Když jsme před několika měsíci zkoumali, kam se vydat na ryby, měli jste s výběrem východočeské Orlice štěstí. O tom, jak jsme si tam vedli, jste se dočetli v časopise Rybářství. O pár týdnů později jsme zamířili na řeku Ploučnici a žádné „rybářské orgie“ jsme tentokrát nezažili.
text: Ondřej Cupal a David Štrunc
Ploučnice v oblasti mezi Mimoní a Českou Lípou je krásná řeka. Už při pohledu na mapu vás láká svým klikatícím se profilem, který dává tušit, že v této části řeky nezasahovala žádná pevná lidská ruka s cílem utvořit si krajinu podle svého. Revír je v soupisu Severočeského územního svazu zanesen jako Ploučnice 3 (441 049), začíná od jezu mlýna ve Stružnici a končí u jezu mlýna u silnice Zákupy-Srní.
Kromě hlavní části řeky k revíru ještě patří devět zaplavených propadlin vzniklých těžbou, z nichž největší jsou Dubice I (13 ha) a Peklo, neboli Dubice III (15 ha). Na obou těchto podrevírech se nesmí zavážet návnady a nástrahy. Do revíru jsou navíc přičleněné části potoků Svitávka, Robečský a Libchavský. V celém revíru pak platí pravidlo K70 a okoun tu má o pět centimetrů delší nejmenší lovnou míru.
My však lovili pouze na hlavním toku Ploučnice. Když k řece dorazíte, naleznete krásnou proudnou řeku s písčitým dnem, kterou po obou stranách místy lemují vysoké křoviny a stromy, někde budete procházet vzrostlou trávou. A budete se muset prodírat spíš po břehu, brodit v řece se pro silný proud příliš nedá.
Svižnější úseky se střídají s tůněmi a podle profilu řeky jsme odhadovali, že by se v řece mohl objevit i pstruh. O přítomnosti klasických reofilních ryb jsme vůbec nepochybovali.
V řece jen okouni
Procházka s přívlačovým prutem kolem řeky je určitě záživná pro ty, kteří dokáží ocenit nejen trofejní úlovky, ale i krásy přírody. Řeka plná zákrut sice nabízí velké množství slibných míst, ve kterých by se mohli skrývat pěkně rostlí okouni, štiky nebo třeba i zmiňovaní pstruzi. Ale když do těchto míst nahodíte, budete nejspíše zklamaní.
Záběrů není moc a když už přijde, je od menší ryby. V některých tůních se pohybují hejna menších okounů o délce kolem 15 cm. U vtoku Dobranovského potoka jsme se přece jen dočkali výraznějšího záběru. Štika kolem 60 cm zaútočila na naši třpytku hned dvakrát, ale trojháčku se dokázala zbavit.
Řeka celkově působí, že se v ní ryby příliš nepohybují. Při posezení u feederových prutů jsme se nedočkali typických koleček u hladiny, ryby ani nevyskakovaly nad hladinu. Že jsou naše domněnky správné, jsme si potvrdili vzápětí, když jsme na háčku vyzkoušeli takřka všechny možné nástrahy a skoro s žádnou jsme neslavili úspěch. V řece nejen že neplavou reofilní ryby, ale v tůních se nevyskytují ani plotice nebo cejni. Jen občas se nechal na červíka přemluvit hrouzek nebo tloušť.
Co stojí za absencí ryb v této jinak nádherné řece, netušíme. Jedním z vodítek může být například fakt, že v Mimoni ve druhé polovině tohoto roku probíhala rekonstrukce čerpací stanice odpadních vod Mimoň 2 a voda vtékající do Ploučnice tak mohla být příliš znečištěna.
V červnu se navíc objevila zpráva, že ve Stružnici na Českolipsku protékají septiky a jejich obsah končí v Ploučnici. Avšak Stružnice leží až za Českou Lípou, tedy dál po proudu oproti místům, kde jsme lovili my.
O tom, že ryb v této části řeky není mnoho už delší čas, vypovídá také fakt, že jsme za dva dny nepotkali u vody jediného rybáře a chataři se nám divili, když jsme jim oznámili, že jdeme na ryby. Nelze než doufat, že kvalita vody se v Ploučnici zlepší natolik, aby se v ní pohybovalo mnohem větší množství ryb. Tak krásná řeka, jakou Ploučnice zůstává, by si to rozhodně zasloužila.
Diskuze k článku (0)