Vyrobte si plovátka, není to nic složitého

Letní pařáky přímo vybízely k lovu kaprů na hladině. Siluety kapřích těl se pomalu ploužily těsně pod hladinou a nabízenou nástrahu na dně vyloženě ignorovaly. Trochu zaujmout je dokázal snad jen kousek chlebové kůrky nebo měkkého voňavého rohlíku na hladině. A to jsou chvíle, kdy je dobré mít po ruce plovoucí nástrahu.

text: Ivo Novák

Tu je ale třeba někdy nahodit do značné vzdálenosti. Co je platné, když naše kůrka plave deset metrů od břehu, kam je možné nahodit i se samotnou kůrkou trochu namočenou těsně před náhozem, když se kapři vyhřívají o pěkný kousek dál? Pak je třeba sáhnout pro kulové plovátko

To se naplní zčásti vodou. Plovátko získá na hmotnosti a nahození je mnohem snazší. Když kulové plovátko není po ruce, dá se to vyřešit větším splávkem, kouskem korku, nebo balzy a přidáním olověné zátěže. Rybář s trochou fantazie si poradí vždy. Viděl jsem různé prototypy plovátek, kutilské zázraky. Kupříkladu korkový špunt od šampusu. V něm byla zaražená párátka a na nich bužírky. Jednoduchá a rychlá varianta.

Nabídnu vám vlastní prototyp. K tomuto řešení mě dovedlo přemýšlení o tom, jak nahradit plovoucí sbirulino, které jsem chtěl použít při lovu s muškami na MP stojatém revíru. O originál jsem během lovu přišel a jiné jsem neměl po ruce. Napadlo mě vytvořit univerzální nosič nástrahy, kde by bylo možné ovlivňovat jeho hmotnost i jeho plovoucí vlastnosti.

Proč při lovu měnit plovoucí sbirulina za pomalu, nebo rychle potápivá a naopak. Napadlo mě použít průhlednou, plastovou injekční stříkačku. Dá se sehnat v každé lékárně. Jde o korunovou položku. Vybírat lze hned z několika velikostí. Tím, kolik vody natáhneme do stříkačky a kolik vzduchu v ní necháme, máme možnost velice rychle měnit její plovoucí vlastnosti.

Píst se dá lehce vyjmout a do vnitřní části můžeme přidat olověné broky. A rázem máme extra zátěž pro daleké hody s rychlou potápivostí. Oválný tvar nemá sice úplně ideální aerodynamické vlastnosti, ale je rozhodně lepší než koule většího průměru. S injekční stříkačkou se tedy dá vytvořit náhrada sbirulina, ale samozřejmě i kulového plovátka. A právě to jsem vám chtěl v tomto příspěvku nabídnout.

Výroba

K samotné přeměně injekční stříkačky není třeba žádných extra přípravků a vybavení. Každý si může svůj vlastní pracovní postup vytvořit podle toho, jaké nářadí má k dispozici. Mně stačily štípací kleště a malá frézka za pár korun. Ta, kterou vyrábějí pro ženy, aby si mohly vymodelovat umělé nehty.

Frézka sice vypadá jako hračka a pravděpodobně ji vyrobila nějaká Číňanka za hrstku rýže, ale musím říci, že ji mám dlouho, že ji poctivě proháním a na to, co si už odpracovala, pořád slouží věrně. Ale na zabrušování a přeměnu injekční stříkačky v plovátko úplně postačí plochý pilník a štípací kleště. 

Vytvořil jsem dva prototypy, které se od sebe liší uchycením.  Popíšu nejprve ten rychlejší. Na spodku stříkačky, kde se nasazuje jehla, je to jednoduché. Stačí bužírka, nebo gumička. Třeba ta na ventilky. Já jsem zvolil bužírku. Hadička od kapačky má ideální průměr. Tváří se, že nepůjde nastrčit, ale nenechte se mýlit.

S trochou umu nastrčit jde, a i když to jde trochu těžko, dá se navléci na celou část. Lépe fixuje vlasec. Nejprve ji navlečte a teprve pak odstřihněte zbylou část. Nechávám delší kus. Lépe se s ní pak u vody manipuluje.  Právě uchycení na horní straně jsem řešil různými způsoby. 

Tím, že jsem provrtal malý otvor v místě, kde prst stlačuje píst při použití stříkačky, je vše vyřešeno velice rychle. U menších stříkaček s menším objemem a následnou hmotností při naplnění vodou jedno uchycení bužírkou stačí k tomu, aby stříkačka při nahazování nesjížděla. Je praktické, když si rybář může vzdálenost plovátka od háčku sám upravovat během lovu.

Když musíte nahazovat do větší vzdálenosti, je třeba použít větší stříkačku. Ta má samozřejmě větší hmotnost a při prudkém švihnutí prutu má tendenci po vlasci sjíždět. Tam je pak třeba řešit uchycení na obou stranách. A pokud to nestačí, je zapotřebí na vlasec připevnit obratlík, o který se zarazí a pak vzdálenost nástrahy od plovátka řešit změnou délky návazce. Většinou ale dvě bužírky stačí.

Variantu s obratlíkem je třeba volit až v extrémních případech, kdy je třeba nahazovat opravdu velice daleko. Ve velkých vzdálenostech se záběr určuje pochopitelně hůře. Na vlasci se vytváří průvěs a hůře se zasekává.

Vytvoření uchycení na té straně, kde je píst, dá už trochu práce. Z konce je třeba odštípat kleštěmi plochou část a píst, který je tvořen čtyřmi segmenty, vytvarovat a obrousit tak, aby na konci vznikla kulatá tyčka, kam se pak nastrčí bužírka. Takto vytvořené plovátku lze už použít bez dalších úprav.

Kdo si ale chce pohrát s lepší aerodynamikou, ten může ještě odstranit boční výlisky, které slouží k držení stříkačky při manipulaci. Pak už jen stačí navléci bužírky na vlasec, uchytit plovátko, navázat háček, natáhnout do stříkačky potřebné množství vody, napíchnout kousek chlebové kůrky na háček a servírovat kaprům laskominy.

Při prudkých švihnutích při nahazování nějaká ta kapka vody z plovátka odkápne, takže po určitém času musíte vodu v plovátku doplnit, ale nic otravného to není. Vody kolem je dostatek. Asi by šlo experimentovat i s barvou této pomůcky, třeba signální, aby byla na dálku lépe viditelná, ale k tomu jsem se zatím ještě nedostal.

To, že chleba zmizí z hladiny, ještě neznamená, že musíte zaseknout. Správný čas nastává až tehdy, když se rozjede (nebo pod vodou zmizí) plovátko. Pak zasekněte a určitě budete slavit úspěch. I malé věci rozhodují o úspěchu. Plovátko k nim podle mě patří. Třeba si najdete svůj vlastní způsob výroby. Pohrát si lze i s vyvážením.

Určitě se najdou hlasy, které se nad mým zlepšovákem usmějí. Na co nějaká náhražka, když si plovátko můžeme koupit? Jenže někdy na ně v nejbližším obchodě nenarazíte… A pak… Mě vlastnoručně vyrobený užitečný pomocník tak nějak potěší, či uspokojuje víc.