Věk ryby lze odhadnout více způsoby. Některé metody jsou přesnější, jiné méně. Co všechno k určení věku potřebujeme?
text: Ondřej Medřický
Například je možné přiřazovat k jednotlivým rokům velikostní kategorie. Tato metoda se s postupujícím věkem ryb stává poměrně nepřesná a není vhodná k porovnávání ryb z různých lokalit.
Dále by bylo možné určit přibližný věk v souvislosti s dosažením pohlavní dospělosti a stavem pohlavních produktů. To jsou však metody poměrně nepřesné.
Existuje mnohem přesnější způsob určení věku. Tou metodou je analýza šupin, nejlépe jejich prosvícení a zvětšení na speciální čtečce. Na šupině se počítají roční anuly (pruhy na šupině). Dalo by se to přirovnat k počítání letokruhů u kmene stromu.
Anuly vznikají tak, že na šupině se zobrazí velké množství přírůstkových proužků (skleritů) v souvislosti s rychlostí růstu těla ryby. V letním období se sklerity zakládají dále od sebe, v zimních měsících se „zahušťují“ a vzniká tak roční anulus.
Při počítání je potřeba mít dostatek zkušeností, protože se musí vyloučit tzv. „falešné“ anuly. Ty můžou vzniknout v průběhu vegetačního období, když dojde k dočasnému hladovění. To nastává třeba v době tahu ryb k výtěru a tření, při onemocnění, při letním sádkování ryb bez přístupu k potravě.
Co potřebujeme
Šupiny z těla ryb se odebírají ze středu těla co nejblíže k postranní čáře. V tomto prostoru jsou největší. Od jednoho kusu ryb se odebírá hned několik šupin. Pro následné zpracování v laboratoři se mohou ukládat do papírových sáčků nebo obálek, na které se uvádí délka ryby.
Pro správné výpočty se používá lupa při zvětšení cca 5–20x. Kromě určení věku lze při analýze šupin také stanovit velikost ryb v jednotlivých letech, tedy zpětně rekonstruovat tempo růstu. Přitom se vychází z principu, že šupina roste stejně rychle (přímo úměrně k délce) jako tělo ryby.
Na šupině se měří poloměry k jednotlivým anulům – od jejího středu v jednom směru. Výpočet za pomoci vzorečků je poměrně jednoduchý. Jen je ještě třeba do tohoto vztahu zahrnout korekční hodnotu, to znamená velikost ryby, při které se šupiny začaly v kůži zakládat.
Když nejsou šupiny
Existují i druhy ryb, které mají příliš malé šupiny anebo nemají vůbec žádné. U těch se analyzují některé z jejich kostí (např. obratel). Kosti se vybrousí, popřípadě vyleští. Poté se na nich pozorují (podobně jako na šupině) přírůstkové proužky, které jsou velice podobné těm ze šupiny.
Věk ryb lze zjišťovat také podle zonace temných a světlejších pásů na skřelových kostech, na tělech obratlů páteře a na řezech z prvního tvrdého paprsku prsní ploutve.
Řez ploutevního paprsku se provádí při jeho bázi, obratle se nejčastěji odebírají za hlavou, popřípadě těsně před hřbetní ploutví.
Zjišťování věku ryb nemá pouze teoretický význam, ale také značný praktický přínos. Z pohledu říčního rybářství nás zajímá, v jakém věku jednotlivé rybí druhy pohlavně dospívají, nebo jakého věku se dožívají největší lovené exempláře.
Diskuze k článku (0)