Kouzlo zimní rybařiny (1)

Je to kouzelné… Voda je ledová a průzračně čistá. Břehy řek, rybníků a údolních nádrží jsou téměř bez rybářů, na prutech je jinovatka, očka zamrzají, pod nohami křupe sníh či zmrzlá tráva. Příroda je prostě jiná, přesto velmi krásná.

text: Miroslav Poupa

Rybaření v zimě však není pro každého. Ne každý mu přijde na chuť – někdo vymýšlí taktiku na jaro raději z tepla obýváku, další vede žhavé rybářské diskuze v hospodě u pivka, někteří odolní jedinci však pokouší štěstí u vody. Tomu, kdo už patří nebo by se rád zařadil do té poslední skupiny, je určen můj článek. Cílem je shrnout vše podstatné, proto si z následujících řádků vyberte jen to, co uznáte za vhodné a přínosné, prostě inspirativní 

Své povídání začnu citátem: „Neexistuje špatné počasí, pouze špatné oblečení.“ A k tomu bych ještě přidal špatné vybavení. Kdo chce chytat v zimě, ten musí být dobře připraven, jinak se rybařina může velmi snadno zvrhnout v utrpení.  

Vím o tom své, zkusil jsem to na vlastní a opravdu není o co stát. To je hlavní důvod, proč se v první části svého článku budu věnovat především materiálnímu vybavení při vícedenních zimních vycházkách. Kdo v pohodě přežije nepříznivé klima, ten má i šanci uspět.

Komfortní zóna

Jeden z mých kamarádů říká, že člověk si musí udržovat komfortní zónu – tedy nesmí mít hlad, žízeň a nesmí mu být zima. Jen tak může odvést maximální výkon! Musím mu dát za pravdu – ostatně to platí napříč snad všemi lidskými činnostmi.

Jídlo, pití

Není třeba se přecpávat, jde jen o to nemít hlad.  Musím se však přiznat, že jednou jsme s kamarádem na rybách drželi hladovku. Skoro celý víkend jsme nic nejedli, jen abychom se vyhnuli velké potřebě a následné hrozbě vystavení našich zadnic štiplavému mrazu. Co se týká pití, tak velmi příjemné je usrkávání čajíku z termosky, gročku nebo svařáčku.  Kdo má rád pivko, má jistotu, že mu nezteplá. S alkoholem zacházejte velmi opatrně – dává totiž člověku falešný pocit, že mu není zima. 

K tomu, abyste si jídlo či pití uvařili nebo ohřáli, je třeba mít vařič. Pokud používáte jako palivo propan-butan, mějte vždy bombu plnou. Chlad způsobuje pokles tlaku v bombě (prostě fyzika), proto se plynu nechce proudit do vařiče, ani když je bomba ještě z poloviny plná. Řešením je benzinový vařič, ten spolehlivě hoří za všech podmínek. Otázkou však zůstává, zda to není další krám ve výbavě navíc.

Teplo

Součástí některých typů bivaků je i „zimní přehoz“ (druhý plášť). Je to zdánlivá maličkost, přesto má své opodstatnění. Druhý plášť dokáže vytvořit izolační vrstvu ve formě jakési vzduchové bubliny. Výhodou je i to, že se na vnitřní části této vnější vrstvy obvykle vysráží nadýchaná vlhkost a rybář je tak v suchu (nekape mu na maják, eliminace vzniku kapek na vnitřním plášti bivaku).

Před různými typy topení (populární sluníčka), která žerou kyslík, bych důrazně varoval. Hřbitovy jsou plné těch, kteří navěky usnuli při zapnutém „sluníčku“. Když už topení, tak taková, která jsou opatřená pojistkou, která topení při poklesu kyslíku sama vypne.

Další variantou jsou bezpečná katalytická topení. Když to popíši jednoduše, jde o hoření bez plamene. Nehoří = nežere kyslík. Někdo si rád přitopí, já ne.  Ono to totiž svádí k tomu, že se člověk méně oblékne a při záběru pak vyběhne do mrazu třeba jen ve spoďárech, což je předplatné pro nějakou chorobu.

Když už teplo, tak jen ve spacáku – řešením za pár kaček je „Vašek“ neboli termofor (plastová nádoba naplněná horkou vodou) nebo hřejivé, opakovaně použitelné gelové polštářky. Obojí dokáže vyhřát spacák na několik hodin.

Když už je řeč o spacáku, tak kvalitní outdoorový je sice gut, ale špatně se z něj leze. Velmi dobře si vzpomínám, jak se mi kdysi zasekl zip u „mumie“. Pípák řval jako pominutý a já jen bezmocně zíral na vlasec mizející z navijáku. Byl jsem uvězněný ve spacáku, jehož zip se zasekl hned u krku. Ruce jsem měl podél těla a nemohl se ani hnout.

Pomohlo až hrubé násilí, které vedlo k vyrvání zipu z podšívky spacáku. Tahle zkušenost mě vyléčila. Od té doby preferuji prostorný rybářský spacák, k němuž jsem si pořídil ještě „dýchací“ přehoz (s membránou).  Nejen, že je to další příjemná vrstva navíc, ale přehoz zamezí i zafukování zimy skrz zip spacáku.

Vyplatí se zainvestovat i do funkčního prádla a smysluplně vrstvit. Chraňte si záda! Dá se vybrat ze spousty zateplených kalhot, které končí až v půli zad. Kvůli chladnému počasí jsem si kdysi nechal ušít péřovou kombinézu. Vypadám v ní sice jako panáček Michelin, ale je v ní parádně! Jediným negativem je snad jen to, že člověk se z ní musí vysvléknout, pokud potřebuje na záchod.

Je známo, že většina tělesného tepla uniká přes hlavu, proto považuji za nutné nosit teplou čepici. Prima věcí je i kukla a také nákrčník, který ochrání krk a zejména krční páteř před chladem. Boty, v kterých mi nebyla zima, jsem hledal dlouho. Tak nějak jsem zjistil, že mi mnohem více vyhovují těžké, ale silně zateplené boty než obuv s různými membránami.

V podstatě je to logické – kaprařina je statický způsob lovu, kde toho člověk moc nenachodí, proto zřejmě masa materiálu válcuje kosmické technologie. Zpocené nohy začnou za chvíli zábst, proto se vyplatí mít dostatečnou zásobu ponožek, spíše však podkolenek. Ruce ohřejí rukavice nebo kapesní, benzinový ohřívač. Při případné manipulaci s rybou si chtě nechtě ruce namočíme a ty okamžitě prokřehnou na kost. Právě kapesní ohřívač je zase velmi rychle zahřeje.

Měl bych ještě dodat, že chlad a mráz vysušují, proto není od věci mít s sebou přibalený i krém na obličej a jelení lůj na rty. Lyžaři to tak vlastně dělají také.  Jen si dejte pozor na přenos nežádoucích pachů na své nástrahy a návnady.

Moji němečtí přátelé mi vyprávěli, jak si na jedné výpravě mazali obličeje máslem, jen aby ve zdraví přežili jednu velmi mrazivou noc na lodi. Nic jiného s sebou neměli, proto zvolili tento netradiční ochranný prostředek. To už je však extrém…

Je-li zajištěna komfortní zóna, neexistuje počasí, které může odhodlaného rybáře zastavit ve snaze o úlovek.  

Základní přístup

Jak už jsem zmínil na začátku článku, leckdo zimní rybolov okusí, ale jen málokdo si ho zamiluje. Každý by si měl v hlavě především srovnat, jestli „magoření“ u polozamrzlého rybníka je zrovna tím, co chce prožít.

Zda mu zrovna čas obětovaný pokusům o chycení zimní ryby nebude chybět v rybářsky zajímavějších měsících roku, kdy je šance na slušný úlovek mnohem větší. Jestli není cena ve formě riskování vlastního zdraví příliš vysoká apod. V tom si každý musí udělat jasno sám.

Pokud si někdo myslí, že bude v chladné vodě lovit kapry jako na běžícím pásu, šeredně se mýlí… Každý záběr mívá cenu zlata a každá zdolaná ryba, bez ohledu na velikost, se dokáže na dlouhou dobu vrýt do rybářovy paměti. Zaměřte se na sílu zážitku, nikoliv na kilogramy!

Pro dnešek jsem písmenka vyplýtval, příště už se zaměřím na samotný rybolov.