Zarostlé vody jsou v něčem podobné těm s vázkami. Ryby se v nich cítí bezpečně – různé traviny a rostliny, stejně tak jako zatopené stromy a keře, využívají jako úkryt. Samotný lov je však poněkud odlišný. A o tom si povíme v dalších řádcích.
text: Michal Kučera
Nejvíc rozdílné je pokládání montáží. Zatímco na vodách s vázkami řešíte především to, jak daleko lze položit montáž od překážek, aby rybu bylo možné zdolat, a možná ještě přihlédnete k reliéfu, případně typu dna, v travinách je to o něco složitější. První věc je přijít na to, odkud budou chodit záběry. A to mnohdy není vůbec jednoduché.
První silněji zarostlý revír, který jsem poznal, byl Tovačov. Tamní štěrkovna v sobě skrývá nádherné ryby, ale zároveň je na mnoha místech poměrně obtížná k chytání. Když jsme se tam na jaře roku 2006 zúčastnili Kaprařského maratonu, byla tehdy na většině této vody jen relativně nízká tráva. A to ještě ne všude. Já jsem ji ale před sebou měl.
Stačilo však boilie lehce nadzvednout pěnou, aby bylo dva až tři centimetry nade dnem, případně si zlehka dosedávalo na povrch. A jako jeden z mála jsem měl záběry i přes den, což tehdy možná mělo rozhodující vliv na naše vítězství.
Měnící se podmínky
O rok později jsme byli zpět a co čert nechtěl, vylosovali jsme si stejné místo. Byli jsme natěšení, ale to jsme netušili, že to tentokrát taková selanka nebude. Jednak byl podzim, navíc přišlo prudké ochlazení, které vyhnalo větší ryby z mělčích částí lobodické strany směrem do hlubších k Tovačovu.
My byli zhruba uprostřed, ale maximální hloubku jsme měli kolem pěti, šesti metrů, což v tu chvíli bylo málo. Větší kapři se tehdy chytali v hloubkách devět a více metrů, kde navíc už nejsou traviny. Nám tam zbyli jen kapři na hranici bodované míry.
Druhá věc byla změna na dně. Už tam nebyla několikacentimetrová travička, ale hustší a daleko vyšší koberec rostlin. Pokud dobře pamatuji, dost jsem se s tím tehdy trápil. Kapři nedokázali v tom hustším porostu nástrahu hlouběji nasát, míval jsem je zaseknuté jen za krajíček.
Několik jsem jich při zdolávání ztratil, což se mi rok předtím nestalo ani jednou. I když jsme se snažili a na počet kusů chytili skoro stejně ryb jako vítězné týmy, nízký váhový průměr nás poslal pořadím dolů. Nakonec jsme byli rádi za osmé místo a vítězství v sektoru.
Při mé poslední návštěvě Tovačova před pár lety už zase bylo všechno jinak. Vylosovali jsme opět místo v mělké části, kde koncem podzimu nebylo nic jiného než koberce travin a obrovské trsy rostlin. Nemít s sebou podvodní kameru, neměli bychom tušení, jestli je vůbec někde kousek dna, kam by šlo položit montáž.
Snad až na půlce vody, na konci našeho sektoru, nebyly rostliny v tak hustých trsech. Ale odtud jsme neudělali ani záběr. Ty nakonec přišly z míst, kde jsme s pomocí kamery položili montáž na čistý kousek dna poblíž hustšího trsu. Kapři navíc ten týden nebrali na celém jezeře, foukal nepříjemný ledový vítr, takže to pro všechny bylo spíš utrpení než zábava.
Zastávky za kamarády
Často také jezdívám na jinou zarostlou pískovnu, kde nejsou takové hloubky, a kde jsou jiné druhy trav. A v tom je právě to kouzlo. Poznat, které trávy jsou pro kapry oblíbené a které naopak moc nemusí. Při správném položení může být otázka chvíle, než přijde záběr.
Stavil jsem se tam jednou na pár hodin za kamarádem, který tam již chytal třetí den. Nějaké ryby měl nachytané, ale prý to přestalo brát, naříkal. Byl už víc než 24 hodin bez záběru. Zeptal jsem se, kam můžu položit své pruty, půjčil jsem si loď a vyvezl udice. První záběr přišel za deset minut, druhý dvě hodiny poté. Přitom jsem to měl kousek od něj, jen prostě v jiném druhu porostu. „Jdi do prd…,“ nevydržel to kamarád, byť s úsměvem na rtu.
Podobné to bylo i posledně, kdy jsem se přijel podívat za klukama, kteří zde chytali. Protože na břehu nebylo moc místa a nechtěl jsem je omezovat, rozbalil jsem si jenom jeden prut. Vyvezl jsem, vylezl nahoru na břeh a… slyším hlásič. „Kluci, máte záběr,“ říkám jim. „Ne, to je tvůj, co jsi teď vyvezl.“ Viděl jsem jim na očích, že by mě nejraději poslali někam, proto jsem raději ten prut příště vyvezl tak, abych je neprovokoval dalším záběrem.
PVA použijte i při zavážení
Kromě zvolení správného místa a správného typu travin jde i o způsob položení montáže. Do některých typů travin lze i nahodit. Jen je přitom vhodné nějak ochránit háček, aby se nezabodl do nějaké rostliny. Například malou PVA punčochou, která jej schová, navíc zpomalí klesání nástrahy. Nebo můžete na háček napíchnout PVA pěnu, která má stejný efekt. V hustším porostu nezbývá než celou montáž včetně návnady a nástrahy s háčkem vložit do PVA sáčku.
Při vyvážení a spouštění montáže z lodi je to o něco jednodušší, přesto i tady bych v mnoha situacích doporučil použití PVA. Navíc můžete montáž popotáhnout do skrytých míst, což by při náhozu nebylo možné. Například na maďarském revíru Háromfa, kterému se přezdívá Zelené peklo, je nutné montáž zamaskovat tak, aby nebyla ve volném oku mezi stulíky.
Odtud přichází záběr jen málokdy. Ale když ji schováte mezi tyto porosty, jejichž kořeny tu mají velikost menších stromů a listy mají rozměry medvědí tlapy, kapři si dají říct mnohem častěji. Skryté místo pod listy, ovšem s čistším dnem, tu slavívá úspěch. Podobné je to na některých vodách, kde jsou trsy travin a v nich oka. Šikovné zatáhnutí montáže do okraje rostlinstva je obvykle tím správným řešením.
Kapři občas vysbírají jen návnadu
Při lovu v travinách obvykle nebývá nutné silné vnadění. Spíš se snažím rozházet několik hrstí boilie okolo montáže po každém záběru. Stejně tak, když znovu pokládám udici. Často se na tomto typu vod stane, že ryby vysbírají veškeré návnady, až na nástrahu. Mají čas a klid si vše prohlédnout, a tak se málokdy spletou, obzvlášť za jasného slunného dne při průhledné vodě. Spotřebované množství krmení tak závisí na tom, kolik budete mít záběrů, případně kolikrát budete udici převážet.
Úspěšné předložení nástrah může být na každém revíru jiné, byť na první pohled mohou vypadat podobně. Někde skvěle fungují plovoucí pop up, zatímco jinde je nejúspěšnější klasické boilie na dno. Občas vyzkouším i panáčka a své mnohde udělají i vyvážené balance nástrahy. Jinými slovy, pokud daný revír dobře neznáte, je nutné zkoušet a experimentovat. To stejné platí i pro příchutě.
Také montáž, háček i návazec by měly být v těchto podmínkách spíše předimenzované. Mnohdy kapra vytáhnete i s obrovským kusem trávy. Kdybyste na konci měli vlasec 0,25 až 0,30 mm nebo malý háček, zřejmě by to nedopadlo dobře. Proto pevný háček (Heavy, ShutUp), silnější vlasec a šokovku, která při chytání v rostlinách může být z pletené šňůry.
Někdo v těchto situacích používá peletenku místo vlasce v celém návinu, protože se lépe prořezává rostlinami. Něco na tom je, ale já bych hlavní výhodu viděl v rychlejší a výraznější signalizaci záběru. Určitě se vám při chytání v zarostlých vodách také stalo, že jste měli na háčku zaseknutou rybu, aniž by váš hlásič něco signalizoval. Někdy to může být k vzteku, když se vám na háček pověsí například malý cejn a zablokuje nástrahu na mnoho hodin. Někdy to ale může být i příjemné.
Varování přišlo pozdě
Chytali jsme se synem v přítokové části přehrady, kde bylo hodně rostlin, ale kde zároveň voda ještě dost proudila. Chvílemi natolik, že strhávala trsy travin a smotávala vlasce k sobě. A tak to bylo i nyní. Syn měl jeden krátký „pípanec“, ale nestihli jsme si ani všimnout, na kterém to bylo prutu. Navíc, ty „pípance“ od plovoucích trsů byly na denním pořádku. A tak jsme to nechali být a teprve po třech hodinách, kdy trochu opadl proud, jsme se dali na rozplétání udic.
Byly tak smotané, že nezbylo než jednu úplně odstřihnout. Vymotání té druhé nám zabralo nejméně hodinu. Pak jsme začali na vodě hledat odstřižený vlasec a po jeho nalezení jsme vlasce znovu spojili uzly a chtěli stáhnout i tuto udici. Když jsem se dostal až na konec, bylo mi trochu divné, že montáž leží jinde, než kam jsme ji pokládali. Chtěl jsem říct synovi, ať si dá pozor, ale už jsem to nestihl.
Obrovský kopanec mi vytrhl šokovku z ruky. Pak se ozvala hrozná rána. Myslel jsem, že je zlomený prut, ale nebyl. Dodnes nechápu, jak to prut vydržel. Syn s vytřeštěným výrazem a prutem ohnutým jak luk náčelníka Apačů za chvíli zdolal nádherného 19kg šupináče. Toho, který zabral před mnoha hodinami, přitom nejméně dvě hodiny byl na přestřiženém vlasci. Rybolov je někdy pohádkový.
Diskuze k článku (0)