Duby na hrázích rybníků

Traduje se, že duby na hráze nových rybníků, popřípadě těch, které přestavoval, začal vysazovat Jakub Krčín z Jelčan. Pravděpodobně na tom trval, ale doubky na hráz sázel i Mikuláš Ruthard z Malešova, jistě i Štěpánek Netolický a možná někdo před nimi.

text: Jan Shinko

U Starého Kanclíře, který zpevňoval Mikuláš Ruthard kolem roku 1540, roste i několik původních dubů, které dnes dosahují stáří 473 let. Na silnici ze Staré Hlíny po hrázi Starého Vdovce jsou duby zřejmě staré 488 let a také je „nesázel“ Jakub Krčín. U ještě starších rybníků (Dvořiště, Horusický aj.) rostou duby mladší.

Dub totiž do nekonečna růst nemůže, i když podle pověstí je v jižních Čechách několik dubů, které pamatují Jana Husa, Jana Žižku a dokonce jeden, ten je ale suchý, krále Přemysla Otakara II.

Podle pověstí například Jan Žižka pod předmětným dubem nocoval a Jan Hus kázal. Jenže dnešní košatý dub nemohl být na začátku 15. století košatým dubem. Byl to jistě útlý doubek s hladkou šedou kůrou (borka se tvoří až po 25 letech růstu), takže současné tzv. Žižkovy duby vyvolávají pochybnosti.

Pozoruhodnější jsou duby staré 400 let, které rostou nelogicky u lesní cesty nebo přímo v lese. Původně však na hrázi rostly, ale rybník byl v 19. století vypuštěn a dno zalesněno. Mohutné duby obklopené lesním porostem rostou u cesty jihozápadně od Kardašovy Řečice, kde býval zapomenutý rybník Karlštejn.

Proč zrovna duby?

Stavitelé rybníků si vybrali pro zpevňování hrází dub celkem dobře. Dub má, podobně jako kupříkladu jedle, hluboko sahající kůlový kořen. Na rozdíl od buku, břízy nebo smrku, které mají kořenový systém plošný. Není pravdou lidový odhad, že to, co má dub nad zemí, má i pod zemí.

Dub letní zvaný křemelák (Quercus robur) dorůstá při příznivých podmínkách (úrodná zemina, světlo a nejméně čtyři měsíce teplo) do výše asi 30–35 m. Vyskytuje se údaj o dubu vysokém přes 50 m, ale není doložen. Do výše roste dub snad až do svého věku 200 let, potom jen košatí a sílí.

Byl to omyl?

Kořeny dubu, zejména agresivní kořenové čepičky, se provrtají i do jádra hráze a často i prolezou jádrem směrem k vodě. Je-li dub zdravý, je to v pořádku. Jisté to však není. Diskutuje se o tom a zdá se, že duby se už na hrázích vysazovat nebudou. Ve 20. století se také již nesázely.

I zdravý dub vytváří kolem vlasových kořínků nepatrné kapiláry. V případě, že dub uhyne či se porazí, kořeny ve hrázi vyhnívají, zemina se částečně slehne, ale v hrázi po každém kořenu zůstane malý kanálek pro průsak vody. Ono to ale trvá dlouho, poněvadž dubové dřevo dřevokazným houbám dobře odolává. A když je ve stálé vodě, tak nehnije vůbec.

Dubové aleje

Mikuláš Ruthard a Jakub Krčín sázeli duby po obou stranách hráze. Na návodní i návětrné. Po mnoha letech tak vznikly výtvarně pohledné dubové aleje. V 19. století se duby sázely jen na vnější návětrné neboli vzdušné straně hráze. Ve 20. století se při rekonstrukcích hrází pokládaly na návětrnou hráz jen drnové koberce zpevněné křovinami. Dole patka z kameniva.

Po roce 1990, když řada menších rybníků přešla do majetku obcí nebo soukromníků, se na návodní straně těchto rybníků často porazily úplně všechny stromy a pařezy se ještě potřely chemikálií proti zmlazování.

Protrhne se hráz?

Nelze popřít, že suchý dub na hrázi určité nebezpečí představuje, Jenže nemáme informaci o tom, že by kvůli starému dubu se nějaká hráz někdy protrhla. Vloni se po přívalu protrhla v jednom místě provizorní hráz uprostřed táborského Jordánu, ale to proto, že „uklouzla“. Neměla zapuštěné jádro do podloží. „Odjela“ na skalnatém horizontu.

Ekologové připomínají, že dub neodumře najednou, ale po částech a v těch mrtvých částech vegetují mimo jiné vývojová stádia vzácných brouků roháčů a tesaříků. Larvy úspěšně vyhledávají datlové, kteří někdy udělají z mrtvého kmene řešeto.

V posledních letech sedávají (odpočívají nebo pozorují hladinu) na suchých větvích kormoráni. Celý vzrostlý dub je vlastně samostatná botanická a živočišná jednotka. 

Duby na hrázi: Ano nebo ne? Nové asi už ne, ale stávajících dubů se to nějak netýká. Jestliže je jim na Rožmberku, na Holné a dalších hrázích přes 400 let, tak tam mohou tam růst (košatět) i za sto let.