Říjnové Rybářství: S ploutvemi za pstruhy

Rybaření z bellyboatu už dávno není žádná žhavá novinka. Kromě muškařů tuhle šikovnou pomůcku používají rybáři i při dalších rybolovných technikách. Jednomístné plavidlo poháněné ploutvemi na nohou je nenáročné na přepravu a dává člověku velkou svobodu, co se týče výběru lovného místa.

text: Josef Jehlička

Kdo si oblíbí chytání z „plovoucího křesla“, rád se k němu vrací všude tam, kde je to možné. A vyzkoušet si bellyboat? To není rozhodně takový problém, jak by se mohlo zdát.

Pokud nemáte ochotného kamaráda, který vám umožní vyzkoušet tohle plavidlo bez zakoupení a poradí se základy ovládání (tahle varianta je podle mého ideální), můžete si bellyboat na některých revírech také za přijatelný poplatek vypůjčit. Většinou jsou k dispozici i nezbytné neoprénové broďáky a ploutve, které nemá ve své rybářské výbavě každý. A za zkoušku to rozhodně stojí.

Není revír jako revír

Musíme si uvědomit, že z bellyboatu nelze lovit úplně všude. Vlastně je to na mimopstruhových vodách možné jen tam, kde je povolen lov z loděk a plavidel, na pstruhových revírech a soukromých vodách potom tam, kde to provozovatel revíru výslovně uvede.

Na menších nádržích to vcelku chápu, na větších mi to občas přijde trochu líto, protože s bellyboatem máme přece jen lepší možnosti a mohli bychom prochytat i místa, kam nástrahu klasickým způsobem nedopravíme. Na některých revírech je navíc používání loděk i dalších plavidel zpoplatněno – v takovém případě se poplatek týká i rybáře používajícího rybářský kajak nebo bellyboat.

Není to nebezpečné ani fyzicky náročné

Jistě se dá pochopit trochu nejistoty u rybáře, který má zkušenosti nejvýš tak z pramičky a najednou se vydává osamocen nad neznámou hlubinu v nafukovacím plavidle malých rozměrů. Ale pokud člověk dodržuje správně základní pravidla, je lov z bellyboatu zcela bezpečný a bez rizika.

Kromě toho, že je třeba klidně sedět a nepokoušet se o nějaké akrobatické výkony (což člověku přijde vcelku samozřejmé a vlastně bych to snad ani nemusel zmiňovat), je třeba si uvědomit, že co není přivázané nebo bezpečně upevněné, to můžeme snadno a zpravidla nevratně ztratit.

Takže například výměna navijáku nebo rozebrání prutu a složení jiného či výměna muškařské šňůry (spojená s jejím provlékáním všemi očky prutu) jsou činnosti, které je lepší dělat na břehu. Nebývá to zase tak daleko a jistota je jistota – mluvím z vlastní zkušenosti a mnoho kolegů by s tímto názorem jistě souhlasilo. Týká se to i fotoaparátu a telefonu, to by nás potom mohlo také docela mrzet.

Vyhněme se i pokusům o dotažení řemínků na ploutvích na volné vodě, případnou kontrolu provádějme raději na břehu. Někdy totiž ploutve vzbuzují jen matoucí dojem, že jsou trochu uvolněné, a když dojedeme pracně ke břehu, zjistíme, že tomu tak není. To se stává hlavně u neoprénových broďáků s holínkou.

Přivázat se určitě vyplatí krabičky s muškami, podběrák, případný rezervní prut; na polarizačních brýlích je vhodná tkanička kolem krku. Jsou to drobnosti, ale docela důležité.

Velká a malá voda

Ze pstruhových nádrží mám určité zkušenosti z Labské ve Špindlerově mlýně, z jihočeské nádrže Květoňov a z menší vytěžené pískovny ve Středočeském kraji. Některé věci platí všude téměř bez rozdílu, jiné se podle charakteru revíru a roční doby výrazně mění.

Například na Labské bývá v polovině dubna voda ještě velmi studená, a pokud chci být z boatu úspěšný, musím lovit ve větší hloubce (často i kolem dvou metrů) a volit pomalu, přerušovaně přitahované nástrahy typu větších lur, wooly buggerů a větších jigových mušek.

Na Květoňově se mi dobře osvědčovaly i mokré mušky, nahazované v bezprostřední blízkosti břehů. Na poměrně mělké nádrži s nižší nadmořskou výškou bývá počasí výrazně teplejší a ryby hned od začátku sezony dobře reagují na malé, nenápadné mušky, napodobující patentky (larvy pakomárů). Nabízím je spíš staticky.

Používám je v černé se stříbrným kroužkováním tenkým drátkem, červené se zlatým kroužkováním holografickou lametkou a v tmavohnědém provedení, vázané z odraného paprsku pavího pera, které skvěle napodobuje jemné segmenty těla drobné larvy. Mušky s korálky a tungstenovými hlavičkami bývají všeobecně velmi účinné na začátku sezony, berou na ně především čerstvě vysazené ryby.

I ty ale začnou být časem opatrné, a právě muškám s kuličkami se brzo ty zkušenější vyloženě vyhýbají. Takže pokud používám koncovou mušku s tungstenovou kuličkou, slouží mi primárně k tomu, abych i přívěsnou mušku dopravil rychleji do požadované hloubky a udržel ji tam i při pomalejším vedení, ovšem záběry na ni bývají poměrně sporadické.

Tři mušky na boatu občas také používám, ale v takovém případě vždy s návazcem v délce přesahující o polovinu délku prutu. Mušky by totiž neměly být příliš blízko u sebe. Stojáky mívají zjara velmi čistou vodu a ryby vidí mnohem lépe, než si myslíme.

U mělčích, nízko položených nádrží, kde se často vyskytují i kapři, voda začíná s nástupem léta „kvést“ a průhlednost se mnohdy snižuje i kvůli tomu, že právě kapři ryjí s oblibou ve dně a na mělčinách silně kalí vodu. Potom je použití tří mušek opodstatněné a postačí mezi nimi vzdálenost kolem 70 centimetrů.

Jak se s bellyboatem přibližovat k rybám? Co dělat, když dojde k dubletu? Jak lovit ve větších hloubkách? Jaké sestavy používat? Jak vést nástrahu? Jaké méně obvyklé nástrahy používat?

To vše si můžete přečíst v novém čísle časopisu Rybářství. Na stáncích je od začátku října.

Objednat si ho od 1. října můžete také v našem e-shopu.

Pokud ještě nemáte předplatné časopisu Rybářství, můžete si ho zařídit zde.