Když líni berou na hod aneb Tři roky čekání

Tři roky čekání – tak by se dalo shrnout to, co jsem koncem loňského března zažil. Tři roky jsem pravidelně na začátku jara chodil na menší zarostlý rybník o velikosti 0,9 ha, na kterém jsem se snažil přelstít místní zlaté líny.

text: Jan Augustynek

Jako malý kluk jsem tu těchto krásných ryb nachytal spoustu a mám na to krásné vzpomínky. V poslední době jsem toužil tyto krásné vzpomínky obnovit a zažít zase lov línů jako při svých prvních rybářských výpravách.

Líny jsem od té doby chytal na spoustě revírů, ale nikde jsem nechytil tak krásně zlaté a vybarvené ryby, jako se objevovaly v mých vzpomínkách. Buď byly tyto vzpomínky lehce zkreslené mýma dětskýma očima, nebo je pravda, že tak krásní líni jako v tomto malém rybníku nikde jinde nežijí.

Bohužel z té doby, kdy jsem tato líní dobrodružství zažíval, nemám žádné fotografie. Za prvé mobilní telefony byly tehdy ještě v plenkách a fotoaparát jim chyběl a za druhé by mě v životě nenapadalo, že líni budou jednou tak vzácnou rybou, abych je musel dokumentovat. A tak nezbývalo nic jiného, než to jít zase zkusit a zjistit, jestli se zde tyto zlaté poklady stále ukrývají.

Začátek roku 2017 jsem celý zasvětil lovu línů na tomto rybníčku. A světe, div se, nic! Za celé jarní období jsem nechytil ani jednoho lína, ani jediného! Bylo to zdrcující. Zkoušel jsem všechny staré osvědčené nástrahy jako vanilkové těsto, anýzovky, žížalky, červíky, ale prostě nic. Začal jsem být docela skeptický. Na jiných vodách se mi ten rok líny podařilo chytit, ale spíše náhodně a nebyly to ty krásné zlaté ryby mého dětství.

Začátek roku 2018 se od toho předchozího v podstatě nelišil. Na mém rybníčku se mi nepodařilo ulovit žádného lína. Vyzkoušel jsem snad všechny „horké fleky“, které rybníček poskytuje, všechny možné nástrahy, ale zase nic. Pomalu jsem propadal smutku, že krásné zážitky z dětství si už nikdy nezopakuji.

Ani následující rok se úspěch nedostavil. Popravdě už jsem si tak na 90 % myslel, že zde nemůže být ani jeden lín. Koncem června jsem se od jednoho rybáře dozvěděl, že na mém revíru byl chycen lín o délce 45 cm a vzápětí byl puštěn zpět do vody. Oči se mi rozsvítily jako malému klukovi. Snad to byl jeden z línů, s nimiž jsem se jako malý kluk setkal a pustil ho zpět. Můžu jen doufat…

Buď jak buď, tato informace mi vlila novou krev do žil a já to ještě zkusil. A ono se zadařilo! Povedlo se mi ulovit lína, který sice nebyl moc velký, ale co se týče zlaté barvy, byla to přesně ta překrásná zlatá, kterou jsem si pamatoval z dětství. Tak krásnou rybu jsem dlouho neviděl a při pouštění jsem zkusil pomyslet i na ta tři přání. Bohužel ostatní výpravy toho roku již nebyly úspěšné.

Výprava jako v mládí

A konečně – začátek roku 2020. Rozhodl jsem se jarní měsíce opět věnovat lovu línů na svém oblíbeném rybníčku a po informacích z minulého roku jsem byl ještě odhodlanější. Ovšem to, co se bude dít, jsem si nedokázal ani představit!

Na klidné vodní hladině se sem tam začala objevovat malá bublinka, proto jsem své neodolatelné nástrahy vždy hodil přímo tam, kde se bublinka objevila. Přichází takový pomalý opatrný záběr. Policajt míří pomaličku k prutu a já zasekávám. Je tam ryba! Hned po prvních sekundách souboje jasně rozeznávám, že se podle charakteristického cukání jedná o lína.

Mám obrovskou radost. Ryba je zase neuvěřitelně zlatě zbarvená. Lína pouštím a můj další nához znova míří mezi dvě bublinky. Přichází další opatrný záběr a opět zdolávám lína. Konečně zase zažívám svou líní výpravu z dětství! Všichni líni mají okolo 25 cm a jsou překrásně zlatě zbarveni. Takto nádherné líny jsem na žádném jiném revíru ještě nenachytal.

Další nához opět míří mezi bublinky a zanedlouho se mi na břehu třepe třetí lín. A další a další. Za necelé dvě hodiny vytáhnu sedm línů a všechny zase pouštím zpět. Za chvíli musím balit a přichází poslední záběr. Je jiný než ostatní. Je daleko opatrnější a pomalejší. Zasekávám a podle odporu se mi na udici třepotá větší rybka. Je to větší lín. Měří 33 cm a je snad ještě krásněji zbarvený než předešlé ryby. Fotím ho a pouštím zpět. Tři roky čekání jsou u konce. Konečně se mi podařilo zopakovat na tomto rybníčku své dětské výpravy.

Na konci března přichází nečekaný a krutý mráz, a dokonce napadne i docela slušná sněhová peřina. Zkouším vyrazit i v tomto počasí, ale o lína již ani nezavadím. Popravdě jsem však velmi rád, že vím, že zde tito krásní líni stále jsou. Snad se to s dalšími slunečnými dny zase rozjede a podaří se mi ještě nějaké nachytat. Třeba se setkám i s nějakým kapitálním kouskem, kterého jsem v dětství pustil zpět do vody.