Chovem rejnoků neboli trnuch se u nás ve škole zabýváme již řadu let a poměrně úzce spolupracujeme v tomto smyslu také s kolegy z Fakulty rybářství a ochrany vod. V první řadě se asi nabízí otázka, proč na rybářské škole chováme rejnoky a další subtropické a tropické ryby, když v rybnících plavou kapři?
text: Jiří Hronek
Česká republika patří k evropské velmoci ve vývozu akvarijních ryb, a i celosvětově nám již řadu let patří třetí místo. Akvaristika je pro naše končiny velmi tradiční chovatelské odvětví. Celá řada absolventů naší školy také v této oblasti úspěšně podniká a využívá znalostí z různých odborných předmětů. Chov trnuch není jednoduchý a vyžaduje dobré znalosti hydrobiologie a hydrochemie.
Ve školních akváriích máme tři druhy sladkovodních rejnoků – rejnoky skvrnité (Potamotrygon motoro marbled), rejnoky leopoldovy (P. leopoldi Black Diamond) a albíny rejnoků perlových (Potamotrygon jabuti). První dva zmiňované druhy se nám podařilo opakovaně rozmnožit a úspěšně odchováváme mláďata.
Samice rejnoků dospívají zhruba ve třech letech, samci i o rok dříve. Rozmnožování je živelný proces, který asi po třech až čtyřech měsících končí narozením mláďat. Rejnoci jsou vejcoživorodí a velikost mláďat po narození bývá od 10 do 15 cm v disku. Počet mláďat je variabilní, prvorodičky mají obvykle do tří rejnočat, starší samice mohou mít potomků více.
Po narození mohou rejnočata zůstat v nádrži spolu s rodiči, žádné nebezpečí jim ze strany starších nehrozí. Přesto je ale vhodnější je umístit do samostatného akvária, kde nebudou muset soupeřit o potravu s většími parybami. Nejlépe přijímaným krmivem po narození jsou živé nitěnky. Dobře také fungují červené larvy patentek.
Akvárium nemusí být vysoké
S trochou trpělivosti se podaří rozkrmit rejnočata i mraženými kousky rybek nebo speciálními tabletami. Velikost nádrže pro mláďata volíme od zhruba 300 litrů, ale počítáme s jejich přelovením do většího akvária. Akvárium nemusí být vysoké, stačí např. kolem 40–50 cm, vhodná je ale co největší plocha dna, kde se paryby zdržují. Na dno nasypeme jemnější písek o zrnitosti zhruba kolem 1-1,5 mm, do kterého se při polekání rádi zahrabávají.
Vodní rostliny mají šanci pouze přivázané ke kořenu nebo kamenu, jinak je trnuchy „uválí“. Vodu vyhříváme na 27–30 °C. Samozřejmostí je kvalitní vnější filtrace a intenzivní provzdušňování. Možná je také instalace UV lampy.
Velmi důležitá je pak po zaběhnutí filtru pravidelná kontrola pH vody, které má sklon i díky nepřítomnosti rostlin klesat až na neúnosnou mez. Tomu můžeme zabránit pravidelnou výměnou vody (naše nádrž má zautomatizovanou každodenní výměnu části vody) nebo přidáváním jedlé sody do akvária. Pro dlouhodobější stabilizaci pH se nám osvědčilo nasypat přímo do písku akvária granulovaný vápenec.
Nemocemi rejnoci nijak výrazně netrpí, přesto je důležité důsledně dbát na hygienu a nepoužívat pomůcky např. na čištění akvária i v jiných nádržích. Když dojde k zavlečení parazitů nebo propukne bakteriální infekce, léčba bývá poměrně obtížná, protože rejnoci jsou často na používaná léčiva příliš citliví. Nejčastější zranění si trnuchy způsobí při páření. Většinou paryby ale rychle zregenerují.
Diskuze k článku (0)