Učíme se v Třeboni: Mník jednovousý

I když nemáme moře, průměrný Čech sní za rok asi 4 kg mořských ryb, popřípadě výrobků z nich. To je téměř neuvěřitelná zpráva, jelikož sladkovodních ryb nesníme v průměru ani kilogram na osobu za rok. Statisticky tak našinec konzumuje 4x více mořských ryb a výrobků než sladkovodních. Nejvíce se na této spotřebě podílí maso z tresek. Do čeledě treskovitých byl ještě nedávno řazen i mník jednovousý.

text: JS

Mník jednovousý (Lota lota) je podle vyhlášky 395/1992 Sb. řazen mezi chráněné druhy a je veden v kategorii ohrožených druhů. Mník patří do řádu hrdloploutvých (Gadiformes) a čeledi mníkovití (Lotidae).

Tyto ryby mají uložené břišní ploutve před prsními. Na první pohled se může i zdát, že mník nemá šupiny. Ty jsou však uloženy hluboko v kůži a nepřekrývají se. Mník se vyznačuje výrazným lichým vousem a velkou náročností na čisté, studené a prokysličené vody. Mnohdy je též nazýván tajemnou rybou, která loví svou kořist z úkrytů především v noci a jeho aktivita stoupá s klesající teplotou.

Je velmi teritoriální a samotářský. Výjimku dělá pouze v době výtěru, který je hromadný. V našich podmínkách, se vyskytuje od pstruhového až po cejnové pásmo řek. Dále se vyskytuje v nádržích s vyšší nadmořskou výškou, nebo chladnější vodou. V našich řekách je zaznamenán jeho výskyt v povodí Vltavy, Labe, Odry, Ohře, Moravy, Dyje a v mnoha dalších řekách.

Mníkovi se též dobře daří v údolních nádržích. U nás to jsou například Slapy, Lipno, Orlík, Štěchovice. V našich vodách mník dorůstá 40–80 cm, s maximální hmotností 5 kg, ale v chladnějších vodách Kanady dorůstá běžně 100–150 cm a hmotnosti kolem 20 kg. Velmi zajímavý byl úlovek na Aljašce, kdy mník měřil 180 cm a 27,5 kg!

Mník pohlavně dospívá kolem 3. až 4. roku života a vytírá se na přelomu prosince a ledna při teplotě vody pod 2 °C. V přírodních podmínkách mníci vyhledávají čistá písčitá místa, kde samice a více samců utvoří pří tření klubko. Po samotném tření jsou jikry volně unášeny proudem a usazují se na dně.

Bohužel vlivem lidské činnosti a přemnožením některých rybožravých predátorů došlo k velkému oslabení místních populací. Dnes je tak velmi důležité mníka uměle vysazovat a posilovat tak místní populace. 

Při poloumělém výtěru je velmi důležité, aby líheň měla přítok čisté a prokysličené vody. Poté jsou generační ryby přemístěny do žlabů, které jsou opatřeny jemným uhelonem. Ten slouží nejen jako výtěrový podklad, ale zabraňuje propadnutí velmi malých jiker. Do těchto žlabů se nasazují ryby v poměru 1:1 nebo 2:1 ve prospěch jikernaček.

Mník se v nádrži vytírá samovolně bez hormonální stimulace. I zde jako v přírodě tvoří při tření klubko. Brzy ráno po tření je důležité malé jikry odsát, propláchnout a přečistit. Jednoduše necháme jikry propadnout přes kuchyňské sítko a zbylé nečistoty se zachytí. Pak jikry inkubujeme na Zugských, Kannengieterových či Chasseových lahvích.

Samotná inkubace do vykulení trvá zhruba 70 až 100 dní v závislosti na teplotě vody. Po vykulení a strávení žloutkového váčku můžeme mníka vysazovat do volných vod či odkrmovat. Dále ho můžeme odchovávat do stádia rychleného plůdku. Důvod? Zvýšení životaschopnosti.

Mník je dnes navracen a podporován například na Šumavě, ale i v ostatním parcích nebo chráněných oblastech. Dodnes však zůstává částečně záhadnou rybou, kterou i celoživotní rybáři potkávají jen vzácně. Snažme se tedy o něj více pečovat, ať se s ním potkávají i další generace.