Není třeba mít na háku rybaření v pařáku

V teploměru rtuť stoupá na stupnici přes třicítku, obloha vymetená, sluníčko pálí a člověku by bylo asi lépe někde v bazénu nebo ve stínu na dece s příruční chladničkou naplněnou studeným piva. Co v takovém pařáku u vody? Ryby se budou netečně povalovat u hladiny. Škoda marnit čas rybolovem, říká si spousta rybářů.

text: Ivo Novák

V podvědomí máme, že nejlepší doba na rybaření je svítání a pak až když slunce zapadá.  Na tom je spousta pravdy. Obzvlášť pokud se to týká lovu dravců. Dobře si zarybařit se dá ale i třeba v pravé poledne v tom největším pařáku. Chce to se ale trochu připravit. K tomu, abych vše pobral, mi většinou stačí rybářská vesta. Do pařáku se ale moc nehodí a nepobere dostatek tekutin na delší lov.

Proto volím do výbavy batoh a hlavní náplní jsou termosky s předem nachlazenou vodou; chladná mi tak vydrží celé odpoledne. Plastové lahve neposlouží tak dobře – voda v nich zteplá, než dojedete k vodě). Do termosek ale určitě nelijte sycené vody.

Bublinky dokáží termosku natlakovat tak, že buď zničí uzávěr, nebo budete mít potíže s jejím otevřením. Pitný režim je však důležitý, bez vody vydržíte na rybách sotva dvě hodiny a pojedete domů s přilepeným jazykem na patře.

Pomůže i kšiltovka

Dalším nezbytným vybavením jsou polarizační brýle. Filtrují odlesky slunce na hladině a šetří vám zrak. Navíc se chráníte před zánětem spojivek a můžete pátrat po rybách pohybujících se u hladiny. Hodí se také kšiltovka. Hlavu ochrání před sluncem a kšilt pěkně cloní oči. A když je nejhůř, kšiltovka se namočí do vody, trochu se vyždíme a pak krásně chladí hlavu.

Před odjezdem na ryby si beru B komplex a jelikož jsem objemný chlap, raději si vezmu tablety dvě.  Chrání mě před bodavým hmyzem a klíšťaty. U vody jsem dost často, ale klíště jsem ještě nechytil. Jestli je to tím béčkem nevím, ale funguje mi to. S sebou vozím i repelent, člověk nikdy neví, jestli se nedostane do míst, kde se rojí nějaký otravný hmyz. A pro jistotu vždy přibalím i octan, kterým potřu případný štípanec a za chvilku ani nevím, že jsem nějaký měl.

Před samotným lovem pak vymýšlím nějakou strategii, u vody to pak ale obyčejně bývá úplně jinak. Proto v autě vozím hned několik prutů a většinou vyhrává ten na ultralehkou přívlač. Když ale vidím hejna pěkných amurů u hladiny, klidným mě to nenechá a zkouším vymyslet jak na ně.

Kapří hody? Ne, amuří!

První záležitostí, kterou u vody řeším, je postavení slunce. Kde je, kam bude zapadat a kde bude stín. Takové místo ve stínu volím jako prioritu. Někdy není na škodu si přibalit staré boty a začít rybářské odpoledne koupelí. Tělo se pěkně ochladí a prvních pár hodin vám nebude vedro připadat tak zničující.

V opravdových pařácích jsem vždy rád chytal kapry u hladiny. Poslední dobou mě ale překvapuje, že o rohlík na hladině vůbec nejeví zájem. Jako by ten kus pečiva byl nějaký jiný než za našich mladých let. No, a asi i bude. Tenkrát byl chřupavý a člověk si na něm pochutnal. Dnes mi někdy připadá, jako by ho pekli z pilin. Perlínům a ploticím chutná pořád, ale kapři jen líně proplují kolem a ani si nesrknou.

Rohlíky mám v létě u sebe skoro vždy a pořád čekám, že to běsnění o kus žvance na hladině začne a já prožiji ty pěkné chvíle jako už tolikrát. V letošních parných dnech se mi ale zatím s kapry nevede.  Za to se mi povedlo vyzrát na amury…

Prohlížím si hejna amurů v mělčině, kde je kolem břehu rostou vodní rostliny a najednou si všimnu vztyčeného stvolu rostliny, jak plave kolem. Za chvilku druhý a hned třetí… Vypadalo to, jako by ryby šnorchlovaly.

Dobrá volba nástrahy

Do hejna amurů posílám kus rohlíku s bublinou. Jsou blízko, tak jim pečivo servíruji přímo pod nos. Co to? Žádný zájem, pánové?  Kolem projíždí další amur šnorchlista. A v tom mě to trklo! Trhám lupen z rostliny, která mi roste pod nohama. Trochu ho stočím do ruličky a posílám ho na háčku mezi ryby. Jako když hodíš bonbón mezi smečku diabetiků. Mlask a lupen je z hladiny pryč. Bublina se rozjíždí.

Přisekávám a mám hned o zábavu postaráno.  Mám slabé proutky a vlasce o síle 0,12 mm. Proto mi dává tak zabrat poprat se s amurem, jehož délka přesahuje 60 cm. Dobře vím, že až bude u břehu, otočí se a ukáže mi, co dovede. Na rychlé výpady od břehu musí být rybář dobře připraven a musí mít dobře seřízenou brzdu.

Lupen funguje skvěle. Během chvilky mám za sebou celkem tři souboje s amury. Zkouším stonek. Lépe se nahazuje, taky dobře plave a jak se zdá, rybám chutná také skvěle. Je ale křehký a pokud ho napíchnete jen tak, tak při náhozu upadne. Víc se mi osvědčilo natrhat stonek na kratší dvoucentimetrové části a píchnout jich na háček několik.

Došel jsem si pro silnější prut s pevnějším vlascem a ejhle! Silnější vlasec se rybám vůbec nezamlouval – najednou jako když utne. Z batohu jsem vytáhl vlasec 0,14, vyměnil ho za stávající a záběry byly zpátky. Těžko věřit, že pár desetin milimetru na síle vlasce hraje v počtu záběrů takovou roli…

Malá rada na závěr

Chytání amurů v pařáku bylo pro mě parádním zážitkem. Během odpoledne jsem zdolal deset krasavců. Spoustu záběrů jsem propásl, protože jsem zasekával příliš brzy. Celou noc se mi o těch krásných válcovitých rybách zdálo. Tak skvělý zážitek to byl. Nevím, jak by to fungovalo na jiných revírech a kde si čím amuři cpou pupky. Tady prostě stačilo utrhnout kus rostliny u břehu a bylo vystaráno. 

Ještě bych měl jednu radu. Jelikož z lupenu dělám roličku a háček umisťuji ke kraji, není dobré sekat hned, jakmile se bublina pohne. U lovu na pečivo to tak je, ale pokud lovíte na rostlinu, je třeba vyčkat. Přiznávám, jsou to nervy, ale když udržíte uzdu své vášně tři čtyři vteřiny a bublina pořád jede, tak zásek sedí.

Kdo se ukvapí, nezasekne. Některý amur pozná zradu a sousto pustí. Nevadí. Během chvilky přijede druhý a list nasaje. Je to vzrušující podívaná pozorovat, jak ryba přijíždí k naší nástraze a jak ji pozře. Určitě to zkuste, stojí to za to!