Když jsem poprvé, někdy v 80. letech, zaznamenal, že se v zahraničí loví kapři s nástrahami umístěnými mimo háček, přišlo mi to v první chvíli jako nesmysl a výstřelek, který zřejmě nebude mít žádnou budoucnost. Bylo to v době, kdy jsem teprve sbíral rybářské zkušenosti, ale byl jsem novým věcem hodně otevřený a vždy připravený cokoli vyzkoušet, než vynesu konečný verdikt.
text: Milan Tychler foto: autor
Nebylo vůbec jednoduché shromáždit k této technice podrobnější informace, jelikož železná opona byla v té době hodně nepropustná. Nicméně něco vždycky prosákne, a i když jsem neměl všechno, co bych k vázání potřeboval a musel jsem tedy v některých věcech silně improvizovat, dal jsem se do toho s chutí a zápalem. Vpřed mě ale nejvíce hnala především zvědavost, jestli to vůbec bude fungovat. Fungovalo to skvěle. Už první pokusy dopadly nad očekávání, a to jsem chytal jen s „obyčejnou“ kukuřicí. Ovšem pokusy o první po domácku vyrobené boilie velmi brzy následovaly a pak už to jelo samo.
Samozřejmě jsem nebyl sám, kdo se tímto způsobem pokoušel lovit kapry a první články v Rybářství brzy odstartovaly doslova revoluci v lovu kaprů u nás…
Když jsem potom okolo roku 2000 začal sám publikovat první články, převážně o lovu feederem, hned mě napadlo, že i u tohoto způsobu položené (protože feeder není nic jiného než položená s tím, že je zde díky speciálním prutům jinak signalizován záběr, což obstarávají jemné špičky prutu) může umístění nástrahy mimo háček fungovat velmi dobře. A byla to trefa do černého. Od té doby v podstatě střídám lov s klasickými košíky a nástrahou na háčku s lovem s otevřenými krmítky a nástrahou umístěnou mimo háček, což je velký boom současné doby. I když se jedná o věc hodně starou, ale budiž.
Umístění nástrahy mimo háček při lovu feederem mě hodně nadchlo v tom smyslu, že se tento lov nemusí nutně týkat jen kaprů, kvůli kterým původně spatřil světlo světa. S drobnými nástrahami, a dnes jsou jich v rybářských obchodech přehršle, se dají chytat v podstatě všechny ostatní kaprovité ryby. Rybáři mají v tomto ohledu nejčastěji spadeno na cejny a líny. Ovšem velká zábava je chytat i karasy. Já však miluji lov v tekoucích vodách, a tak se krásně pobavím také s parmami, podoustvemi, cejny, cejnky malými a samozřejmě tloušti, což mě kdysi přivedlo na myšlenku nastražit mimo háček i tu nejoblíbenější tlouští nástrahu – třešni…
Nerozpustná punčocha
Jistě se vám při lovu na třešni na položenou mnohokrát stalo, že se špička prudce ohnula, vy seknete, ale ryba na háčku prostě není. Přitom zcela evidentně držela nástrahu v tlamě a při tom silně zatáhla za vlasec. Napadlo mne, že při lovu na boilie, které je samozřejmě nastražené mimo háček, se tahle nepříjemnost může eliminovat. Takže, co kdybych nastražil i tu třešni mimo háček? Kulička jako kulička, takže by to mělo fungovat!
Od myšlenky k činu nikdy nemám daleko, ale hned na začátku narazím na problém. Měkké třešně nesnesou prudší švihnutí prutem a nedá se s nimi tudíž nahodit na větší vzdálenost. Vlasový přívěs je při švihnutí prořízne a nástraha od háčku padá. Maličko zapřemýšlím a brzy nalézám řešení. Sice nevím, jak moc se to bude rybám líbit, ale uvidíme.
Ve vybavení mám nerozpustnou punčochu, která slouží jako ochrana boilie proti rakům Arma mesh. Je to něco jako PVA punčocha, jen se nerozpouští. Používám ji v zimě i na měkčí sýrové těsto. Když dám do punčochy třešni a teprve pak ji navléknu na vlasový přívěs, nemůže už spadnout. A abych si to ještě zjednodušil, nahrazuji klasický přívěs za přívěs ukončený nekonečnou zarážkou, což proces nastražení ještě urychlí.
Pokud ale punčochu nemáte – špatně se shání – dá se snadno nahradit třeba zdravotnickým prubanem menšího průměru. Ideální jsou ty, co se používají na prsty, což je velikost 1 nebo 2. Obě varianty sítěk jsou bílé, ale to vůbec nevadí. Když třešni smáčknete, její barva všechno bleskově obarví. Obrovskou výhodou je, že můžete používat i třešně hodně zralé a házet s nimi do dálky.
Mám tedy třešni hezky pod háčkem a nahodím ji až k protějšímu břehu do proudné vody, kde se tloušti zdržují skoro u břehu pod převislými travami. Hned napoprvé mám pořádnou ránu do prutu a první tloušť už se veze ke břehu. Skvělé!
Od tohoto zážitku už klasicky chytám jen málokdy a obvykle jen na vodách, kde lovím blízko u břehu a odpadá tak prudší nahazování. I když je nástraha mimo háček stane se, že ryba z háčku spadne, ale v porovnání s předchozím způsobem chytání je to jen mizivé procento…
Při lovu kaprů v tekoucích vodách na boilie se samozřejmě nikdo nevyhne tomu, aby mu nástrahu nesebral tloušť. Pokud je to pěkný kus, nikdo se na něj určitě zlobit nebude, nebo alespoň ne dlouho. Vždyť další nahození příliš času nezabere. Horší je, že vám tloušti často vymetou krmné místo tak, že tam pro kapry nic nezůstane. Je tedy více než zřejmé, že tloušti s nástrahou umístěnou mimo háček vůbec žádný problém nemají, právě naopak. Mimo háček nastražuji při lovu tloušťů v zimě i pečivo nebo třeba lančmít i jiné nástrahy.
Malý test
Při lovu kaprů feederem tedy zcela běžně nastražuji mimo háček všechno, co je možné a na co se dá kapr ulovit, tedy včetně pelet, a to pelet jak tvrdých, tak i těch měkkých, které by se jinak daly napíchnout rovnou na háček, k čemuž jsou přímo určeny. Jenže má zkušenost s nástrahami umístěnými mimo háček při lovu feederem je natolik dobrá, že i tyto pelety nastražuji mimo háček.
V tekoucích vodách často chytám tak, že mám jeden prut se selektivnější nástrahou nahozený trochu níž po proudu s tím, že tam čeká na kapra, a druhým prutem chytám klasiku a bavím se. Málokdy vydržím u vody sedět prostě jen tak. Tuto samostatnou nástrahu velmi často sebere tloušť, ale to nevadí. Kaprů ulovím i tak dost a tlouště lovím tímto stylem často cíleně.
Kdysi jsem takto nastražil poměrně velkou měkkou peletu, ale rybám do braní tehdy moc nebylo. Už podruhé jsem stáhl prut s touto nástrahou, abych ji vyměnil, protože v poměrně teplé vodě celkem rychle ubývá. Nahazuji znovu a peleta ve vodě zase leží hodnou chvíli, než ji něco prudce popadne. „Tak konečně jsem se dočkal.“
Záběr to byl prudký, takže počítám s tlouštěm, ale mohl by to být i kapr. Jenže tato ryba se moc nebrání, i když občas trochu „kopne“. Tento prut je podstatně silnější než druhý, a tak mám rybu brzy u břehu a už klouže do podběráku – je to pěkná podoustev a háček má naprosto předpisově zaseklý ve spodním pysku. Náhoda? Uvidíme.
Měním návazec za jiný s menším háčkem a velkou měkkou peletu krájím na čtvrtiny. Jeden kousek pak nastražím. Na této sestavě měním i krmítko za větší a plním ho směsí, kterou moc neumačkávám, aby rychle pracovala. Nahodím a záběr je tu do minuty. A je to moc pěkný záběr. Špička se jen maličko zachvěje a pak se prudce ohýbá, a tak i zůstane až do chvíle, kdy zlehka přiseknu. A už se veze ke břehu další podoustev. No, a vzhledem k tomu, že tímto prutem a na tuto nástrahu chytám ryby větší než na ten druhý, dávám lehký proutek stranou a chytám na měkké pelety nastražené mimo háček až do té doby, než mi dojdou. Měl jsem jich v krabičce už jen zbytek, ale to vůbec nevadí. Doma mám několik krabiček v malých velikostech a různých barvách, takže je co nejdříve vyzkouším a tentokrát to bude jinak.
Zábava s měkkými peletami
Opět lovím se dvěma pruty, ale na ten silnější nastražím větší kuličku boilie. Počítám, že s ním nahodím tak maximálně dvakrát, třikrát, a proto nedávám do sestavy ani krmítko. Použiji jen trochu drceného boilie do PVA punčochy k háčku a hotovo. Je to taková, jak já říkám, feederová kaprařina. Chytám nad mostem, a tak pošlu prut do středu řeky mezi dva mostní pilíře s tím, že se o něj budu zajímat až ve chvíli, kdy se špička pořádně ohne a cvrkne si povolená brzda navijáku.
Pomocí většího krmítka si druhým prutem hezky rozkrmím malý flíček asi dvacet metrů od břehu a záměrně dnes vynechávám jako nástrahu (a ani do krmení nedávám) masné červy. Jako lákadlo mi poslouží malé měkké, skoro jako gumové, pelety nastražené mimo háček. Možná budu muset na záběr chvilku čekat, ale to nevadí. Dnes nemám naspěch a rybám se mohu věnovat celé dopoledne.
Ovšem první záběr na peletu je tu dříve, než bych se nadál. Bylo to v podstatě hned poté, co jsem po nakrmení připevnil ke koncové sestavě návazec s nástrahou. Krmítko lehce kleplo o dno, položil jsem prut do vidliček, zlehka napnul vlasec a sotva jsem se rozhlédl, špička se prudce ohýbá. Se zaseknutím ale přicházím pozdě. Trochu mě to mrzí, ale nic se neděje. Hlavně, že mají ryby zájem.
Peleta je fuč, takže nastražuji jinou a znovu se jde na věc. Tentokrát jsem ve střehu a když se špička jen zlehoučka pohne, už mám ruku nad prutem. Jakmile se ohne víc, sekám a první ryba už se třepotá na konci vlasce. Jemnější proutek hezky pracuje a já si její zdolávání dost užívám. Mám prut typu medium, ale takový ostřejší. Na navijáku vlasec o průměru 0,22 mm, průběžnou sestavu a návazec z osmnáctky, kdybych zasekl něco většího, což se tu často stává. Ryba se snaží dostat ke dnu, jenže já s ní mám jiné úmysly. Musí hezky k hladině a ke mně do podběráku. Je to hodně pěkný cejnek malý. Skoro výstavní kus, řekl bych. Tak vida, vida, kdo je první zájemce!
Chytat velké cejnky malé je má oblíbená zábava a ta se teď posouvá do ještě vyšší dimenze. Teď je celkem jisté, že i menší kaprovité ryby mají o tuto nástrahu zájem a můj úspěch hodně umocňuje to, že je umístěna mimo háček. Záběry jsou mnohem zřetelnější a mohu zasekávat s naprostou jistotou. Několik pěkných cejnků už se podívalo do mého podběráku, když zaseknu něco většího. Bylo to tak, že se špička ohnula trochu neochotně, ale i tak jsem to zkusil. Hned od začátku vím, že tohle bude jiná ryba. To prostě poznáte. Ta mrtvá hmotnost na konci vlasce je něco jiného než bláznivě unikající cejnek. Pomalu táhnu prutem rybu vzhůru k hladině a ona kupodivu poslouchá. Několik otočení kličkou navijáku a už možná budu vědět, co to je. Na kapra to moc nevypadá, ale je také možné, že jsem něco podsekl.
Když je ryba pod hladinou, silně se to zavlní a ryba se prudce otáčí ke dnu. Vidím jen velké a široké cejní tělo, jak zase mizí a napětí ve vlasci povoluje. Ryba se vysmekla z háčku. Tak to je opravdu škoda. Ale co, nechytil jsem tohoto, bude další! A byl! Další nahození, další záběr a zase ta tíha na konci vlasce. Tentokrát na prut tolik netlačím, nespěchám a snažím se rybu zdolávat s rozvahou. Nerad bych ji zase ztratil. Přece jen používám celkem malé háčky a cejní tlamky nejsou nijak zvlášť pevné. K peletám velikosti 10 mm používám háčky č. 12 s kratším ramínkem a s jen velmi malým protihrotem. Jsou z pevnějšího drátu a dost ostré, a pokud budete používat krmítko o hmotnosti okolo 40 g, většina ryb se zasekne prakticky sama. Všechno je v pohodě, jen to zdolávání musí být dost opatrné.
I tento cejn se nechal poměrně rychle zvednou k hladině, jak jinak, vždyť je to cejn, ale pak jakoby si to rozmyslel a dere se ke dnu. Tentokrát jsem lépe připraven a včas mu povoluji vlasec. Hloubka je tu okolo tří metrů, dno bez vázek, takže ho nechávám, ať dělá, co umí. Začal na cejna dost zhurta, ale dlouho mu to nevydrželo. Hned ho zase zvedám k hladině a pak už rovnou do podběráku. Je to taková zdejší klasická ryba, v délce mezi čtyřiceti a padesáti centimetry, zdravá, dobře stavěná a jak vidno, pelety jí chutnají.
Když typické nástrahy selžou
Lovit cejny a cejnky na pelety není zcela běžná věc a pro mě bylo celkem překvapení, že této nástraze dávají ryby někdy přednost před masnými červy. A nejen měkkým peletám. V poslední době mám s drobnými nástrahami – ať už tvrdými či měkkými peletami nebo klasickým potápivým, plovoucím i neutrálně vyváženým boilie – velmi dobré zkušenosti. Nechci tvrdit, že hodně záleží na příchuti, vůni či barvě, ale pravda je, že čas od času ryby dávají něčemu přednost a jindy zase žerou úplně všechno. Spíše bych řekl, že více záleží na velikosti.
Na mé domovské vodě mě v tomto směru celkem překvapili také karasi. V hlubokém podzimu a na počátku zimy jsem se na ně vypravil s masnými červy, hnojáčky a nesmělo chybět ani pečivo, které ostatně zklame jen málokdy. Používal jsem k lovu jen malé krmítko a návazce zkracoval na nějakých dvacet centimetrů. Několika krmítky jsem si prokrmil místo asi dvacet metrů od břehu a po nakrmení očekával rychlý záběr. Jenže ryby absolutně nejevily zájem.
Po skoro dvou hodinách bez náznaku záběru mám chuť rezignovat a pak si říkám, že nakonec ještě něco zkusím a pod háček nastražím malou osmimilimetrovou plovoucí kuličku boilie žluté barvy. Záběr přišel několik minut po nahození. Prudké ohnutí špičky mě nenechalo na pochybách, že o nástrahu projevila zájem ryba a je to moc pěkný karas. Pak už šli na kuličku jeden za druhým. Abych se přesvědčil, že je to skutečně nástrahou a ne tím, že karasi teprve teď do krmení najeli, zkouším zase červy i pečivo – bez úspěchu, takže je to celkem jasné.
Při lovu feederem s nástrahou umístěnou pod háčkem rozhodně zvednete efektivitu, a pokud v tomto směru ještě stále máte nějaké předsudky, věřte, že jsou zcela zbytečné.
Milan Tychler je tradičním přispěvovatelem časopisu Rybářství, a pokud byste rádi četli jeho příspěvky pravidelně, můžete si časopis předplatit (tištěná i elektronická verze). Získat ale můžete třeba jen aktuální říjnové Rybářství. Vše pod odkazem https://irybarstvi.cz/predplatne/
Diskuze k článku (0)