Rozštípaný a slepený

Když se řekne štípaný bambusový prut, většině rybářů se vybaví náčiní, které používali naši tátové nebo dokonce dědové a dnes tak nanejvýš někde zahálí na půdě, nebo zdobí zeď rybářské klubovny či koutek tichých bláznů někde v hospůdce.

text: Josef Jehlička

Ano, tyto pruty, poměrně drahé, náročné na údržbu a ne zrovna lehké, byly svého času nahrazeny a doslova převálcovány nástupem prutů z dutého sklolaminátu. Poté se jedničkou staly uhlákové pruty. A přece se bambusové štípané pruty vracejí, zejména v kategorii muškařských a lehkých přívlačových. Výjimkou však není ani náčiní, určené k dalším rybolovným metodám.

Proč tomu tak je, když byl bambus přece odsunut na smetiště dějin, zeptají se někteří… Ono to totiž tak úplně pravda není. Při srovnání vlastností různých materiálů totiž bambus z testů nevychází špatně. Tento přírodní materiál má stále na to, aby směle konkuroval prutům, postaveným za pomoci kosmických technologií.

Vlastnosti moderního štípaného bambusového prutu jsou specifické, ale o tom jsem ve svém povídání vlastně zase tak moc mluvit nechtěl. Spíš mi jde o to sdělit, jak takový prut vlastně vzniká a co jeho výroba obnáší.

Před několika lety jsem totiž měl možnost seznámit se s dvěma stavěči těchto prutů, jejich výrobky si dokonce vlastnoručně vyzkoušet a vloni na podzim se mi konečně vše podařilo naplánovat tak, že jsem mohl na kursu stavby těchto prutů nahlédnout přímo pod pokličku celého výrobního postupu.

Každý účastník si odveze nový prut!

Čtyřdenní akce proběhla v karlovarském hotelu Hubertus a s pochopením i podporou majitelů i personálu byla maximálně pohodová, i když to nebyla žádná oddechovka. Hned jsme se pod dohledem dvou instruktorů pustili do práce, protože ruční hoblování jednotlivých dílů, z nichž je profil prutu složen, je pečlivou, takřka hodinářskou prací.

Všichni se shodli na stejném typu prutu, klasicky šestihranném, AFTMA 4. Počet lamel totiž může být různý – od čtyř, kdy vznikne poměrně tuhý čtyřboký proutek, až po skládačku ze třinácti slepených lamel! U některých prutů se při stavbě navíc záměrně dělá spirálovité podélné stočení, které je zárukou ostřejší akce. Tyto pruty lze dokonce možné postavit jako duté, s novinkami ostatně stavěči po celém světě přicházejí průběžně každou chvíli, ačkoli ne každá inovace se ujme a stane součástí výrobních postupů.

Při nastavování ocelového přípravku je samozřejmě potřeba pomoc obou instruktorů. Jarda Vecko, ve Švýcarsku domestikovaný Čech, i Philipp Sicher jsou hned tady, hned támhle a přípravky musejí být seřízeny na setinu milimetru.

S komunikací nejsou problémy, angličtina i němčina jde všem dobře a tam, kde si Philipp neporadí s v nouzi použitým českým výrazem, zaskočí pohotově jeho kolega (pokud se chcete o dvou chlapících dozvědět víc, najdete je na internetu pod adresou gespliesste.ch)

Po obědě následuje štípání bambusových tyčí. Nejprve na šest dílů a potom přichází jejich rozdělení na přibližně centimetr široké proužky. Štěpiny je třeba opatrně zbavit pro bambus typických vystouplých kolínek a vybrat vhodné kusy pro sestavení horní i dolní části těla prutu. Případné nerovnosti lze za tepla (jako zdroj slouží horkovzdušná pistole) opatrně a s citem srovnat, rovnání a poměřování si všichni ještě užijí ažaž.

Je také potřeba dbát na to, aby se místa s kolínky nepřekrývala a nedošlo tak k porušení akce budoucího prutu. Pro šestihranný profil je nutné přesně dodržet úhel 60⁰ na všech hranách lamely. Její podélný profil – tedy pozvolné ujímání směrem ke špičce – zaručuje dokonalé nastavení hoblovací šablony.

Hoblujeme, měříme a hoblujeme až do aleluja. Copak spodní díl, tam jsou lamely ještě poměrně silné… Ale ty, které budou tvořit špičku prutu o síle zápalky, to není žádná legrace. Za hoblík nelze vzít hrubou silou, aby bylo rychleji hotovo, ale bez určitého tlaku zase nehobluje… Je to fuška.

Všichni se snaží, seč mohou. Praskla nám jediná lamela, to je na pochvalu. Když mají lamely konečně správné rozměry, přichází další fáze. Nejprve se složí k sobě, ovinou lepicí páskou, po jejím rozvinutí zůstávají krásně uspořádány vedle sebe a lze je natřít lepidlem, které jednotlivé segmenty dokonale spojí. Následuje tedy opětovné svinutí lamel potřených lepidlem a dvojí důkladné ovinutí pevnou stahovací nití.

Na tohle existují různé složité přípravky, Jarda s Philippem mají postup vyřešen s geniální jednoduchostí. Tělo budoucího prutu se otáčí v čelistech vrtačky a pravidelně utažené oviny zajišťuje jednoduchý přípravek z plastové trubky. Inu, nápady mají občas cenu zlata. Pevně svázané polotovary pak putují do pece. Mezitím však účastníky žádné volno nečeká.

Z nejkvalitnějších korkových špalíků jsou slepeny hrubé formy pro budoucí rukojeť a ty je nyní třeba opracovat pomocí vrtačky a brusného papíru. Chybu při ubírání materiálu nelze vzít zpět. Posledními úpravami procházejí i sedla z ušlechtilého dřeva, jež budou sloužit k uchycení navijáku, pozornost je třeba věnovat i takovým zdánlivým drobnostem, jako je zabroušení hran nožek u hadových oček.

Alpakové spojky jsou k dispozici, ale před nasazením je třeba také ještě doladit a pootevřít jejich konce. Čas letí jako zběsilý. Po vyjmutí z pece a vychladnutí jsou opět na řadě díly rodícího se prutu. Zbavit je ovinů není problém, je ale potřeba z povrchu odstranit zbytky lepidla, zarovnat případné pozůstatky kolínek, po vyleštění nejjemnější ocelovou vlnou se blanky odmastí a natřou polyuretanovým pěnícím lepidlem.

Konečně uzrává čas k osazení sedla navijáku, korkové rukojeti a spojek. Vše musí perfektně sedět. Bez tolerance. Připadalo nám, že už máme hotovo, ale co to? Není hotovo! Copak rozmístění oček, to mají instruktoři připraveno, ale vyvázat očka jemným hedvábím, to byl jeden z nejobtížnějších momentů celé stavby. Provedení musí být dokonalé.

Moderní bambusové pruty se již nevyvazují mezi očky tak jako dříve. Soudobá kvalitní lepidla jsou schopna slepené segmenty bez problémů spojit dostatečně pevně i pružně. Pochopitelně neschází ani titěrné očko před rukojetí, sloužící k uchycení mušky mezi chytáním. Pak pruty kontrolujeme v podélné ose. Když je to zapotřebí, tak je ještě vyrovnáváme za tepla.

Po zalakování ovinů, upevňujících očka i spojky a jejich zaschnutí se celý prut opět odmastí a na řadu přichází finální lakování. Každý prut samozřejmě dostane také označení, popis se provádí před rukojetí a většinou uvádí délku, akci prutu, často pak tyto vlastnoruční srdeční záležitosti dostanou i jméno a uváděn bývá i rok zhotovení.

S čerstvě dokončeným prutem se hned k vodě nechodí. Ani na cvičnou louku. Nejméně čtrnáct dní musí viset za špičku. A tak Philipp s Jardou vybalují své, už dávno hotové pruty, které si můžeme vyzkoušet. Stejně se ale nikdo nemůže dočkat chvíle, až si nahodí s tím svým, vlastnoručně postaveným.

Návrat bambusových prutů není jen módním výstřelkem. Bambus dává prutům velice specifickou akci a při pečlivé údržbě tyto pruty páníčkům slouží po celý jejich život. Pokud někdy budete mít příležitost prožít něco podobného, neváhejte!