Lov kaprů ve studené vodě

Lov kaprů ve studené vodě se stal neodmyslitelnou součástí mojí rybářské sezóny. Na poslední chvíli rozhodujeme, zda se plánovaná výprava vůbec uskuteční. Nakonec vše dopadlo v náš prospěch. S kamarádem vyrážíme na pár nocí ke klubové vodě.

text: Eliška Havelková

V přípravě krmení nehledám žádnou složitost. Den před odjezdem namočím asi tři kilogramy řepky, kterou následně zkombinuji v poměru 1:1 s tygřím ořechem. Tato jednoduchá a účinná směs je na této lokalitě osvědčenou taktikou. Pokud chci ryby selektovat a nastražit na větší, lovím na dvě kuličky boilie s dlouhým vlasem pod háčkem.

Zajímavostí je, že na této vodě to funguje naprosto opačně. Největší kapři opravdu přišli na nejmenší nástrahu, konkrétně se jednalo o půlku desetimilimetrové popky ananas s půlkou tygřího ořechu totožné velikosti. Aby byla sestava atraktivnější, posílila jsem ji o ostrou ananasovou esenci.

Malou dvoubarevnou kuličku natavím na návazec zvaný D-rig. V praxi se tato nástraha prezentuje podobně jako klasický panáček. D-rig jsem použila z důvodu přirozeného pohybu nástrahy kvůli natavení na mikro obratlík.

Něco málo o krmení

Krmit střídmě, či plošně? Jak se říká – sto lidí, sto názorů. Proto se nechci pevně vázat k jednomu stanovisku. Řekla bych, že vždy záleží na daných podmínkách. Po většinu rybářských výprav se přikláním spíše k masivnějšímu vnadění, ale na tomto revíru stačí několik lopatek k jedné montáži. Voda byla dost chladná a nastal čas, kdy se většina rybářů snaží nástrahy co nejvíce zvýraznit a zatraktivnit.

V tomto ohledu se mi příliš nedaří – používání různých liquidů, aminoliquidů nebo dipů nemám příliš v lásce. Neříkám, že sem tam nějakou atraktivní nástrahu nenahodím, ale větší důvěru mám v samotnou kuličku přímo z pytlíku. Když teplota vody klesá a boilie nepracuje tak rychle jako v letním období, jednoduše ho na několik hodin namočím ve vodě z daného revíru.

Struktura dna a taktika lovu

Členitost dna není příliš složitá, hloubka se výrazně nemění, proto je potřeba hledat zajímavá místa podél břehu. Jelikož jsme chtěli nástrahy pokládat přesně a spolehlivě, raději všechny pruty zavážíme. Ani jedna montáž nebyla položena dál než dva metry od břehu, stačilo opravdu pár centimetrů a trošku krmení přímo k nástraze. Místo, kam jsem zavážela nevzdálenější prut, bylo trošku zanesené bahnem, proto jsem nastražila samotný pop up.

Větší problém je několik větví popadaných v rohu revíru. Vsadila jsem na zdolávání z lodi a na žádný prut nenavazuji šokový vlasec; toto rozhodnutí se mi vymstilo pouze jednou. V létě jsem měla obavy z těžkých 142gramových olov, které mám na závěsce bez kolíčku.

Zvlášť na místě s větvemi, kde byla šance zaseknutí zátěže o podvodní překážky. Nakonec to nebyl problém, stalo se mi to jednou z mnoha případů. Pro jistotu jsme vyrazili vždy na vodu a kapra zdolávali směrem vzhůru, aby mi zátěž netáhla rybu ke dnu a kapr neměl tolik šancí na vyříznutí.

Dostáváme se k zavážce prvního prutu, který pokládám do hlubší části revíru. Na tomto místě je spadaných několik větví, proto bylo občas obtížné montáž správně položit. Po necelé půlhodině jsou všechny pruty umístěny ve stojanech. Tak jako v létě, byly ryby již od začátku opravdu při chuti. Než jsem stihla vylézt na břeh z pramice, roztočila se cívka u nejvzdáleněji položeného prutu. Na první dobrou mám na podložce 12kg šupináče. Zpět s ním do vody a jedeme dál!

Večer se neúprosně blíží a s ním i výrazné ochlazení; celou noc bylo jasno. Neuběhlo ani pár hodin od smrákání a přichází první noční záběr. Překvapivě ze stejného místa jako předchozí kapr. Byl to opět krásný šupináč, hmotnost byla o dvě kila vyšší, a právě během vážení se rozezní i hlásič kolegy. Nebyla to velká ryba, ale zato máme první double, a to se vždy počítá!

Šupináč přes 26 kg

Nový den, nové vize. Po ranní zavážce se chystám připravit několik návazců, pro případ ztupení háčku. Nejosvědčenější sestava byla samotná popka Monster crab a Ananas na návazci Ronnie rig. Pro sestrojení používám flourokarbon 20 až 25 lb (9,07 až 11,33 kg), háček Anti snag, na který navleču centimetrový kousek smršťovací hadičky. Na stojatých vodách a místech, kde nejsou kameny nebo vázky používám nejraději krátké návazce čítající přibližně deset centimetrů.

Přes den se podařilo dostat na břeh tři krásné lysce pod deset kilo. Všechny kapry mi zatím přineslo totéž místo. Ronnie rig nepřestával fungovat až do konce celé výpravy, což mě překvapilo. Po každé rybě popku měním, i přestože stále krásně voní. Je to můj zvyk a dělám ho jen pro svůj dobrý pocit. Poslední zavážku před tmou opět nestíháme v klidu za světla.

Přichází druhá noc a jak zjišťujeme, dnes se spát opravdu nebude! Začínají se probouzet i kapři z ostatních míst, během hodiny přišly na Ronnie rig s Monster crabem tři krásné ryby. Záběry neustávaly a nad ránem fotíme několik kapitálních kousků.

Druhý den se mi povedlo ulovit rybu nad dvacet kilo, konkrétně mohutného šupináče o hmotnosti přes 26 kg. Přišel z mělčí části revíru; montáž jsem pokládala vždy v blízkosti břehu a podvodních překážek. Tato montáž směřovala k leknínům těsně vedle rákosu, dno je zde krásně tvrdé a písčité, proto je jedinou možností ztráty ryby již zmiňovaný leknín. Naštěstí jen málo ryb po zaseknutí míří vstříc této rostlině. Proto bych řekla, že je toto místo nejbezpečnější na úspěšné zdolání ryby.

Kapr i s větví

Pauza na oběd netrvala dlouho, nejúspěšnější místo hlásí další záběr. Byl to onen nejdále zavezený prut, proto jsem nedokázala odhadnout velikost kapra. Pro jistotu vyrážíme na vodu, protože mi předešlá ryba při zdolávání ze břehu přeřízla vlasec. Brzy zjišťuji, že mám zaseknuté olovo v nějaké podvodní překážce.

Doplouvám až nad kapra a byla jsem si skoro jistá, že o rybu přijdu. V poslední chvíli ale cosi povolilo a mně se podařilo zdolat krásného, zdravého kapra. Spolu s ním jsem vytáhla také těžkou větev.

Třetí den je před námi, montáže ani místa neměním, pouze převazuji několik háčků, abych měla jistotu v ostrosti hrotu. Předešlé místo, ze kterého se mi podařilo ulovit obrovského kapra, po jednodenním kludu hlásí další rybu. Po dvacetiminutovém souboji se mi odevzdal další gigantický kapr, se kterým jsem se naposledy viděla v létě. Teď na podzim vážil přes 24 kg.

Jelikož nám hrálo do karet jak počasí, tak aktivita ryb, rozhodli jsme se výpravu prodloužit o jednu noc. Před západem slunce přichází dva poslední záběry celé akce. Menší kapr měl okolo sedmi kilogramů, udělali jsme s ním pár fotek a zanedlouho mohl plavat. Poslední ryba stála za to. Stal se jí krásný lysec s atypickou stavbou těla a zajímavými ploutvemi. Váha se zastavila na krásných šestnácti kilogramech.

Musím říct, že to byl nejproblémovější kapr ze všech, v životě jsem neměla takový problém s uzvednutím ryby. Už při podebrání a snaze nadzvednout ho z podložky úplně znehybnil a za pár vteřin následovalo několik facek ocasní ploutví. Poslední noc nevypadala vůbec slibně, jako by ryby přestaly úplně přijímat potravu.

Na druhou stranu je třeba vzít takovou situaci trošku pozitivně – společně jsme v této výpravě vynaložili maximum, a proto jsme spokojeni s tím, co již máme. Tím bych chtěla zakončit tento článek a také sezonu 2020. Doufejme, že bude příští rok v rybářském ohledu stejně úspěšný jako ten letošní!