Původně se sumec velký (Silurus glanis) vyskytoval na území jihovýchodní Evropy. Především v povodí Dunaje, Rýna, Dněpru a dalších velkých řek. Díky své velikosti a chutnosti masa se vlivem člověka rozšířil i do dalších oblastí Evropy – Spojeného království, Španělska, Francie, Itálie, Dánska, Švédska.
text: Petr Svatek
Dostal se i do Afriky – severního Alžírska. V Asii se rozšířil v Kazachstánu (v přehradním jezeře Kapčagaj na řece Ili), Turkmenistánu, Uzbekistánu a Číně.
Sumec bude bezpochyby v evropských řekách, nádržích a jezerech stále více expandující rybou, a to především z důvodu oteplování klimatických podmínek. Sumcovi vyhovuje spíše teplejší voda. Nevadí mu silný zákal a je spíše méně až středně náročnou rybou na kyslík.
Odjakživa je a bude sladkovodní predátor na vrcholu potravní pyramidy, a to mu dává s jeho nenáročností na prostředí velkou výhodu. Dá se všeobecně říci, že sumcovi, jako vrcholovému predátorovi vod, se daří v nepřístupných oblastech pro člověka nebo v oblastech, kde jsou pravidla rybolovu nastavena tak, že mu nehrozí potlačení populace.
V českých vodách se vyskytuje snad úplně všude kromě pstruhových pásem. Jeden z největších rozmachů sumec zažil v Evropě na řece Pád v Itálii, kde byl vysazen ještě před druhou světovou válkou. Zde se sumcovi pomalu a jistě podařilo absolutně vymýtit populaci štiky obecné a zredukovat ostatní kaprovité ryby. Rozmohl se i na jezerech v Mantově. V dnešní době jsou zde chytány ryby atakující hranici 270 cm a přesahující hmotnost 120 kg.
Další známou rybářskou Mekkou sumců je řeka Rio Ebro a její přehrady. Do těchto vod byli sumci vysazeni v 70. letech 20. století a společně s dalšími dravci, vyjma štiky, se jim tu daří velmi dobře. Další sumčí destinací je i Francie a řeka Rhóna či méně známá řeka Mosela. Souhrnně se dá říci, že se sumcovi velmi dobře daří všude tam, kde je dostatek ryb a teplejší podnebí.
Čím dál přísnější pravidla
Za úbytek sumců na řece Pád a dalších sumčích destinací může samozřejmě člověk, který za vidinou zisku tyto sumčí destinace dodnes drancuje. Největším problémem jsou pytláci a novodobá technologie, kterou lze ryby lovit a (pytlačit).
Často se pak i slušní rybáři diví různým zákazům, které nastávají z důvodu ochrany nejen ryb, ale i přírody. Bohužel pokud se člověk nezmění, nezmění se ani nastavování pravidel na rybářských revírech.
Až do roku 2000 byly vody pro sumce panenskými ráji, protože rybáři ještě nepoužívali tak důmyslné pomůcky k rybolovu jako dnes. Dále internet a mediální reklama velice napomohly rybářskému rozmachu po celém světě. Naštěstí pro sumce se v Evropě rozmáhá metoda chyť a pusť a řada nadšených sumcařů vysazuje sumce často neuvážlivě i do vod, do kterých nepatří.
Bylo by proto dobré vědět, do kterých vod sumec patří a kam se případně hodí či ne. V opačném případě dochází k potlačování původních druhů ryb. V našich podmínkách je to například Lipno, kam sumec rozhodně nepatří, a přesto se mu tam velmi daří.
Známou lokalitou na ulovení trofejního sumce je delta Dunaje. V posledních letech je však pod velmi silným rybářským tlakem a rybáři zde mohou lovit bez jakýchkoliv zábran či pravidel. Nedá se říci, že by odsud sumci vymizeli, ale už nedosahují obřích rozměrů, protože se zde 40 let prostě nedožijí.
Přesto jsem přesvědčen, že v evropských podmínkách se dříve či později dočkáme sumce atakujícího třímetrovou hranici.
Diskuze k článku (0)