V sobotu skončilo na francouzské přehradě Lac de Panneciére 23. mistrovství světa v lovu kaprů Situaci přímo z dějiště mistrovství popisuje kapitán českého týmu Miroslav Poupa.
text: Miroslav Poupa
Je to zvláštní, jak se čas vleče, když na něco netrpělivě čekáte. Vteřina po vteřině, dlouhá minuta po minutě. Je sobota, kluci už se stihli zabalit a všichni jsem se sešli v kempu na naší základně. Někteří si šli nakoupit pár suvenýrů pro své blízké, jiní využili situace a po třech dnech si konečně dali teplou sprchu. Já si uvařil kávu a byl nervózní jako pes. Zveřejnění konečných výsledku se vleklo, protože se řešil oficiální protest ukrajinské reprezentace na francouzský tým na A29.
V 16.50 mi na mobilu píplo oznámení na WhatsApp skupině kapitánů se souborem Final ranking (Konečné výsledky – pozn. red.). Srdce až v krku, tepová frekvence hodně nad normálem, mžitky před očima. Zhluboka jsem se nadechl a otevřel soubor a… začal jsem řvát na celý kemp jako pominutý. Francouzi z nedalekých stánků vykukovali přes své pultíky se sušenkami a sýry, nechápali, co se děje.
Moji reakci však okamžitě pochopili naši chlapci a začali se radovat se mnou. MÁME PLACKU! Díky drtivému finiši jsme se vyhoupli až na 3. místo! Lukáš se Sergeyem udrželi vedení ve svém subsektoru, Ríša s Petrem i Olda s Jindrou se během posledních čtyř hodin závodu dokázali zlepšit hned o dvě místa ve svém sektoru, což nám v konečném součtu dalo celkových 25 trestných bodů za umístění 6-2-15. Vyhráli Ukrajinci, druzí skončili Francouzi. Dokázali jsme to, neuvěřitelné!
V ten okamžik začala jedna velká party, kempem vlály české vlajky. Byli jsme asi hodně hluční, místní obyvatelstvo i konkurenční týmy však měly pro naši radost pochopení. Dokonce nám jejich členové chodili gratulovat. Ta neskutečná radost, euforie, hrdost a nadšení z něčeho, co bylo ještě před několika dny jen hodně nepravděpodobným snem, se dá jen stěží popsat. To se musí prožít!
Česká hymna a největší kapr
O půl sedmé večer se celý náš tým sešel před halou, kde se zanedlouho bude konat závěrečný ceremoniál. Prakticky kdokoliv, kdo jde kolem našeho hloučku, nám gratuluje a my si to užíváme. Až za hodinu je týmům umožněno přesunout se do místní sportovní haly, kde je vše krásně připraveno za závěrečný ceremoniál.
Ve 20 hodin to začíná. Je tu první a zároveň nově oceňovaná kategorie, a tou je nejtěžší ryba. A tu máme my! Ríša s Petrem ulovili kapra 16,66 kg, kterému se ani zdaleka nepřiblížil žádný z dalších 2648 kaprů ulovených během soutěže. Paráda a gratulace!
Dále se nově vyhlašovali vítězové subsektorů, i tady jsme měli své zastoupení – Lukáš se Sergeyem vyhráli svůj subsektor B2 s luxusním náskokem cca 70 kg před Moldavany.
Pak následovala kategorie družstev (jednotlivých dvojic) – mistry světa se stali Francouzi před Maďary a Litevci. Na 4. místě se umístil Lukáš se Sergeyem! Postoj drtivé většiny startovního pole vůči vítězným Francouzům byl zcela zřetelný – nikdo jim netleskal, jen domácí Francouzi. (Důvod jsme popsali zde.)
A pak už přišla naše velká chvíle! „République tchèque, the Czech Republic!“ Česká republika jde za hlasitého potlesku a jásání davů na pódium! Máváme vlajkami, přebíráme medaile i pohár, pak začíná chvilka absolutní hrdosti – sálem zní česká hymna. Zpíváme, jsme pyšní na to, co jsme dokázali. Jedno je však jisté – jsme výrazně lepší rybáři než zpěváci.
Vítězům nikdo netleská
Poté nastupuje druhý tým v celkovém pořadí – Francie. Jásání místních, kteří jsou koncentrováni v pravé straně sálu, ruší bučení a pískot z levé strany, kde sedí týmy zbývajících 30 zemí. Troufám si říci, že protěžování domácího týmu a zcela neférová politika FIPSed, co se týče dodržování pravidel, závažně poškodila nejen dobrou pověst celého šampionátu, ale také zbořila důvěru v jednání fair play na této doposud velmi prestižní akci.
Také my se rozhodli jasně vymezit proti této nespravedlnosti – odmítli jsme podat Francouzům ruku. Totéž udělali i vítězní Ukrajinci. Svým rozhodnutím jsme způsobili poprask, ale zároveň si vysloužili obrovský respekt a uznání týmů v sálu. Po skončení ceremoniálu za námi přišla, kromě jiných, celá anglická reprezentace v čele Robem Hughesem a vyslovila nám uznání za náš postoj i sportovní úspěch. Tomu se říká pocta!
Osobně mě možná ještě více potěšila reakce dvou rozhodčích, které měli naši chlapci se svých sektorech – vyslovili lítost nad tím, jak FIPSed rozhodl ve prospěch jejich týmu bez ohledu na čestné jednání. Pánové, děkuji!
Mistrovství světa skončilo, ale vzpomínky na úžasný týden, který jsme prožili na přehradě Panneciére, zůstanou v našich srdcích navždy!
Merci et au revoir Lac de Panneciére! (Děkuji a sbohem Lac de Panneciére! – pozn. red.)
Češi
Češi něj.