Vertikální přívlači se věnuji teprve krátce, přesto jsem si ji brzy oblíbil. Touto rybolovnou metodou se dají úspěšně chytat dravé ryby hlavně v podzimní a zimní studené vodě.
text: Jan Augustynek
Proč jsem se k vertikální přívlači dostal až teď? Odpověď je jednoduchá – člověk k ní potřebuje loď a na velkém množství revírů se z ní vůbec chytat nesmí.
Na podzim jsem si vyhradil dny volna a sehnal loď i sonar. Sonar je při této rybolovné technice velice dobrý pomocník. Co dalšího rybář k tomuto lovu potřebuje? Vertikální prut okolo 190cm délky konstruovaný buď pro baitcastový nebo klasický smekací naviják. Já osobně chytám se smekacím navijákem, ale záleží na vkusu každého rybáře.
Dále citlivou a kvalitní šňůru a dobrou nástrahu. Nejraději používám velké smačky dlouhé 15 cm nebo nymfy okolo 14 cm. Tyto nástrahy připevňuji na klasické jiggové hlavičky se zátěží od 15 do 20 g. Použít se dá také vertikální šroubovací hlavička.
Při první vertikální výpravě jsem dopadl katastroficky. Dva dny ježdění na lodi po mé oblíbené přehradě, v níž se ukrývají obrovští dravci, a já měl jen dva neproměněné záběry. Ve vertikální přívlač jsem každopádně důvěru lehce ztratil. Další dny jsem chytal klasickou přívlačí a ryb jsem ulovil opravdu velké množství.
Při druhé výpravě to již bylo trochu lepší. Ryby, a to opravdu velké, se mi za nástrahami zvedaly a nebylo jich zrovna málo. Po několika hodinách přišel vytoužený záběr – obrovská rána do prutu a já hned poznal, že se jedná o velkou rybu. Bohužel za několik vteřin se z háčku vytřepala. Zklamání bylo veliké, ale důvěra ve vertikální přívlač se pomalu vrátila.
Při třetí výpravě bylo na přehradě naprosté bezvětří a slunečno. Ryby však vůbec nespolupracovaly. Za šest hodin rybolovu jsem neměl jediný záběr. Ryby se mi sice za nástrahami zvedaly, ale žádná je nechtěla atakovat. Voda v přehradě byla poměrně čistá, tudíž jsem zkoušel hlavně nástrahy přírodních barev. Pak jsem nástrahu ale vyměnil za svítivě zelenou, spustil ji pod loď a najednou přišel okamžitý záběr. Bohužel ryba po chvíli spadla. Rozhodl jsem se tedy konec nástrahy osadit stingerem, malým trojháčkem.
Po dobu půl hodiny se mi ryby za nástrahou zvedaly, a nakonec přišel i razantní záběr. Ryba se hned rozjela přes brzdu. Podle kopanců do šňůry jsem si myslel, že to bude asi sumec. Po pěti minutách boje jsem přitáhl rybu k hladině a vidím obrovskou štiku. Jak do délky, tak do šířky. Háček má zabodnutý v koutku tlamy.
Povoluji brzdu, a ještě dalších deset minut se spolu přetahujeme. Ale naštěstí vše klapne a štika je v lodi. Měří krásných 90 cm a je to můj nový osobní rekord! Radost je neuvěřitelná. Rychle pořídím pár fotek a pomalu ji pouštím zpět. Prostě nádhera. Moje důvěra ve vertikální přívlač je zase na vrcholu a slibuji si, že ještě do konce roku určitě pár vertikálních výprav udělám!
Diskuze k článku (0)