Není pochyb o tom, že se naše vody mění. A spolu s nimi se mění i rybáři. V nedávné minulosti byl typickým představitelem Petrova cechu rybář sedící na stoličce u dvou prutů nahozených na položenou, zádumčivě sledující svá čihátka, jestli se některé z nich hne.
text: Milan Tychler
Položená je stále oblíbenou disciplínou díky kultu kapra, který u nás vznikl. Ale už to ani zdaleka není totéž, co bylo. Navzdory všemu se stále více rybářů věnuje jemnějším technikám, jako je plavaná, feeder a hlavně velmi jemná přívlač, často nazývána jako ultralehká.
Svoboda u vody
Proč rybáři vstávají ze stoliček a berou do ruky lehké náčiní a toulají se kolem vody? Snad je to důsledek doby, která všem přinesla shon, stres a nedostatek času. Lidé nezačnou najednou zničehonic přemýšlet jinak. Vše má svou příčinu.
Lov na položenou vyžaduje mnohem více času na to, abyste dosáhli nějakého záběru a ulovili rybu. Někdy trvá hodiny, než se dočkáte poskočení čihátka! Kdežto při jemnějším způsobu lovu může přicházet záběr za záběrem. Jistě, budou to spíše menší ryby, ale nuda to nebude.
Samozřejmě jsou rybáři, kterým poklidné posezení u vody vyhovuje, ale je i mnoho těch neposedných, kteří vyžadují akci. A co si budeme povídat – i když lovíte drobnější ryby, zhusta se mezi nimi objeví i lepší kousky. Čím to? Vše je dáno aktivním způsobem lovu.
Rybáři lovící jemným způsobem dobře zvládají techniku vnadění. Také nelpí na jednom místě, a tak se jejich šance na úlovek zvyšují. Ovšem lov na plavanou nebo feederem zase přináší to, že s sebou musíte mít spoustu věcí navíc a připravovat krmení.
Osvobodit se od všeho, o to tu jde! Být u vody skutečně volný, spojit aktivní rybaření s pohybem znamená jediné – vláčet, vláčet, vláčet, pokud vás neosloví muškaření. Lov dravých ryb je jistě zajímavý skoro na všech vodách, ale bohužel jsou tu jistá omezení.
Na vodách pstruhových můžeme lovit až od půlky dubna a lovit přívlačí na vodách mimopstruhových až od půlky června. To není úplně dobrá zpráva, ale osobně si tento čas dovedu vyplnit plavanou a feederem, takže mi to až tak nevadí. Navíc jsou tu soukromé vody a na některých z nich je lov přívlačí povolený celoročně.
Pstruh bez teček
Lov přívlačí je hlavně o vyhledávání vhodných míst, a tudíž i pohybu okolo vody. Člověk je stále aktivně zapojený do hry. Často natolik, že na jiné myšlenky není čas. Člověk tak odpočívá i duševně, což je skutečně zapotřebí. Jenže (a toto slůvko se tu jistě ještě objeví) dravců není v našich vodách tolik, kolik bychom si přáli.
A ani nemůže být! Naše vody jsou vody ryb všežravých a dravci tu plní jakýsi úkol zdravotní policie, která zajišťuje, aby populace ostatních ryb zůstávala zdravá. Štik a candátů nebo okounů se nikdy nebude vysazovat tolik jako kaprů.
To znamená, že počet záběrů při přívlači není velký a drtivá většina ulovených ryb bude podměrečných. Ale ani tohle nadšence přívlače neodradí, protože vědí, že kdyby seděli někde nad dvěma nahozenými pruty, o moc lepší by to nebylo.
Takhle se více baví a čas od času se slušnějšího kousku dočkají. Spousta rybářů začala vláčet i proto, že už nechtějí lovit na živé rybky, ale lovu dravců se vzdát nechtějí vzdát. Nechtějí rybu za každou cenu a mnozí ryby od vody vůbec neberou, nebo jen zřídka. Své úlovky pouštějí. Chytají hlavně pro potěšení. Ne pro maso.
No, a mezi rybáři, kteří dali před všemi rybářskými technikami přednost přívlači, se rozrůstá skupina těch, kteří loví s velmi lehkým náčiním a drobnými nástrahami, protože zjistili, že přívlač nemusí být jen o štikách, candátech, bolenech, sumcích, popřípadě pstruzích.
Pomocí malých nástrah se dají chytat i jiné ryby. Pokud použijete malé nástrahy, skupina dravců se rychle rozroste nejen o okouny, tlouště, jeseny, ale i o parmy a na nejmenší nástrahy se dají cíleně lovit i kaprovité ryby.
Tato skutečnost dostává v současné době ultralehkou přívlač do popředí zájmu rybářů, protože je pohybová, akční, pestrá a přináší spoustu záběrů i od ryb, které byste při přívlači vůbec nečekali.
I sami rybáři dělí naše ryby na ryby dravé a nedravé. Jenže mnohem přesnější by bylo, kdybychom si řekli, že naše ryby dělíme na ryby dravé a všežravé, protože ani naše nedravé ryby nepohrdnou drobnou rybkou nebo jiným masitým soustem.
Podívejme se na takového pstruha. Rybáři ho automaticky zařazují mezi dravce. Samozřejmě! Loví rybky, hmyz a jiné drobné živočichy. Náletová potrava, tedy hmyz, tvoří jeho pravidelné menu. Ale stejně tak se živí třeba perlín. Sbírá hmyz, nepohrdne drobným potěrem.
A co takový tloušť! To je pstruh bez teček, protože se živí prakticky stejně a dokonce obývá i stejnou lokalitu. Nezasahuje sice tak vysoko jako pstruh, ale složení jeho potravy i způsob lovu je totožný.
Všechny naše kaprovité, potažmo nedravé ryby seberou ze dna nebo pomalu proudem unášenou drobnou rybku, pokud na ni jejich tlamka stačí. Kousek rybího masa je cenné sousto plné živin a bílkovin. Proto jím žádná ryba nepohrdne.
Kolik jsem už chytil na maličkou mrtvou rybku kaprů! A přinejmenším stejně tolik jich bylo na malý streamer pomaloučku tahaný v mělkých zarostlých partiích a kolem břehů…
Zážitky k rybaření prostě patří
Pěkné, slunné podzimní počasí drží drobné rybky stále na mělčinách mezi travinami i na volné vodě – a tlupy okounů mezi nimi řádí jako černá ruka. Každou chvíli se rybky rozletí na všechny strany. Některé se v té hrůze snaží uniknout až na břeh, kde se chvíli plácají, než se jim podaří dostat se zpět do vody.
Ale okouni nejsou hloupí. Schválně je ženou na břeh a pak jen čekají, až se jim nebohá ouklejka doplácá přímo do huby. Okouni, kteří honí rybky, nejsou tak velcí jako ti, kteří jezdí kousek za nimi a loví kromě pronásledovaných rybek i menší okouny. Zítra se jim podívám na zoubek.
Odpoledne jsem na místě. Honička ještě nezačala, a tak se zkusím podívat o kousek dál, jestli něco neobjevím v mělké zátoce u vrbiček. Drobné rybky tam kroužkují kousek od břehu na hladině. Přehodím je lehkým streamerem a pomalými přískoky u dna ho vedu k sobě.
Neuplave ani dva metry a bum, něco ho popadne a hurá s ním pryč. Lehce přiseknu, proutek se ohne. Ryba se brání, ale pomalu ji vedu k sobě. Svou hřbetní ploutev ježí pěkný okoun. Paráda! Hned na první nahození takový kousek!
Další hod znamená dalšího okouna. To je něco úplně jiného než vláčet těžkou nástrahu celý den hod za hodem a nic! Třetí hod! Nástraha skoro ani nedopadne ke dnu a už cítím další ránu. Přiseknu, na mělčině se voda divoce zavlní a ryba peláší od břehu.
Ajaj! To vypadá na štiku a asi nebude malá! Jaké mám šance? Padesát na padesát? K lovu okounů lanko nepoužívám, ale nepoužívám ani háčky s protihroty, takže i kdyby to štika ukousla nebo utrhla, maličké nástrahy se rychle a snadno zbaví. Nijak jí neublíží.
Rybu už vodím pěknou chvíli. Háček asi bude na kraji tlamy, jinak už by se zubatá dávno odporoučela. Ale jakmile přivedu rybu blíž ke břehu, vidím, že tahle štika nemá čím kousat. Je to totiž kapr! Pěkná ryba, na kterou tu kolega sedící kousek vedle čeká se dvěma nahozenými pruty už od rána… Lehká přívlač prostě slibuje mnohá překvapení.
Diskuze k článku (0)