Poznejte ho a ulovte! Pstruh duhový

Bezesporu nejznámější zástupce čeledi lososovitých, náš nepůvodní druh. Do tuzemských vod byl přivezen zhruba kolem roku 1880. Jeho domovinou je západní část Severní Ameriky.

text: Jan Stluka

O typickém vzhledu pstruha duhového (Oncorhynchus mykiss) se dá hovořit jen stěží. Barvu i stavbu těla nejvíce ovlivňují podmínky, ve kterých žije, respektive je chován. Ulovit tak můžete až nestvůrně zavalité stříbrné ryby, stejně jako štíhlé, velmi tmavě fialové varianty. Faktem zůstává, že jedinci, kteří stráví nějaký čas v řece, ztratí poměrně dost na objemu a svou muskulaturou jsou velmi podobni pstruhům obecným. V jezech, kde ryba nemusí vydávat tolik energie, není tento jev až tak patrný. Bohužel, mnohokrát chytnete jedince, kteří mají místo ploutví a ocasů jen torza. Deformace tlam také není nijak výjimečná.

Jasným rozpoznávacím znamením jsou tečky, které najdete na těle, na ocase i ploutvích. Dalším, i když ne tak jasným znakem příslušníka duhového kmene, je vodorovný narůžovělý pruh na bocích. Relativně malou tlamu zdobí drobné zoubky. Šupiny má duhák malé, velmi vrostlé do kůže. Dobře snáší i teplejší vodu, ale je velmi choulostivý na její kvalitu i obsah kyslíků. V mnoha vodárenských nádržích se pstruzi duhoví chovají doslova jako živé indikátory kvality pitné vody. 

Nemá vyvinutý teritoriální pud, přesto některá místa v toku vyhledá více než jiná. Preferuje klidnější a hlubší vodu. Úkryty v překážkách vyhledává pouze v případě ohrožení. Bez větších potíží dokáže překonávat jezy. Mnohokráte je chytnete i několik kilometrů od míst, kde jsou vysazováni. V průměru se duhák dožívá šesti let. Označit se dá za rybu společenskou až hejnovou. Aktivní zůstává i pod ledem.

Pohlavně dozrává zhruba v polovině života. Tření probíhá od konce března do začátku dubna. V proudných mělčinách samice vytlouká do kamení rýhy, kam klade jikry podobně jako losos či pstruh obecný. Většina odborné literatury uvádí, že tento svatební akt bývá velmi vzácný. Těžko soudit, zda za tento stav může mnohaleté šlechtění, nebo skutečnost, že většina ryb se ve vodě nezdrží dostatečně dlouhou.

Už mnohokrát jsem při jarních pochůzkách chytil na MP Vltavě i na ÚN Lipno ryby, z nichž už při zdolávání doslova tryskaly jikry. Jsou překvapivě velké, s oranžových nádechem. I jejich množství není úplně zanedbatelné.

V našich podmínkách se za trofejní úlovek dá považovat kus dosahující délky 80 cm. Valná část odnesených ryb nepřesáhne kilogram. Většina „velepstruhů“ se uloví na privátních rybnících. Jejich lov přesto není tak jednoduchý, jak by se mohlo na první pohled zdát. 

Lov pstruha duhového už dávno není jen doménou majitelů pstruhových povolenek. Díky svému nomádskému způsobu života i častému vysazování do všech typů vod při jeho lovu můžete de facto využít všechny myslitelné metody, plavanou počínaje a feederem konče.

Jezera

Pro mnoho rybářů jsou v nich duháci stále ještě trnem v oku. Nicméně v jejich vodách téměř vždy plavou větší i zkušenější jedinci než v řekách. Při muškaření nejvíce využijete intermediální šňůry (pomalu potápivé). Pokud se chcete stojákům věnovat naplno, vyplatí se pořídit si ještě plovoucí a velmi rychle potápivou verzi. Co se lákadel týče, naprostou jedničkou v účinnosti i nenáročnosti vedení jsou lury. Na tyto jednoduché vzory záběr dostanete téměř vždy.

Jasný prim v barevných kombinacích má černá se zelenou a červená s bílou. Vyplatí se i experimentovat s velikostí nástrahy. Čerstvě vysazení pstruzi preferují spíše větší sousta, s postupem času je třeba je zmenšovat. Pakomáry, glass buzerry, bloby i bobiny využijete samozřejmě také, nicméně už budete potřebovat více zkušeností i vybavení.

Rotační třpytky i wobblery v účinnosti poměrně razantně přebíjejí gumová lákadla všeho druhu, jsou-li nastražena na plovoucích hlavičkách. Osobně už bych bez kousku pěny na háčcích už na jezero nevyrazil.  

Řeky

Za naprostou jedničku říční muškařiny považuji zlatohlavou nymfu. Její použití není omezováno roční či denní dobou. Milovníci klasiky asi raději sáhnou po mokrých muškách, které vodí napříč proudem. Sice nenachytají tolik ryb, odměnou jsou jim však velmi upřímné záběry i radost z podařených hodů, což se v případě přehazování nymf prohlásit nedá. Streamer nebo imitace rybky nejvíce vyhovují těm rybářům, kteří nejsou ortodoxními zastánci prutů s navijákem na konci. Jejich vzhled, způsob oživení i samotná místa lovu jsou přece jen bližší srdci příznivce přívlače.     

Na rozdíl od jezer v proudu vede rotačka a wobbler. Nejste téměř ničím limitování. Smačky, bajna a nymfy využijete spíše jen při prochytávání jam nebo při lovu velmi ochytaných ryb. Ideální barva či velikost nástrahy neexistuje. Jediná poučka, která se dá použít u přívlače i mušky zní: Čerstvé ryby nebo ty, které nejsou vystaveny přílišnému tlak ze strany rybářů, ochotně zaberou i na větší vzory v křiklavých barvách. V opačném případě se vyplatí menší nástraha v přírodním hávu.

Alfou i omegou mimopstruhových lovů je lokalizace ryb. Na řekách se vždy vyplatí začít s pátráním ihned pod jezy. Dalšími dobrými místy jsou přítoky, pískové mělčiny nebo hluboká nadjezí. Jestli se o úlovek pokusíte za pomoci feederu, přívlače, či plavané, záleží pouze na vás. Všechny uvedené metody mají svoje klady a zápory.

S plavanou prochytáte poměrně velké lány vody. U feederu můžete ryby přesvědčit krmením. Umělé nástrahy se dají dostat přesně do míst, kde ryby jsou. A taky způsoby, o kterých si s jinými metodami můžete nechat jen zdát.  Z přirozených nástrah bodují bílí červi, larvy chrostíků, kousky rousnic i klasický rohlík, méně pak rybičky a hnojní žížaly.

Na stojatých vodách bývá pátraní složitější. Duháky hledejte na mělčinách v zátokách s tvrdým dnem, či v okolí přítoků nebo stavidel. Výčet použitelných metod i jejich úspěšnost zůstává naprostou stejná jako na řekách.

Zkoušet štěstí můžete i pod ledem. I tady se rybáři rozdělili na dvě poloviny. První upřednostňuje přirozená sousta, druhá ta umělá. Obě skupiny jsou ochotny o své pravdě vést sáhodlouhé a nikam nevedoucí debaty. Naštěstí záleží pouze na vaší nátuře či momentálním rozpoložení, zda dáte přednost aktivnímu způsobu lovu, kdy pod led spouštíte umělé červy, mikrotwistery, nebo tolik úspěšné navoněné nymfy, nebo v klidu čekáte, až se potopí splávek či ohne špička prutu, jakmile duhák uchopí vaši nástrahu.

I v mrazech si dobře zachytáte s bílými červy, pařeným rohlíkem či měkčenou peletou. Při oživování umělých potvor všeho druhu se vyhněte příliš prudkým pohybům, mnohdy stačí jen držet prut v ruce a nechat pracovat vítr nebo třas, který se po třech minutách dostaví snad do každé ruky. Vlasce, háčky i velikost soust volte o jednu až dvě kategorie jemnější, či menší než v létě.

Závěrem bych rád trochu očistil neblahou pověst, která tuto nádhernou rybu obestírá. Čerstvě vysazení duháci opravdu sežerou vše. Větvičky i nedopalky cigaret. Já jen dodávám, že za to ty ryby nemohou a záleží jen nás, jestli jim jako rybáři dáme šanci, aby v přírodě získali zpátky opatrnost i dravost. Vězte, že na salta, která vám předvede zahojená a jen trochu zdivočelá ryba, jen tak nezapomenete.