V prvním díle jsme se vydali s kamarádem Davidem po stopách vysněného lysce, který je ozdobou jednoho východočeského úseku Labe. Podařilo se nám ulovit opravdu krásné kapry. David byl ještě navíc odměněn krásným šestnáctikilovým exemplářem.
text: Pavel Vohralík
Jaro postoupilo do své poloviny a naše cesty se rozdělily. David se věnoval svým oblíbeným úsekům a já setrval. Jen jsem postupně měnil místa lovu a strategie. Ta brzká jarní místa, na kterých jsem lovil peletami, už musela ustoupit lovu na boilie.
Stále bylo hlavním tématem hledání, ale kvůli nižšímu průtoku řeky jsem nelovil pouze u svého břehu, ale používal jsem celou šíři řeky. Strategii jsem měl takovou, že jsem na úvod zakrmil půl kilogramem boilie ke každému prutu, ke kterému jsem ještě přidal PVA s peletkami Sweet Corn 4 mm a na olovo přidal obalovací pastu ProActive.
Nestihli jste předchozí díl? Tady je! |
Hledání říčního kapra (1) |
Montáž se nijak nevymykala mojí klasice, tedy: Shock & Shield 0,42 mm (tentokrát o délce 30 cm), háček AS vel. 4 a boilie ve vzdálenosti od háčku mezi 1 a 4 cm. Právě odhadnout ideální vzdálenost mezi boilie a háčkem byla složitější, protože kapři byli náladoví a brali různě s ohledem na proměnlivé počasí. Připadal jsem si jako vázací stroj a montáže měnil velmi často.
Když se mi stalo, že mi kapr při souboji upadl nebo když jsem zaznamenal větší množství nedokončených záběrů, používal jsem například umístění kroužku proti hrotu háčku nebo rovnátka ze smršťovací hadičky. Stále jsem se ale držel boilie Oliheň a Scopex+Smetana a rád bych toto nejlevnější boilie řady Easy Catch vyzdvihl.
Co se týká kontaktního způsobu lovu, reaguje opravdu rychle. Lovil jsem čím dál větší ryby, až jsem přešel na průměr 24 mm. Považuji se za ortodoxního rybáře, z devadesáti procent lovím na jedinou kuličku, a to za všech ročních období. Jediné, co skutečně řeším, je vzdálenost nástrahy od háčku. Na jaře se však někdy odhodlám k lovu na panáčky, tedy k přidání plovoucí kuličky. Ideálně stejné příchutě.
Ty tu ještě sedíš?
Záběr! Přišel na nastražený prut až u druhého břehu a zpočátku to vypadalo, jako když se omylem píchne cejn. Alespoň první část zdolávání to tak vypadalo. Ale zhruba v polovině řeky nastal kolotoč. A protože byla na mojí straně řeky hloubka, pocítil jsem prudkou povahu kapra vydatně. Souboj byl plný náhlých výpadů a piruet. Když jsem rybu spatřil poprvé, měl jsem pořádnou radost. Byl to kapr, šupinatý dlouhán s výrazným zbarvením.
Zajímavé bylo, a také proto mám jaro na řece tak rád, že většina záběrů přišla ve dne, za světla. I když jsem přijel velmi brzy nebo zůstal do tmy, nebyl jsem úspěšný. Velkých ryb v tomto období dne je prostě minimum. Aktivovalo je až pozdější slunce.
Zlom nastal až v momentě, kdy přišly první skutečně hodně slunné dny, při nichž byla cítit velká intenzita paprsků. Pak se doba záběrů zcela přesunula do ranních a podvečerních hodin. V tuto dobu jsem lovil u nejvyhřátějších míst, do kterých celý den svítilo slunce.
Jednu jsem nahodil jen kousek od sebe. Bylo to zhruba 15 metrů od místa, na kterém jsem seděl. Nahazoval jsem tam v podstatě spodem a pak se snažil udržovat na svém místě co největší klid. Když už bylo slunce hodně šikmo, začali se kapři ukazovat a pak vystřelila rána jako z praku.
Sílu ryby jsem pocítil ihned a i se svým vybavením (návin na celé cívce 0,385 mm a šokový silon 0,50 mm) měla sestava co dělat, aby mi umožnila rybu alespoň trochu brzdit od překážek ve vodě. Na prutech G50, které používám v libráži 3lbs, je skvělé, že jsou zároveň silné do soubojů, ale mají velmi akčně stavěnou špičku, takže nedojde k tomu, že rybu vyříznete. Ustojí i výpady tak silné ryby, jako byl tento velmi dobře stavěný šupináč.
Přesně toto na říčních rybách miluji, tu dynamiku, se kterou se pouštějí do soubojů. Už jsem si myslel, že mě ten den nemůže nic překvapit a jelikož se blížil večer, rozhodl jsem se dát si židličku přímo k prutům, uvařit si dobrou kávu a kochat se zapadajícím sluncem.
Sedím a rozjímám, koukám na vyskakující kapry a přímo přede mnou, v podobné pozici jako u předchozí ryby, se vynořila mohutná kapří hlava! Zůstal jsem jako přibitý. Vypadalo to, jako kdyby kapr vykoukl se zvědavým dotazem: ty tu ještě sedíš?
Když jsem se trochu vzpamatoval, vzpomněl jsem si na taktiku, kterou jsem aplikoval na jaře, když jsem končil lov jeden večer a plánoval jsem začít znovu hned následující ráno. V autě jsem našel asi dvanáct kilogramů rychle se rozpadajících pelet Turbo a Sweet Corn, vzal do ruky lopatku a tímto mixem jsem proházel rovný prostor pod vodou i svah řeky. Zkrátka jsem si zamanul, že na bahně na dně utvořím vrstvu, na které se budou moci kapři celou noc spokojeně krmit, než ráno nahodím.
Vysněný úlovek
Ráno nahazuji s PVA plnou zmíněných pelet v průměru pouhé 4 mm a jednou kuličkou Olihně 24 mm pod háčkem. První záběr je trefa do černého, a protože jsem měl opět nahozeno na krátkou vzdálenost, zažil jsem něco neskutečného.
Pokud jsem si o předešlé rybě myslel, že je to buldozer, tak tato ryba byla tank. Splula ze svahu ke dnu a tam se držela a jako bonus předváděla mohutné a dlouhé výpady do strany. I když to není přesné vyjádření… Přesnější by bylo napsat všude tam, kam se jí zachtělo.
Když se po 45 minutách dostala na hladinu, mám v hlavě jen jedno: je to ON! Kapr, kvůli kterému se tu od podzimu pachtím! Zbytek souboje dopadne zdárně! V revírech ČRS plavou už jenom čtyři ryby, které bych chtěl ulovit, než si mě Manitou vezme do věčných lovišť, a tady je jeden z nich. S úctou mu dávám svobodu!
Show ale nekončí. Zažiju lov kapra na řece, který jsem ještě nezažil. Připravuji pruty na další nához a najednou se na hladině zase „vyloupne“ kapr. Rychle do těch míst pošlu montáž s PVA a připravuji druhý prut. Záběr přichází do deseti minut! Zdolám rybu, pustím a opět se mi na hladině ukáže ryba, tak do těch míst znovu nahodím a než stačím připravit druhý prut, mám zase záběr!
A tak pořád dokola. Trvá to snad tři hodiny! Lovím na jediný prut a druhý si mnohdy ani nestačím připravit. Jestli to byla shoda náhod nebo to zapříčinilo velké peletové „pole“, netuším. Ale mám za sebou jedno z nejkrásnějších rán u vody. A to už lovím neskutečných 40 sezon!
Diskuze k článku (0)