Spousta lidí si pod slovem jeseter představí rybu, která vypadá, jako by prošla strojem času. Avšak málokdo o ní ví víc než jen to, že se chová a loví především pro luxusní pochoutku – kaviár.
text: Alena Škubalová
Jeseterovití jsou v každém směru velmi specifické ryby. První zmínky jsou už z období svrchní křídy, a nejen tato informace dává jeseterovitým rybám tajemný, vzrušující ráz. Jeseteři patří do kmenu strunatců, třídy paprskoploutvých, řádu jeseterů a do čeledi jeseterovitých.
Jejich tělo je dlouhé, nízké, štíhlé, má vřetenovitý tvar, v oblasti břicha je mírně zploštělé. Tělo čítá pět podélných řad kostěných štítků, které mají kosočtvercový tvar a částečně se překrývají. Hlava vybíhá v dlouhý, ostrý a na konci mírně zdvižený rypec. Ústa jsou spodně postavená, poměrně malá a bezzubá. V oblasti tlamky bývají zpravidla masité vousky.
Velmi zajímavé jsou ploutve, zejména ocasní a hřbetní. Ocasní je poměrně velká a není souměrná (připomíná žraločí). Naopak hřbetní ploutev je malá a posunutá dozadu směrem k již zmiňované ploutvi ocasní. Zbarvení není výrazné.
Hřbet bývá šedohnědý až šedozelený, boky postupně směrem dolů světlají. Břicho je žlutobílé. Raritou bývají i albíni. Jeseteři prožijí většinu svého života u dna mírně tekoucích a hlubších vod. Proto je jejich jídelníček složen zejména z bentických (u dna žijících) živočichů, jako jsou například larvy chrostíků, nebo pakomárů.
Růst, dospívání a celkové druhové rozšíření
V současnosti jsou známé čtyři rody a dvacet šest druhů jeseterů. Nejznámější jsou například: jeseter malý (Acipenser ruthenus), jeseter velký (Acipenser sturio), jeseter ruský (Acipenser gueldenstaedtii), vyza velká (Huso huso) a mnoho dalších.
Vzhledem k takové druhové rozmanitosti se liší i pohlavní dospívání. Stejně jako u každé jiné ryby je délka dospívání ovlivněna několika faktory, jako je kvalita vody, teplo, světlo, bezpečné útočiště a dostatečný přísun potravy. Tyto faktory nadále ovlivňují i samotný růst, je velmi pomalý.
Jak se vytírají?
Přirozený výtěr nastává v období mezi dubnem a červnem, kdy má voda 12–17 °C. Ryby vytahují proti proudu do mělčích míst, kde na kamenité dno nejprve jikernačky kladou jikry, které jsou následně oplozené mlíčím.
Daleko zajímavější je ale výtěr umělý. Ryby se před akcí musí hormonálně stimulovat (tj. nastartování a upravení výtěru pomocí hypofýzy) a až dvanáct hodin poté se mohou odebírat pohlavní produkty. Nejdříve se vytírají mlíčáci. Tak, že se jim do močopohlavní papily vloží hadička, která je spojena s jímající nádobkou a tlačením na břišní dutinu směrem od prsních ploutví k řitnímu otvoru se získává mlíčí.
To by nemělo být průhledné, ale s mléčným nádechem a v žádném případě by nemělo obsahovat krev, nebo jiné výměšky. S odběrem jiker je to o něco horší. Z jikernačky se nejdříve (stejným pohybem jako u mlíčáků) vymačkají ovulované jikry, které jsou ve vejcovodu. Poté se musí do močopohlavní papily vpravit skalpel a naříznou se cesty vejcovodu, čímž se uvolní zbytek jiker.
Dále se pokračuje stejným způsobem tlačením na břišní dutinu. Jikry bývají lepivé, mají eliptický tvar a tmavě šedou barvu. Po získání pohlavních produktů obou pohlaví se smísí a přidá se voda, tím se produkty aktivují a jikry se oplodní.
Jedním z hlavních účelů chovu jeseterovitých ryb je produkce kaviáru. Není to ale jediný důvod, proč se tyto ryby chovají. Jeseteři mají také výborné maso a jsou velmi zajímavou rybou například v okrasných jezírkách.
Diskuze k článku (0)