O navijácích Triplex jsem psal již v roce 2019. Jednalo se o všeobecný popis všech tří velikostí, tedy o Triplex A, B, C. Tentokrát se zaměříme na nejrozšířenější Triplex C, který se později stal předlohou pro naviják Reex.
text: Zdeněk Hofman
Ve 30. a 40. letech 20. století prošel Triplex C několika inovačními úpravami. V loňském roce se nám podařilo sehnat do sbírky dva méně vídané modely včetně původního koženého kufříku a plátěného pytlíku. Kufříky i pytlíky jsou mnohem cennější než samotné navijáky a pokud náhodou nějaký vlastníte, rádi odkoupíme do sbírky.
SOL Děčín
V roce 1903 založil Wenzel Thöner v Děčíně firmu SOL, zaměřenou na výrobu kovového zboží a kancelářských potřeb. Specialitou podniku byla výroba forem na chleba a plivátek. Po první světové válce se sortiment rozrostl o zubní techniku a drobné pájecí a smaltované přístroje.
O počátcích výroby rybářského náčiní není dostatek informací. S největší pravděpodobností se začalo vyrábět během 20. let 20. století. Z té doby totiž pocházejí nejstarší patenty na rybářské náčiní SOL.
Wenzel Thöner, narozený 1. května 1877 v Markvarticích u České Kamenice, se stal největším výrobcem rybářského náčiní na našem území. Firma získala obchodní zástupce po celé republice. Velkou část produkce vyvážela i do zahraničí. V Evropě do Německa, Itálie, Španělska, Řecka, Portugalska, Francie, Norska, Švédska, Finska, Rumunska nebo Velké Británie. Dále pak do Egypta, Sýrie, Jižní Afriky, Kanady, Spojených států amerických a Malajsie.
K úspěchu napomáhaly Wenzelu Thönerovi vlastní praktické zkušenosti, včetně zkušeností otce Jana i syna Wilhelma. Všichni tři byli totiž vášnivými rybáři. Otec Jan patřil v severních Čechách mezi uznávanou rybářskou elitu. Syn Wilhelm se stal ředitelem továrny.
Triplex C
Výroba smekacích navijáků Triplex začala ve druhé polovině 30. let, kdy už měla firma velmi bohatý sortiment rybářských potřeb. V katalogu SOL z roku 1935 žádný smekací naviják ještě není. Navijáky Triplex najdeme až v dodatku tohoto katalogu. V časopisu Rybářský věstník nalezneme první zmínku o navijáku Triplex v inzerci z roku 1936, kde je označován jako nový naviják. Postupně vzniklo několik podob všech modelů Triplex A, B i C.
Modely první generace s kovovou cívkou nejsou nijak značené. První značení SOL Triplex se objevuje na bakelitových cívkách. Následující modely jsou již velmi zdařile značené na rotoru i tělese navijáku. Triplex A a C mají průměr cívky 55 mm, Triplex B 74 mm.
Největší popularitu mezi rybáři získal Triplex C. Jedním z důvodů byla jistě nízká pořizovací cena. Zatímco Triplex A stál 460 Kč a Triplex B dokonce 580 Kč, Triplex C vyšel na pouhých 190 Kč. Kromě základních verzí vzniklo pochopitelně i mnoho odchylek, po kterých lační současní sběratelé. Zejména v počátcích, kdy se jednalo o ruční kusovou výrobu, vznikaly nejrůznější mutace. Ve 40. letech se již poslední generace navijáku vyráběla sériově, a to až do zániku firmy v roce 1951.
Dobový popis navijáku Triplex C
Populární provedení, hliníkový, jedna bakelitová cívka s řiditelnou brzdou rovná šňůru pohybem nahoru a dolů. Automatický obloukový chytač šňůry bez péra.
Obsah cívky: 100 m hedvábné šňůry, 4 liberní neb 200 m imitace č. 1.
Konec firmy SOL
Všechny plány prosperující firmy zhatil konec druhé světové války. Firma SOL skončila 19. června 1945 pod národní správou a Wenzel Thöner coby sudetský Němec byl s celou rodinou a většinou zaměstnanců odsunut do Německa, kde roku 1947 zemřel.
Wilhem Thöner ve výrobě rybářského náčiní v Německu pokračoval. Továrna SOL Děčín definitivně skončila 28. října 1951. Veškerá výroba byla převedena do nově vzniklého národního podniku Tokoz ve Žďáru nad Sázavou. Z oblíbeného navijáku Triplex C vznikl po několika obměnách legendární Tokoz Reex.
Ohlasy čtenářů
Petr Roll z Prahy (ročník 1954) přinesl do naší muzejní síně na Pankráci několik pokladů rybářské historie. Navijáky TAP 65 a ABU 505 s krabičkami dostal od známého. K duralovému prutu Tokoz 5202 a navijáku SOL Triplex C přidal osobní vzpomínku.
„Duralový prut s navijákem jsem dostal od dědy Jardy Součka (ročník 1903), který s ním rybařil ve Vraném nad Vltavou. Já chytám ryby od roku 1965, hned po otevření Hostivařské přehrady. Na žákovských rybářských závodech téhož roku jsem chytil tři kapry a dostal se na bednu za 5. místo. Velkou zásluhu na mém umístění měl děda, který mi radil, kdy nastražit těsto, kdy žížalu, kam nahodit atd. Chytal jsem právě s tímto dědovým duralákem a navijákem Triplex.“
Petr zavzpomínal i na 70. léta, kdy jezdil jako zvukař se známými skupinami ETC, Jazz Q a Country Beat. Provozoval dokonce legendární pražský rockový klub Chmelnice. Ve volných chvílích pochopitelně rybařil a rybaří dodnes. Teď už zase on zaučuje vnuka Jonáše, jak to kdysi dělával děda Jaroslav.
Všechny články od „Hofmanů“ doslova hltám. Bohužel je jich málo 🤪👍