Rybaření vesele i vážně: Perlín, ryba mého dětství

Perlín ostrobřichý je rybou mého dětství. Chytal jsem je jako kluk a jednou jsme je u rybníka dokonce pekli napíchnuté na klacku. Dodnes si pamatuju pálivou chuť, protože jsme kromě soli použili i slušnou dávku pepře.

text: Zdeněk Hofman

Perlínům jsme neřekli jinak nežli červenopeřice. V obecním rybníku plavalo červenopeřic hodně a byly pořád při chuti. Nejvíce jim chutnalo chlebové těstíčko.

Na hladinu jsem naházel kůrky chleba, střídku namočil ve vodě a umačkal těsto. Červenopeřice zatím začaly klovat do plovoucích kůrek. Někdy se mezi ně přiřítil kapr a byla legrace. Červenky se vystrašeně rozprchly, kapr mlasknul a kůrka zmizela. Rybky se přestěhovaly k další a pokračovaly v hostině.

Na splávku z husího brka jsem nastavil hloubku jen asi deset čísel, mrskl žlutým laminátem a nahodil těsně ke kůrce. Kulička z chlebového těsta o velikosti menšího hrášku napíchnutá na špičce háčku vmžiku přilákala některého z labužníků. Splávek se rozjel a zmizel pod hladinou. Několikrát jsem otočil kličkou Reexe, aby se vlasec našponoval, a zasekl. Po chvilce se už na břehu mrskala nádherná červenopeřice.

Perlín ostrobřichý

Ryba z čeledi kaprovitých patří k poměrně hojným druhům klidnějších pásem řek a obývá i stojaté vody. Má vyšší tělo, ze stran zploštělé, s horním postavením tlamky. Břicho tvoří ostrou hranu. Výrazné oči mají duhovku žlutě zbarvenou bez jakékoli stopy červeného odstínu. Perlíni dávají přednost rostlinné potravě, nepohrdnou však ani tou živočišnou. Zaberou na chleba, housku, kukuřičku i bílého červíka.

Perlín je díky červeným ploutvičkám nádherná ryba, možná jedna z nejkrásnějších. Někteří rybáři si perlína pletou s ploticí, což bývá problém zejména u menších jedinců. Existuje však jeden rozlišovací znak, podle kterého si tyto ryby nikdy nespleteme. Perlín má hřbetní ploutvičku posunutou více dozadu, zatímco plotice má hřbetní ploutvičku v pomyslné ose s břišními ploutvičkami. Hřbetní ploutvička perlína je vždy až za pomyslnou osou.

Trofejní kus

V roce 2020 jsem oslavil zlatou svatbu s ČRS. Je to neuvěřitelné, ale již přes padesát let jsem členem rybářského svazu. Od roku 1970 jsem nachytal perlínů, vlastně červenopeřic, opravdu hodně. Perlín je vynikající nástraha na štiku, kterou jistě zaujmou výrazné červené ploutvičky.

Perlíni žijí v hejnech a většinu času tráví v blízkosti hladiny, což štice vyhovuje. Ráda číhá v záloze, schovaná u dna a rybičky plující nad ní se stávají snadnou kořistí. Navíc mají chutné maso, o čemž jsem se jako kluk u rybníka sám přesvědčil.

Jako nástražní rybka je perlín mnohem houževnatější než třeba plotice. Ve Švédsku jsem na ně chytil dvě metrové štiky během patnácti minut. V zátoce plné stulíků měly štiky spoustu vynikajících úkrytů. Hladina byla na většině míst zarostlá a nešlo zde vláčet, proto jsem zvolil klasickou metodu lovu na živou rybku. První štika zabrala ihned po nahození druhého prutu.

Po zaseknutí se řítila zátokou jako parní lokomotiva a napnutá pětatřicítka kosila stulíky jako strunová sekačka. Vypasená stopětka nakonec prohrála a sotva jsem ji zdolal, potopila se i druhá káča. Po chvilce jsem měl v lodi dvě metrové štiky.

Nádherný rybářský zážitek mi přinesl už samotný lov perlínů, kteří zde běžně dorůstají velikosti 20 až 25 centimetrů. Největšího perlína mi však ukázala manželka. V roce 2011 chytila ve stulíkové zátoce na Labi nádherný kapitální kus o délce 33 cm. Zabral na feeder na bílé červy.

Tahle ryba už vypadala jinak než perlíni běžné velikosti. Byla mohutná zavalitá, a tak trochu sešlá věkem, jakoby vrásčitá. Ploutvičky však měla stále zářivě červené. Šťastná rybářka získala za tento nevšední úlovek stříbrný odznak v soutěži Nej nej nej. A takového přeji i vám.