Co by měl vědět každý začátečník: Jak se stát nezávodním plavačkářem

Rybaření přináší řadu možností, jak uplatnit svůj um a šikovnost, ale většina z nás asi začínala s rybařením tak jako já. Opatřil jsem si nějaké vybavení a začal chytat na položenou. Pak jsem jednou na Berounce ve Všenorech uviděl závody v plavané. Soutěžící tahali jednu rybu za druhou. Oslovilo mě to, ale to jsem ještě této technice nepropadl.

text: František Voříšek

Později mě ale bobkaření přestalo bavit a rozhodl se, že si plavanou oživím. Jak jinak než při závodech. A vše jsem důkladně pozoroval. Dění a přípravu před startem, okukoval jsem vybavení, zlepšováky, úpravy lovného místa atd. Zjistil jsem, že závodníci poměrně dost času věnují nastavení hloubky pro jednotlivé pruty a zapsal si to za uši.

Krmení

Především mě překvapilo obrovské množství krmení. Oni s sebou neměli snad ani kbelíky, nýbrž dětské vaničky! Všichni závodníci krmení opravdu důkladně promíchávají, opatrně dovlhčují a následně je pasírují přes síto. Prakticky všichni přidávají do krmení kvantum bílých červů.

Další složkou byly pro některé závodníky patentky. Když jsem se zeptal, proč je nepřidávají do krmení všichni, dozvěděl jsem se, že je vzhledem k teplu neudrželi živé a mrtvé pak ryby spíše odrazují. No vida! V akvaristice tomu tak není.

Těsně před závodem si závodníci připravili asi 10 koulí krmení o velikosti tenisáku a se startem klání začala kanonáda. Pak se pruty na břehu jen ježily. Vzápětí přicházely první úlovky. A po nich další a další… Nuda to nebyla. To bylo „rybích“ kilogramů!

Jaký prut?

Pro nezávodní plavanou si vystačíme s poměrně nenáročnými prostředky. Dělička nebo bič? Rozdíl je samozřejmě nejen ve vlastním způsobu lovu… U děličky máme vlasec podstatně kratší, než je délka prutu. Obvykle je jeho délka daná délkou posledních třech dílů prutu, které „oddělujeme“ od zbylé části prutu při nahazování i zdolávání ryby.

Prutem vlastně ani nenahazujeme, ale v podstatě ho vysouváme nad vodu a vlasec se splávkem je prakticky pod špičkou prutu. Chytáme tedy vlastně ve vzdálenosti dané délkou prutu. Chytání pod špičkou umožňuje také přesnější vnadění – krmení se hází prakticky na špičku prutu a vedení splávku je přesnější.

U biče používám délku vlasce o asi 0,5 m kratší, než je délka prutu, a tak se svým 7m bičem při hloubce vody 1,4 m chytám ve vzdálenosti asi 10 m od břehu. Krmení házím „na splávek“ před sebe a prochytávám úsek o délce asi 5 m pod sebou.

Při první návštěvě u vody jsem zvolil splávek s nosností 0,5 g a díky tuhosti prutu se mi nepodařilo ani nahodit. Spravil to splávek s nosností a zátěží dvakrát větší. Nakrmil jsem a k svému překvapení jsem za hodinu chytání chytil osm ryb, další čtyři mi spadly a osm záběrů jsem promeškal.

Při chytání s bičem jsem ale narazil na jeden problém, který mě přivedl ke koupi děličky. Na březích Sázavy, kde obvykle chytám, je velmi málo míst, kde se vzhledem k pobřežnímu porostu dá chytat se sedmimetrovým bičem. U děličky si vystačím s menším prostorem.

Vlasce

Používám standardní vlasce. Kmenový o průměru 0,1 (na boloňézce samozřejmě s navijákem 0,16) a na návazce 0,08 mm (0,14). Návazce si připravuji předem v délce 20 cm. Dělám je stejně dlouhé proto, abych při náhradě utrženého nemusel znova nastavovat hloubku.  Na to jsem si udělal jednoduchý přípravek – prkénko s dvěma hřebíky ve vzdálenosti 20 cm.

Za jeden zaháknu navázaný háček, přes druhý udělám smyčku a tu pak zavážu. U návazců je třeba použít slabý vlasec nejen pro jemné chytání, ale především proto, aby při vázce šel přetrhnout a neutrhl se kmenový vlasec i se splávkem.

Splávky a zátěže

Na Sázavě v podstatě používám jeden typ – zakulacenou hruštičku s nosností 1–2 g. Na zátěž používám naříznuté broky, za výhodu považuji koupit sadu s vyznačenou hmotností a velikostí – ta se kupodivu mírně liší podle výrobce.

Háčky

Většinou mám dva typy. Jeden s delším ramínkem (velikost 16-20), druhý s kratším ramínkem, který je přímo určen pro bílé červy. Tenké háčky velikosti 22 mám připravené na patentky.

Vyprošťovač háčků

Za nezbytný považuji vyprošťovač háčků. Je to tyčinka z umělé hmoty se zářezem (foto), s jejíž pomocí se dají z rybí tlamky vyprostit i velmi malé háčky. Stojí kolem 20 Kč. Mám ji na provázku připnutou záclonovou žabkou ke kapse, aby byla po ruce a abych ji pravidelně neztrácel. Neplave. U háčků obvykle zamačkávám zpětný hrot – odháčkování pak jde mnohem lépe.

Sestavení udice

Zde je mnoho variant, a tak posloužím to absolutně základní. Asi 70 cm od háčku umístím zátěž o přibližně 3/4 nosnosti splávku (kombinace broků 0,2,4). Ve vzdálenosti 50 a 30 cm od háčku vyvážím splávek broky vel. 4 až 10 (podle nosnosti splávku), nejmenší dám blíže k háčku.

Je třeba si uvědomit, že vzdálenosti jsou uvedeny pro základní orientaci. Používám i pomůcku na měření hloubky. Je to olověná hruštička s uříznutým spodkem, namísto něhož jsem přilepil kousek korku ze zátky.

Nástrahy

Zkoušel jsem všelijaké. Ale nejlepší, prostě nejúčinnější jsou podle mě bílí červi. Návnadu moc „neředím“, nelovím při závodech, na rybách chytám o samotě, nemám sousedy, s nimiž bych soutěžil o nejatraktivnější lákadlo, abych přetáhl jejich ryby k sobě.

Obvykle stačí, když použiji tradiční směs strouhanky a šrotu a nějaký ten posilovač – obvykle směs přísad cílenou na jeden druh ryb. Moc nevěřím, že se v tomto ohledu nabídka firem od sebe liší. Myslím, že jsou všechny posilovače skoro stejné. Ale experimentům se nebráním.

Osobně například do strouhánky a šrotu přidávám mleté pražené ovesné vločky. Ty pražím v mikrovlnné troubě. Do krmení zpravidla přidávám zem a uhnětu koule tak, aby při puštění na zem asi z metrové zůstaly celé.