učíme se v Třeboni: Všudypřítomný karas stříbřitý

Vlastnosti karasa stříbřitého (Carassius auratus) jsme už v této rubrice zmiňovali několikrát. Řešili jsme celkovou problematiku druhu i jeho užitek v oblasti barevných (okrasných) ryb. Nyní se detailněji podíváme na jeho neobvyklý způsob rozmnožování a řekneme si, proč je tento nepůvodní druh u nás tak bohatě rozšířený.

text: JS

Karas stříbřitý se v prvním období svého výskytu u nás projevoval velmi nestandardním způsobem rozmnožování. Lze ho označit jako přirozenou gynogenezi. Ta znamená, že se v populaci daného druhu vyskytují pouze samice (jikernačky). Při samotném výtěru však i tyto samice vyžadují přítomnost samců. Dochází však k využití spermatu samců jiných druhů kaprovitých ryb, kupříkladu kapra obecného, karasa obecného.

Při samotném tření dochází k osemenění a aktivaci jiker. Genetická informace spermie, která v podstatě pochází od jiného druhu, předána není. Následné potomstvo tak vzniká pouze z genetické informace jikernačky. Tento způsob rozmnožování tak vytváří kopie matky. Karasům je tak umožněna prakticky nejlepší a nejrychlejší možnost invaze do nových lokalit.

Absence samců vlastního druhu má však i nevýhody. Pronikání do nových vod s sebou totiž nese celou řadu rizik. V nové lokalitě například může být absence samců jiných kaprovitých ryb a výtěr poté možný nebude. Největší nevýhodou je však samotná struktura dané populace. Pokud vycházíme ze skutečnosti, že daná populace vznikla přirozenou gynogenezí, tak všichni jedinci dané lokality jsou prakticky totožné kopie.

To je obrovským rizikem např. při nevhodných vlastnostech vodního prostředí. Protože pokud jednomu jedinci extrémně nevyhovuje např. hodnota pH nebo teplota vody, tak neumírá pouze daný jedinec, ale celá populace. Skoro to samé platí i u onemocnění ryb. Pokud onemocní jeden jedinec lokality např. virovým onemocněním, tak nezemře sám, nýbrž i všechny totožné kopie.

Příroda si ale je těchto rizik vědoma, a tak se občas i u karasa stříbřitého mlíčáci objevují. Vyskytují se v tzv. centru areálu šíření, který by se dal považovat za jakousi základnu. Zde dochází ke standardnímu způsobu rozmnožování a následné potomstvo tedy nejsou pouze kopie, ale standardní jedinci s mírně odlišným genomem.

Pokud je tedy populace na okraji areálu rozšíření napadena např. virovým onemocněním a zcela vymře, tak bude nahrazena novými jedinci z centra areálu. Ti, jelikož vznikli standardní cestou, mají odlišný genom a mohou např. virovému onemocnění oproti původní populaci odolat a šířit se dále.

Je tedy dokázáno, že i přes zjevné výhody přirozené gynogeneze a samičího potomstva je nutné, aby v populaci byli obsaženi i samci a byla tak umožněna určitá variabilita a pestrost genomu. Jelikož pouze tato možnost rozmnožování je schopna zajistit přizpůsobení a přežití daného druhu.

Jde o jeden z nejodolnějších invazivních druhů našich vod. Mnoho rybářských podniků i zájmových organizací s touto nepůvodní rybou bojuje na všech frontách. Mnohdy jsou vynakládány na jeho tlumení i nemalé peníze. Skoro marně.

Karas stříbřitý je k boji vybavený skvěle – pokud k jeho dokonale rychlému způsobu rozmnožování přičteme i celkovou nenáročnost na kvalitu vody i potravu. je i nesmírně houževnatý a dokáže přežít i zamrznutí v ledu. Takže je vlastně zázrak, že v našich některých vodách ještě zastoupený není. Mnoho jich ale nezbývá.