Madeirské mořebraní

Sopečný původ ostrova prozrazují nejen strmé útesy, ale i hloubka moře, která rychle roste jen pár desítek metrů od pobřeží. Propadáte se do modré hlubiny a kolem vás víří hejna větších i menších ryb. Z kamenné skrýše vás bedlivě sleduje oko chobotnice.

text: Mirek Brát

Vodním nebem se odněkud někam vydaly stříbřité šípy barakud. Na písečném dně se uvelebil kanic hnědý ve velikosti, kterou znám jen z vyprávění. Tam nahoře, na souši, jsou terasy vinic, vavřínové lesy, květiny všech druhů a barev. Všemi smysly tu sklízíte nádheru bujné vegetace. Tady dole, pod vodou, je to stejné, byť hlavním a nejdůležitějším smyslem zůstává zrak. Je na co se dívat… Madeirské mořebraní!

Pokud bychom chtěli být geograficky přesní, samozřejmě by bylo na místě hovořit nikoli o mořebraní, ale oceánobraní. Pokud však budeme v blízkosti souše, ponechme si možnost hovořit o moři. Oceán předejme těm, kterým se již ztratí madeirské pobřeží kdesi za horizontem.

„Slanosladká“ procházka

Madeira v Atlantském oceánu je součástí dávné Makaronésie. Do této ostrovní skupiny patří například i Kapverdy, Azorské a Kanárské ostrovy. Jejich společným jmenovatelem je sopečný původ a tamní endemická flóra. Madeira je portugalskou autonomní oblastí vzdálenou necelých tisíc kilometrů od Lisabonu a šest set kilometrů od pobřeží afrického Maroka.

Turistické bedekry o Madeiře hovoří jako o ostrově věčného jara s příjemnou teplotou takřka po celý rok. Zároveň objevíte možná i poněkud podezřelou radu cestovatelů, že Madeira není o koupání na pláži, ale o koukání na souši. To je trochu nespravedlivé k okolnímu moři, které je bohaté na množství ryb a dalších živočichů. Zvu vás na malou „slanosladkou“ podvodní procházku Madeirou. Za rybami se totiž vydáme i do vnitrozemí ostrova.

Čelisti hrozí

Přiznám se, že během potápění v hluboké madeirské modři jsem se několikrát kradmo ohlédl přes rameno. Bylo to s vědomím toho, že Madeira je v cestě migračních tras velkých ryb, ať už je to plachetník, tuňák nebo mečoun. Za těmito rybami hlubokého moře míří každý rok na Madeiru i množství sportovních rybářů. Kde jsou velké ryby, jsou pochopitelně i paryby-žraloci. Zůstalo však jen u pocitu, že ve vodě člověk není nikdy sám, navíc je tu zde jen trpěným hostem.

Jediným dravcem, který si na mě otevřel čelisti, byla muréna stočená ve skalní skrýši. Příliš se jí nelíbilo, že jí jedinou únikovou trasu blokuje objektiv mého vodotěsného fotoaparátu. Nájezdy na nepřátelskou elektroniku doplňovala výhružným postojem, který jasně sděloval: Tady jsem doma já! Nezbývalo mi než souhlasit. Muréna má velmi ostré zuby, se kterými jsem se rozhodně nechtěl dostat do kontaktu.

Od hladiny ke dnu

Pod vodou jsem potkal řadu známých ze Středozemního moře. Byl to například pestře zbarvený ploskozubec krétský připomínající neposedného papouška či kanic hnědý, který ovšem u břehů Madeiry dorůstá velikosti, kterou pod hladinou tolik oblíbeného Jadranu už asi neuvidíte. Častými společníky při podvodních procházkách mi byli trubkotlamky atlantské a mořani. U podmořských útesů se pilně činili pyskouni a kněžíci.

Bentický život vázaný na dno mi mával v ústrety chapadly sasanek, hrozil hradbou ostnů ježovek i silnými klepety krabů. Častý byl též výskyt nereidek, mnohoštětinatých červů, jichž je neradno se dotýkat. Jejich křehké bodliny mohou proniknout lidskou pokožkou a způsobit bolestivé poranění. Zapomenout nesmím ani na ropušnice podobající se malým drakům. Z komplexního hlediska jsem „od hladiny ke dnu“ vnímal faunu u pobřeží Madeiry jako zajímavý mix druhů, které znám ze Středozemního a Rudého moře.

Umělé útesy

Originálním způsobem, jak pomoci podmořskému životu v místech plochého dna, je vytváření umělých útesů. Madeiřané to v jedné lokalitě provedli v roce 2016 opravdu velkoryse. Potopili zde totiž korvetu General Pereira d’Eça, původní hladinovou jednotku portugalského válečného námořnictva. Místo sešrotování byla loď potopena, aby sloužila jako umělý útes a poskytla útočiště rybám a dalším druhům živočichů. Masa lodi nyní vyrůstá z hloubky třiceti metrů směrem k hladině. Její paluby i dělové věže jsou mořem pilně kolonizovány a biodiverzita tohoto umělého útesu se prý zvyšuje každým rokem.

Mořské proudění se v těchto místech setkává s pevnou vertikální strukturou, což poskytuje podmínky pro hromadění planktonu. Na ten jsou navázány malé ryby. Ty zase přitahují pelagické predátory. Neviditelný potravinový řetězec obtáčí bývalé válečné plavidlo. Vnitřek lodi poskytne dostatek úkrytů dalším rybím druhům, například již zmíněným kanicům. Trup korvety se pokrývá řasami a houbami.

Epilog

Jsme z vody zpátky na pevné zemi. Na Madeiře se však můžete za rybami vypravit i do vnitrozemí. Pokud vás nezláká muškaření na zdejších horských potocích, mnohdy zcela skrytých v bujné vegetaci, navštivte alespoň zajímavou pstruží farmu. Nachází se v turisticky atraktivní lokalitě Ribeiro Frio. Na první pohled ani rybí farmu nepřipomíná, protože nádrže a stavby jsou velmi organicky propojené s okolní přírodou.

V ní objevíte nejen krásné vyhlídky, ale i důmyslný systém takzvaných levád, zavlažovacích kanálů, kterými je již po staletí po Madeiře rozváděna sladká voda pro potřeby zemědělství. Po prohlídce pstruží farmy a procházce po okolí vyhládne. Madeirské mořebraní tak může mít i příjemnou tečku nad skvěle upraveným pstruhem v nedaleké restauraci.