Při slově napětí si někteří z nás vybaví dusno panující třeba v pracovním kolektivu, jiní si zas představí elektrický proud a stožáry vysokého napětí. Jenom málokdo si ale uvědomuje, že jiné napětí hraje důležitou roli i v životě mnoha vodních organizmů žijících těsně při vodní hladině.
text: Jozef Májsky
Mnozí mikroskopičtí, ale i někteří větší živočichové a rostliny by totiž jenom stěží přežili bez existence povrchového napětí, které vytvářejí zvýšenou soudržností molekuly vody na styku hladiny a ovzduší.
Výsledkem tohoto jevu je vyšší pevnost povrchové vrstvičky vody na styčné ploše, kde vzniká povrchová nebo tzv. vodní/hladinová blanka. Povrchové napětí na vodní hladině je nepřímo úměrné teplotě vody a fyzici jeho velikost udávají v newtonech (N) nebo milinewtonech (mN) na metr.
Některé drobnohledné organizmy, například bakterie, bičíkovci nebo jednobuněčné řasy, žijí buď přímo v povrchové blance (odborně je nazýváme neuston), jiné na ní (epineuston) a další zase z její spodní strany (hyponeuston).
Většinou si jejich přítomnost vůbec neuvědomujeme. Překvapit nás dokážou tehdy, když se přemnoží a vytvoří na hladině barevnou blanku.
Některé druhy bičíkovců z rodu Euglena mohou vytvořit nápadnou červenou blanku, bičíkovci Chromulina rosanoffii propůjčují občas některým jezerům třpytivě zlatý lesk.
Vodoměrky, bruslařky, vírníci a pavouci
Rybáři si na hladině všímají trochu větších objektů, což je celkem přirozené. Velice dobře znají především některé druhy hmyzu, které bez problémů hbitě pobíhají po vodní hladině. K nejznámějším zástupcům supraneustonu patří určitě vodní ploštice.
Běžnější jsou bruslařky, které obratně kloužou po hladině po dvou zadních párech nohou a přední pár jim slouží k uchvacování kořisti. Méně často můžeme pozorovat příbuznou vodoměrku štíhlou, která po hladině doslovně kráčí po všech třech párech nohou.
V příbřežní zóně mohou využívat povrchové blanky i někteří pavouci. U nás je to například lovčík vodní, ale na hladinu si troufnou i někteří slíďáci. V tropech pak nacházíme i specializované druhy pavouků, jejichž kořistí se stávají běžně i rybky zdržující se těsně pod hladinou.
Někdy se stane, že hladinu hladkou jako zrcadlo náhle naruší prudce se přeskupující kruhy. Zprvu vidíme jenom jakési chaotické rejdění, když se ale podíváme na původce tohoto jevu zblízka, tak zjistíme, že klidnou hladinu rozvířili drobní broučci (3,5–7 mm).
Jsou to vírníci, kteří žijí ve stojatých i tekoucích vodách. Mají zvláštní dvoudílné oči, které jim umožňují vidět nad hladinou i pod ní. Tykadla leží na povrchové blance a zaznamenávají otřesy způsobené hmyzem spadlým do vody, kterým se živí.
Spodní strana vodní blanky
Do jisté míry využívají povrchové napětí na hladině vody také plovoucí rostliny. Například okřehky nebo nepukalka vzplývavá, resp. plovoucí listy některých vodních rostlin – leknínů, stulíků apod., i když je nadnáší i vzduchem naplněné pletivo (aerenchym).
Kromě organizmů využívajících vodní blanku z její horní – vzdušné strany, je prospěšná i některým „vodním protinožcům“, kterým slouží její spodní strana. Z vodního hmyzu mohu začít opět plošticemi.
Trhavými pohyby a plaváním na znak se těsně pod hladinou prozradí znakoplavka obecná. Její originální plavecký styl souvisí s tím, že má na břišní straně vzduchovou vrstvičku sloužící k dýchání pod vodou.
I další živočichové si při pohybu po spodní straně „vodní blanky“ pomáhají pomocí vzduchových bublin. Hydrostatické orgány pomáhají viset pod hladinou třeba larvám komárů, ale i těžším hmotnostním kategoriím, mezi které patří například plovatka bahenní.
Při jejím klouzání po spodní straně vodní hladiny si můžeme všimnout nejenom zajímavou strukturu svaloviny její „nohy“, ale i to, jak polyká drobné organizmy z povrchové blanky.
Jak pomáhá rybám?
Na závěr je třeba připomenout, že hladinová blanka hraje důležitou roli i v životě mnoha druhů ryb. Aby se mohl droboučký potěr po vykulení rozplavat, potřebuje si naplnit plynový měchýř vzduchem.
U většiny ryb tento důležitý akt ulehčuje tuková kapka ve žloutkovém váčku, která rybí larvy nadlehčuje a usnadňuje jim naplnit si plynový měchýř vzduchem dříve, než se uzavře jeho spojení s hltanem.
Když se některým slabším jedincům nepodaří prorazit povrchovou blanku vody a loknout si vzduchu, stanou se z nich tzv. skokani, kteří nedokáží plavat, ale pohybují se pouze přískoky po dně, kde z nich většina postupně uhyne. No, a že mnozí živočichové tvoří i potravu ryb, o tom snad ani hovořit nemusíme.
Diskuze k článku (0)